VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Další poetický pořad v Poediu v klubu
9. března můžete na naší zánovní nejmenší scéně strávit večer se vzpomínkami na vynikajícího překladatele Jiřího Joska (1950–2018), provázenými přednesem proslulých Sonetů Williama Shakespeara v jeho překladech. Pořad jsme nazvali THE REST IS SILENCE… podle poslední věty prince Hamleta. Jiří Josek za překlad celosvětově nejznámějšího dramatu Hamlet získal prestižní Cenu Josefa Jungmanna. Z díla Williama Shakespeara přeložil 34 her (nestihl pouze jednu, třídílného Jindřicha VI.), Sonety a několik poem. Překládal však i jiné autory – prózu (Jack Kerouac: Na cestě, William Saroyan: Tracyho tygr, Edgar L. Doctorow: Ragtime…), poezii (Lawrence Ferlinghetti, Allen Ginsberg…) a dramatiku činoherní i muzikálovou (asi padesát děl).
V poetickém večeru k jeho poctě vystoupí herci Jana Ondrušková, Josef Láska, Michal Przebinda a muzikant Jiří Šlupka Svěrák. Z videozáznamů promluví představitelé velkých shakespearovských rolí, i jiní umělci, kteří měli možnost s Jiřím Joskem spolupracovat. Tvůrcem pořadu je MICHAL PRZEBINDA.
Michale, s Jirkou jsi spolupracoval 35 let. Brzy se z vás stali velmi blízcí osobní přátelé. Můžu se zeptat, jak ses cítil při přípravě pořadu The rest is silence…?
Mizerně, protože mi bylo a je smutno. Musím říct, že jsme nikdy s Jirkou nebyli ve stejné divadelní lize. On už v době našeho prvního setkání patřil mezi špičkové překladatele, jeho spolupráci vyhledávali umělci na vrcholu pomyslné divadelní pyramidy, já byl vždycky, s občasnými odskoky do jiných profesí, hercem některého z oblastních divadel. Proto naše spolupráce nebyla kontinuální, pro mne to byly občasné divadelní slavnosti, mezi kterými byly často i několikaleté pauzy. O to víc jsem si vážil Jirkovy otevřenosti, přátelství a schopnosti navázat náš dialog tam, kde byl před časem přerušen.
V přibližně hodinovém pořadu se z takřka celoživotní spolupráce stihne vypovědět velmi málo. Tady máš možnost připomenout ještě něco z toho, co už se ti do scénáře „nevešlo“.
Je toho mnoho: Jirkova schopnost projít zavřenými skleněnými dveřmi, neustále hledat klíče, brýle a auto, a pak tyto epizody se zábavnou sebereflexí zveřejňovat. Bezděčně polohlasem překládat angloamerické písničky, které se linuly odněkud z rádia, vyklepávat si prsty pravé ruky rytmus řeči svého společníka, „taxikářsky“ řídit velká auta plná knih z jeho nakladatelství Romeo, pořídit si zánět žil na alpských sjezdovkách, protože času na lyžování je tak málo…
Jirka mimo jiné přeložil první hru amerického dramatika Tracyho Lettse Zabiják Joe a ostravské Divadlo Petra Bezruče uvedlo za tvého šéfování její druhou českou inscenaci. Dnes už je u nás Lettsova dramatika známá, ale tehdy to byl překvapivý objev. Měl jsi „Zabijáka“ přímo z Jirkova překladatelského stolu, nebo ses k němu dostal jinou cestou? A čím tě tak zaujal?
Zabijáka jsem poprvé četl v informativní edici Dilia; když jsem zjistil, že překladatelem je Jirka, zajásal jsem, protože hru jsem chtěl rozhodně uvést, a to znamenalo, že se s Jiřím uvidíme. Vznikla výborná inscenace v režii Josefa Janíka, ve které kromě Aleny Sasínové-Polarczyk, Kostase Zerdaloglu a Norberta Lichého zazářila Ivanka Uhlířová. Místní kritika (Ladislav Vrchovský) označila text za hloupý a zbytečně vulgární, aby o pár let později tleskala o mnoho drsnějšímu Trainspottingu. Přišli jsme příliš brzy – tedy pro kritiku. Diváci byli nadšeni.
Chceš se zmínit i o jiných Jirkových překladech, které sis užil třeba jen jako čtenář?
Zmiňuješ je všechny ve svém úvodu. V poslední době se ale Jiří stále častěji uplatňoval, vedle Michala Prostějovského, jako překladatel muzikálových libret. Kiss me, Kate, Vlasy, Jesus Christ Superstar, Romeo a Julie… Při této práci naplno zúročil své rockerské cítění. Jirkovy překlady odrážejí jeho osobnost: jsou přímočaré, srozumitelné, rytmické a nic lidského jim není cizí.
V poetickém večeru k jeho poctě vystoupí herci Jana Ondrušková, Josef Láska, Michal Przebinda a muzikant Jiří Šlupka Svěrák. Z videozáznamů promluví představitelé velkých shakespearovských rolí, i jiní umělci, kteří měli možnost s Jiřím Joskem spolupracovat. Tvůrcem pořadu je MICHAL PRZEBINDA.
Michale, s Jirkou jsi spolupracoval 35 let. Brzy se z vás stali velmi blízcí osobní přátelé. Můžu se zeptat, jak ses cítil při přípravě pořadu The rest is silence…?
Mizerně, protože mi bylo a je smutno. Musím říct, že jsme nikdy s Jirkou nebyli ve stejné divadelní lize. On už v době našeho prvního setkání patřil mezi špičkové překladatele, jeho spolupráci vyhledávali umělci na vrcholu pomyslné divadelní pyramidy, já byl vždycky, s občasnými odskoky do jiných profesí, hercem některého z oblastních divadel. Proto naše spolupráce nebyla kontinuální, pro mne to byly občasné divadelní slavnosti, mezi kterými byly často i několikaleté pauzy. O to víc jsem si vážil Jirkovy otevřenosti, přátelství a schopnosti navázat náš dialog tam, kde byl před časem přerušen.
V přibližně hodinovém pořadu se z takřka celoživotní spolupráce stihne vypovědět velmi málo. Tady máš možnost připomenout ještě něco z toho, co už se ti do scénáře „nevešlo“.
Je toho mnoho: Jirkova schopnost projít zavřenými skleněnými dveřmi, neustále hledat klíče, brýle a auto, a pak tyto epizody se zábavnou sebereflexí zveřejňovat. Bezděčně polohlasem překládat angloamerické písničky, které se linuly odněkud z rádia, vyklepávat si prsty pravé ruky rytmus řeči svého společníka, „taxikářsky“ řídit velká auta plná knih z jeho nakladatelství Romeo, pořídit si zánět žil na alpských sjezdovkách, protože času na lyžování je tak málo…
Jirka mimo jiné přeložil první hru amerického dramatika Tracyho Lettse Zabiják Joe a ostravské Divadlo Petra Bezruče uvedlo za tvého šéfování její druhou českou inscenaci. Dnes už je u nás Lettsova dramatika známá, ale tehdy to byl překvapivý objev. Měl jsi „Zabijáka“ přímo z Jirkova překladatelského stolu, nebo ses k němu dostal jinou cestou? A čím tě tak zaujal?
Zabijáka jsem poprvé četl v informativní edici Dilia; když jsem zjistil, že překladatelem je Jirka, zajásal jsem, protože hru jsem chtěl rozhodně uvést, a to znamenalo, že se s Jiřím uvidíme. Vznikla výborná inscenace v režii Josefa Janíka, ve které kromě Aleny Sasínové-Polarczyk, Kostase Zerdaloglu a Norberta Lichého zazářila Ivanka Uhlířová. Místní kritika (Ladislav Vrchovský) označila text za hloupý a zbytečně vulgární, aby o pár let později tleskala o mnoho drsnějšímu Trainspottingu. Přišli jsme příliš brzy – tedy pro kritiku. Diváci byli nadšeni.
Chceš se zmínit i o jiných Jirkových překladech, které sis užil třeba jen jako čtenář?
Zmiňuješ je všechny ve svém úvodu. V poslední době se ale Jiří stále častěji uplatňoval, vedle Michala Prostějovského, jako překladatel muzikálových libret. Kiss me, Kate, Vlasy, Jesus Christ Superstar, Romeo a Julie… Při této práci naplno zúročil své rockerské cítění. Jirkovy překlady odrážejí jeho osobnost: jsou přímočaré, srozumitelné, rytmické a nic lidského jim není cizí.
Jana Pithartová
