VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

5. březen 2019

Další poetický pořad v Poediu v klubu

Překladatel Jiří Josek, jemuž bude pořad věnován.
9. března můžete na naší zánovní nejmenší scéně strávit večer se vzpomínkami na vynikajícího překladatele Jiřího Joska (1950–2018), provázenými přednesem proslulých Sonetů Williama Shakespeara v jeho překladech. Pořad jsme nazvali THE REST IS SILENCE… podle poslední věty prince Hamleta. Jiří Josek za překlad celosvětově nejznámějšího dramatu Hamlet získal prestižní Cenu Josefa Jungmanna. Z díla Williama Shakespeara přeložil 34 her (nestihl pouze jednu, třídílného Jindřicha VI.), Sonety a několik poem. Překládal však i jiné autory – prózu (Jack Kerouac: Na cestě, William Saroyan: Tracyho tygr, Edgar L. Doctorow: Ragtime…), poezii (Lawrence Ferlinghetti, Allen Ginsberg…) a dramatiku činoherní i muzikálovou (asi padesát děl).

V poetickém večeru k jeho poctě vystoupí herci Jana Ondrušková, Josef Láska, Michal Przebinda a muzikant Jiří Šlupka Svěrák. Z videozáznamů promluví představitelé velkých shakespearovských rolí, i jiní umělci, kteří měli možnost s Jiřím Joskem spolupracovat. Tvůrcem pořadu je MICHAL PRZEBINDA.


Michale, s Jirkou jsi spolupracoval 35 let. Brzy se z vás stali velmi blízcí osobní přátelé. Můžu se zeptat, jak ses cítil při přípravě pořadu The rest is silence…?
Mizerně, protože mi bylo a je smutno. Musím říct, že jsme nikdy s Jirkou nebyli ve stejné divadelní lize. On už v době našeho prvního setkání patřil mezi špičkové překladatele, jeho spolupráci vyhledávali umělci na vrcholu pomyslné divadelní pyramidy, já byl vždycky, s občasnými odskoky do jiných profesí, hercem některého z oblastních divadel. Proto naše spolupráce nebyla kontinuální, pro mne to byly občasné divadelní slavnosti, mezi kterými byly často i několikaleté pauzy. O to víc jsem si vážil Jirkovy otevřenosti, přátelství a schopnosti navázat náš dialog tam, kde byl před časem přerušen.

V přibližně hodinovém pořadu se z takřka celoživotní spolupráce stihne vypovědět velmi málo. Tady máš možnost připomenout ještě něco z toho, co už se ti do scénáře „nevešlo“.
Je toho mnoho: Jirkova schopnost projít zavřenými skleněnými dveřmi, neustále hledat klíče, brýle a auto, a pak tyto epizody se zábavnou sebereflexí zveřejňovat. Bezděčně polohlasem překládat angloamerické písničky, které se linuly odněkud z rádia, vyklepávat si prsty pravé ruky rytmus řeči svého společníka, „taxikářsky“ řídit velká auta plná knih z jeho nakladatelství Romeo, pořídit si zánět žil na alpských sjezdovkách, protože času na lyžování je tak málo…

Jirka mimo jiné přeložil první hru amerického dramatika Tracyho Lettse Zabiják Joe a ostravské Divadlo Petra Bezruče uvedlo za tvého šéfování její druhou českou inscenaci. Dnes už je u nás Lettsova dramatika známá, ale tehdy to byl překvapivý objev. Měl jsi „Zabijáka“ přímo z Jirkova překladatelského stolu, nebo ses k němu dostal jinou cestou? A čím tě tak zaujal?
Zabijáka jsem poprvé četl v informativní edici Dilia; když jsem zjistil, že překladatelem je Jirka, zajásal jsem, protože hru jsem chtěl rozhodně uvést, a to znamenalo, že se s Jiřím uvidíme. Vznikla výborná inscenace v režii Josefa Janíka, ve které kromě Aleny Sasínové-Polarczyk, Kostase Zerdaloglu a Norberta Lichého zazářila Ivanka Uhlířová. Místní kritika (Ladislav Vrchovský) označila text za hloupý a zbytečně vulgární, aby o pár let později tleskala o mnoho drsnějšímu Trainspottingu. Přišli jsme příliš brzy – tedy pro kritiku. Diváci byli nadšeni.

Chceš se zmínit i o jiných Jirkových překladech, které sis užil třeba jen jako čtenář?
Zmiňuješ je všechny ve svém úvodu. V poslední době se ale Jiří stále častěji uplatňoval, vedle Michala Prostějovského, jako překladatel muzikálových libret. Kiss me, Kate, Vlasy, Jesus Christ Superstar, Romeo a Julie… Při této práci naplno zúročil své rockerské cítění. Jirkovy překlady odrážejí jeho osobnost: jsou přímočaré, srozumitelné, rytmické a nic lidského jim není cizí.
Jana Pithartová


Michal Przebinda v poetickém večeru Čas svařeného vína rovněž v Poediu, foto Jiří Sejkora
Jiří Josek s Petrou Janečkovou po premiéře Kiss me, Kate, foto Michal Klíma