VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

3. květen 2014

Do divadla na kole!

V Pardubicích se do práce na kole jezdilo odjakživa. Je tu rovina a navíc stále se zlepšující podmínky pro městskou cyklistiku. Kolo jako dopravní prostředek využívá i řada herců a zaměstnanců divadla, proto se divadlo také zapojuje do projektu Do práce na kole.

„Do práce na kole už čtvrtým rokem pořádá iniciativa Auto*Mat ve spolupráci s místními organizátory. Prostřednictvím soutěže chceme ukázat, že kolo je rychlý, efektivní a pohodlný způsob dopravy ve městech,“ říká pardubický cyklokoordinátor Vojtěch Jirsa.

V divadle vznikly dva soutěžní týmy, jejichž členové budou celý květen jezdit do práce na kole (i když většina z nich jezdí na kole celoročně). Herci se také rozhodli akci mediálně podpořit a výhercům soutěže pak divadlo věnuje dárkové balíčky a vstupenky na Baladu pro banditu na Kunětické hoře.

Nyní si však o městské cyklistice krátce popovídejme, o rozhovor jsme požádali vášnivé cyklisty, herce Romanu ChvalovouPepu PejchalA.

Proč jste se rozhodli podpořit kampaň Do práce na kole?
Romana: Kampaň podporuji především proto, že si přeji, aby na kole jezdilo mnohem víc lidí. Trápí mě, když vidím město přeplněné auty, a vím, že spousta lidí jezdí jen kvůli své lenosti. Proč si máme přírodu kolem sebe znečišťovat ještě víc? A kdo má děti, měl by si tento problém uvědomovat obzvlášť. Vždyť Pardubice nejsou tak velké město, aby se nedalo – aspoň občas – použít místo automobilu kolo.

Pepa:
Lépe se mi na kole při cestě do práce jede za cyklistou než za automobilem a také tolik hluku a zplodin cyklista, byť i hodně veselý a případně s průjmem, nevydává.

Jak cestujete do práce vy?
Pepa: Někdy cestuji zvesela, jindy se starostmi, ale povšechně na kole.

Romana:
Do práce jezdím tak z 99 % na kole. Pouze pokud je velký mráz a namrzlé cesty, jdu pěšky nebo nasednu na MHD.

Jaké jsou pro vás osobně největší výhody kola coby městského dopravního prostředku?
Pepa: Nastoupím tam, kde jsem kolo nechal, pokud mi ho někdo neukradne, a vystoupím skoro u cíle, pokud najdu volný stojan. Rychlost i plynulost jízdy je na mně a na výběru cesty. Také mohu za jízdy volně dýchat – teď ale nevím, zda se to dá v Pardubicích brát jako výhoda. (smích)

Romana:
Těch výhod je spousta. Udělám něco pro své zdraví – alespoň lehce sportuji. Ušetřím za benzín. Neničím životní prostředí. A vzhledem k tomu, že bydlím v Polabinách, tak cesta do divadla na kole je pro mě rychlejší než dojít na autobus, sednout do auta a objet celé město či jít pěšky.

O Pardubicích se někdy mluví jako o cyklistickém ráji, zároveň je tu stále spousta věcí ke zlepšení. Jak se jezdí po Pardubicích na kole vám? Co vám vyhovuje a co byste zlepšili?
Romana: Bojím se jezdit na kole po silnici, ale protože je v Pardubicích obrovské množství cyklistických stezek, kolo jsem začala používat už asi před dvaceti lety a nedám na to dopustit. V některých místech bych ráda viděla víc stojanů na zaparkování a zamknutí kola. Na mnoha stezkách bych uvítala označení časti pro chodce a pro cyklisty, například na mostě u zimního stadionu a kolem Tyršových sadů. Dříve tam označení byla, ale jsou již neviditelná, a chodci s cyklisty se tam navzájem pletou.

Kampaň Do práce na kole vyzývá lidi, aby zkusili jezdit do zaměstnání na bicyklu. Setkáváte se s tím, že i diváci jezdí na kole na vaše představení?
Pepa: Přeci jenom jet do práce a jet jako divák do divadla je trochu rozdíl. Potkáváte snad mladíky v drahých oblecích a slečny v krásných společenských šatech často na kole? Ačkoliv bych si dovedl představit například elegantní dvojkolo nebo elektrokolo s mladým a sympatickým párem, jak seskočí před pardubickým divadlem nebo pardubickou filharmonií a jdou za kulturou. Proč ne?!

Romana:
Myslím, že mnoho diváků do divadla na kole nejezdí a naprosto je chápu. Přeci jen to je kulturní událost a jet v obleku nebo večerních šatech není zrovna pohodlné. I když pár se jich určitě najde, i já osobně, když jedu do divadla jako divák na premiéru, jedu většinou na kole. (smích)

Měli jste i nějakou „cyklistickou“ roli? Jaké to bylo?
Romana: Takovou jen lehce cyklistickou roli jsem měla před mnoha lety ve svém prvním představení – v Robinsonce. Kolega mě učil přímo na jevišti jezdit na kole. Vzpomínám, že mi to moc nešlo. (smích)

Pepa:
Jako student konzervatoře jsem měl jednu moto-cyklistickou roli, a to ve studentském filmečku Ultimatum. Na tu svou čistě cyklistickou ještě čekám.

Radek Smetana - Marta Kotecká Misíková, koordinátorka akce v Pardubicích