VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

6. červenec 2016

Láska je důležitá v každé situaci, říká autor hudby do Krásky a zvířete Michal Hrůza

Michal Hrůza
Hrubínův básnický text Kráska a zvíře obsahuje několik písní a textů, které přímo volají po zhudebnění. Je zajímavé, že ne vždy jsou to prvoplánové písně, postavy se nevyjadřují zpěvem, ale my slyšíme jakoby promlouvat či zpívat jejich duše. Když se režisér Petr Novotný rozhodoval, koho přizve k hudební spolupráci, padla volba na hudebníka MICHALA HRŮZU, jedním z důvodů byla jeho dlouholetá spjatost s Pardubicemi.

Michal Hrůza se na české hudební scéně pohybuje již téměř dvacet let. Zpěvák, skladatel a textař, zakládající člen a dlouholetý frontman skupiny Ready Kirken, pro kterou složil a napsal více než padesát písní a textů, se v roce 2006 vydal na sólovou dráhu se svou Kapelou Hrůzy, s níž od té doby vydal již tři studiová alba. Je dost vytížen, jak už to u hudebníků tohoto formátu bývá, přesto kývl na spolupráci s Východočeským divadlem, která měla být svého druhu první a tedy jedinečnou. I když má zkušenosti s filmovou hudbou, pro divadlo ještě nikdy neskládal. Byla jsem u prvních setkání režiséra s Michalem a pamatuju si na to, jak na skladatele mocně zapůsobil text Františka Hrubína. Těsně před premiérou jsem si s ním povídala o tom, jak hudba vznikala…

Michale, ve své práci jste se s texty Františka Hrubína potkal asi poprvé. Znáte ho jako básníka či dramatika?
Ano, pracovně jsem se s jeho dílem potkal poprvé. I když jsem byl ve studiu nedbalý, tak jsem se o Hrubínovi učil, ještě bych si na nějaká jeho díla vzpomněl… Když jsem si přečetl text Krásky a zvířete, tak jsem si uvědomil, jak úžasná je to věc, a vidím v tom velkou hloubku. A vůbec to téma považuju za aktuální, protože mezilidské vztahy jsou aktuální pořád…

Říkala jsem si, že ty texty vás můžou inspirovat právě proto, že autor byl básník. Jinak, on začal psát v mládí lyriku, ale poté, co se mu narodily děti, začal jaksi přirozeně tvořit pro ně, napsal spoustu básniček, říkadel, rozpočítadel. Několik generací rodičů zpívalo dětem ukolébavky od Hrubína či je učilo jeho básničky. Zpíváte svým dětem?
Já zastávám názor, že hudba je způsob komunikace a samozřejmě povídat si se svými nejbližšími, co máme, tedy dětmi, je důležité. A my si povídáme i formou hudby. A často je to tak, že jedna holčička řekne: „Tati, řekni mi pohádku o Dorotce a papouškovi…“ A já začnu vymýšlet a zpívat. A funguje to. Někdy si dokážeme i zazpívat, nejen povídat.

Před více jak dvaceti lety jste hrál s punkrockovou kapelou, poté v hardrockovém triu. Prošel jste několika dalšími skupinami… Před deseti lety jste opustil Pardubice, kapelu Ready Kirken a teď zpíváte svým dětem. Je to jistě logická cesta, přesto nezdá se vám, že jste zněžněl?
Jak stárnu, tak zjišťuju, že není důležitá forma, jakou se vyjadřuju, ale obsah. Je důležité, co říkám. Ano, ještě pořád umím udělat tvrdou věc. Ale za vůbec nejtěžší považuju udělat takzvaně krásnou hudbu. Paradoxně je lehčí se vztekat, zanadávat si hudbou, což je taky důležité a člověka to uvolní, ale udělat krásnou hudbu o lásce je mnohem těžší. A já mám rád výzvy.

Když jste četl Krásku a zvíře, jak jste si vysvětlil tu zvláštní lásku, která vznikne mezi dívkou a někým, koho ona nikdy nevidí, jenom cítí jeho blízkost a slyší jeho hlas?
Já si myslím, že je tam veličina, které říkáme cit. On se k ní choval úžasně, byť měl asi nějaký problém, když nechtěl být viděn. Nosil jí kytky. Povídali si spolu… a postupně tam vzniklo to, čemu říkáme láska. A láska je důležitá věc pro fungování člověka jako tvora.

Když jste hledal hudební témata Krásky a Zvířete, tak jste je cítil podobná? Protože jestliže mají k sobě patřit osudem, pak by to mělo být slyšet i v hudbě, ne? Je tam něco, co je pro ně společné?
Já jsem bral v potaz to, co je spojuje na povrchu a vevnitř. Kráska je bytost čistá. Tak jsem chtěl, abychom se mohli soustředit díky hudbě na její vzhled, protože ta fyzická krása koresponduje s tou vnitřní. U Zvířete je ta slupka jiná, ale chtěl jsem, aby v jeho hudbě bylo cítit jeho nitro, které začalo rozkvétat. Kráska vyzařuje čistotu, oplývá duševní krásou – a to jsem chtěl v hudbě zohlednit. Láska je důležitá v každé situaci. I když je někdo proklet do zvířete, ale najednou je konfrontován s vyšší hodnotou. Takto čtu Hrubína a pro mě je ten text ohromně inspirující.

Je hudba Krásky průzračnější než ostatní motivy?
Asi nejsem schopen to objektivně posoudit, ale já to tak cítím. Nevím, jestli to každý tam uslyší. Různorodost úhlů pohledu je v pořádku, důležitý je cíl, kam se koukáme. Pak je tam důležitý motiv živých soch. U těch jsem dostal úkol, aby byly rozpohybované, ale zároveň musely mít v sobě kus radosti ze života. Tak jak se s nimi Kráska cítí dobře, musely být i ony plné života.

Vy jste písně i nazpíval, protože režisér chtěl cítit ze zpěvu jistou autenticitu, pravdu… Vy vlastně vyprávíte příběh Krásky a zvířete. Když zpíváte a teď nemyslím jenom to, o čem se teď bavíme, cítíte se jako vypravěč příběhů?
Ano, a to bylo pro mě strašně zajímavé. Jinak, když hudebník dělá poprvé pro divadlo, tak musí respektovat i divadelní pojetí. Chtěl jsem, aby sdělení byla pravdivá. Ale nebyl jsem si jistý, jestli to vyjde, a jsem strašně rád, že mi byla dopřána svoboda cítění, že jsem se mohl vyjádřit po svém.

Titul Kráska a zvíře se bude hrát v Městském divadle, ale premiéra a několik repríz se uskuteční na vyhlídce Kunětické hory. Žil jste deset let v Pardubicích, chodil jste tam někdy na výlet?
Samozřejmě. Pro nás lyriky byla důležitá restaurace pod Kuňkou, kam jsme chodili na „rendezvous“…

Ale vyšli jste i na kopec, ne?
Jistěže. Já jsem miloval ten úžasný výhled.

A přesně tam teď hrajeme, tak o premiéře si to můžete užít. Po deseti letech se vracíte na staré místo. Bilancujete někdy svoje dosavadní kroky na hudební scéně?
Ano, a nelituju ničeho, protože všechno vás může v životě obohatit. Takže každé působení, ať to byl Anachronik, nebo Ready Kirken, všechno mě něco naučilo. A protože jsem skládal a psal texty, tak ty kapely vytvářel. Pak moje cesta šla jinudy… Ale myslím, že ty poslední roky byly úžasné, nechci to poměřovat, protože je to nepoměřitelné, ale je to tak.

Dělal jste filmovou hudbu, například pro film Lidice nebo Martin a Venuše. V čem je práce pro divadlo jiná a v čem podobná?
U filmu jsem se řídil režisérovou představou, ale uvědomoval jsem si, že hudba nemůže rušit, že má podtrhávat situaci, umocnit ji. Kdežto v Krásce a zvířeti je to hudba prvoplánová, hlavně písně. Scénická hudba je budovaná na podobné bázi jako filmová.

Kdyby přišla z divadla další nabídka ke spolupráci, přijmete ji?
Určitě, moc rád. Ale na druhou stranu mám teď dost práce, poslední CD s Kapelou Hrůzy jsme vydali před dvěma lety, a i když čas je relativní, myslím, že je ta správná chvíle pro další. Už na tom pracuju.

Michale, přeju vám hodně tvůrčích sil. A inscenaci, na které jste se tak významně podílel, přeju úspěch u diváků. Věřím, že se přijdete podívat i se svými dětmi. Vždyť je to koneckonců pohádka…
Děkuji, přijdu rád.
Jana Uherová