VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

Herec herci... Petra Janečková zpovídá Dagmar Novotnou

A máme tu po delší době rozhovor dvou hereček, které se na jevišti potkávají velmi často, dvou kamarádek, troufám si říct. PETRA JANEČKOVÁ si má s DAGMAR NOVOTNOU evidentně pořád co říct, i když spolu už léta sdílí jednu šatnu, a co je ohromující, hrají spolu téměř ve všech svých inscenacích na repertoáru, ať už jde o muzikálové trháky jako Jeptišky či Cabaret nebo ryze činoherní kusy jako Mezi nebem a zemí, Králova řeč, Po pláči smích a další.
Anna Hlaváčková

Petra: Milá Dášo, první otázka zní: Kdy ses poprvé rozhodla jít na školu, aby ses později mohla stát herečkou?
Dáša: Vzhledem k tomu, že už je to strašně moc let, tak si asi nevzpomenu přímo na ten okamžik, ale vzpomenu si na rok. Bylo to, když jsem opouštěla základní školu a šla jsem na gymnázium. Chtěla jsem na konzervatoř, ale rodiče mi to rozmluvili. Celé gymnázium už jsem věděla, že chci jít na „Janáčkovo Absolutně Marné Učiliště“. (smích)

Petra: A proč?
Dáša: Jednak jsem z herecké rodiny a vídala jsem tatínka na jevišti a za druhé jsem v divadle strávila jako dítě opravdu hodně času, vlastně jsem tím tak nějak načichla. Přišlo mi to strašně zajímavý a krásný. Měla jsem takovou touhu, že už jsem o ničem jiném nechtěla slyšet.

Petra: Co je tvoje inspirace – herec, režisér, film?
Dáša: Půjdu za moře, i když u nás jsou taky výborní herci, o tom žádná. Koho ale opravdu ctím a koho si nesmírně vážím za to, co umí, je Meryl Streep. Pro mě je to guru, i když to slovo nemám moc ráda. Je to prostě paní, která mě fascinuje vždycky, ať hraje cokoli. Nevím, jak to dělá, ale jednou bych, kurňa, chtěla něco zahrát tak jako ona! Má dar od Pána Boha, má něco navíc a to navíc má stokrát větší, než mají všichni ostatní, je to prostě úžasná ženská.

Petra: Jak ty pracuješ na roli?
Dáša: Podle toho, jak na které, samozřejmě. Když je mi něco hodně blízké jako ženské, herečce, nemusím až tak pracovat, jde to skoro samo. Snažím se používat svoje vnitřní já, ať je to komedie, tragédie, cokoli. To je pro mě podstatné. Když tedy nepočítám učení textu a podobně.

Petra: Učíš se text dopředu?
Dáša: Když jde o něco většího, pak ano, protože nechci ztrácet čas.

Petra: A když ti něco nesedne?
Dáša: Snažím se spoléhat na režiséra, protože od něj by mohla přijít pomoc. Když se tak nestane, bojuju sama a vlastně ani nevím jak. Někdy to přijde až s reprízami.

Petra: Co tě naplňuje v životě?
Dáša: No to je krásná otázka. Já mám prostě radost ze života, z jeho podstaty. Myslím, že jsem pozitivní člověk, mám život ráda a naplňuje mě všechno. Dokážu se taky pěkně naštvat jako každej, ale hned tak něco mě nedostane.

Petra: Ty jsi ode mě dostala úkol – vymyslet otázku, kterou bys chtěla dostat. Takže?
Dáša: Ani nevím, jestli bych ji chtěla dostat, ale nikdo se mě ještě nikdy nezeptal na to, jestli mám nějaké tajemství.

Petra: A máš?
Dáša: Mám.

Petra: A řekneš?
Dáša: Ne. To si vezmu do hrobu. (smích)
Petra: (smích) Respektuju.

Petra: Jaké je tvoje pracovní a jaké je tvoje životní přání?
Dáša: Pokud mi zdraví dovolí, chci prostě hrát. A doufám, že mě ještě nějaká pořádná práce čeká. Kdy, to nevím, ale jsem optimista, určitě přijde!

Petra: A přání do života? Cesta kolem světa?
Dáša: To ti ani ne. Chtěla bych se vrátit do Brna, třeba na důchod, to je takovej můj sen. Mám to tady ráda, ale Brno je moje srdeční záležitost, byť jsem tam strávila jen čtyři roky. Miluju jeho atmosféru. Morava je ve mně jak v koze, jak se říká. A přeju si samozřejmě zdraví, protože když člověk není zdravý, tak není nic.

Petra: Přeju ti, ať se ti to vyplní.
Dáša: Já ti děkuji.

Petra: I když s tím Brnem ještě počkej.
Dáša: Vezmu tě za slovo, počkám!

Petra: Dášo, moc děkuju za rozhovor.
Dáša: Já ti moc děkuju za to, že sis mě vybrala, protože my jsme takový parťačky, co si budem povídat.

Petra: Ano.
Dáša: To tam nech! (smích)



P. Janečková a D. Novotná v Jeptiškách, foto J. Sejkora
P. Janečková a D. Novotná v Po pláči smích, foto J. Faukner