VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

21. květen 2019

Moskva – cíl naší nedávné studijní cesty

Stalo se už tradicí, že na konci dubna se umělecký soubor našeho divadla vydává na studijní cestu do některého z evropských měst. Za tři čtyři dny se snažíme vidět co nejvíc divadelních představení a pamětihodností a taky nasát atmosféru města. Po loňském Londýně jsme se letos rozhodli navštívit Moskvu. Přípravy, které tomu předcházely, znamenaly seznámení se s divadelní nabídkou metropole, která je velmi široká a pestrá. V současné době zde mohou zájemci navštívit přibližně sto padesát větších či menších divadel. České centrum, sídlící v Moskvě, nám dalo pár tipů na divadelní domy, které bychom neměli opomenout, na soubory, které jsou v současnosti „IN“ a mohly by být pro nás inspirativní. Koupili jsme si tedy vstupenky, letenky, zamluvili hotel, získali víza… A v den „D“ jsme se všichni sešli před šestou ráno na náměstí u divadla a společně odjeli do Prahy, sedli do letadla a v jednu hodinu odpoledne místního času přistáli na letišti Šeremetěvo. Moskva nás přivítala slunečným teplým počasím a nikdy nekončící dopravní špičkou. Na letišti nás čekala pracovnice Českého centra, která nám cestou do hotelu řekla něco málo o Moskvě i o památkách a vybavila nás několika radami a tipy. Ubytovali jsme se v centru města v hotelu Arbat (poblíž známého moskevského bulváru) a během několika minut jsme se všichni vypravili do divadel. Drželi jsme se ve skupinkách – částečně protože jsme si koupili lístky na stejná představení, ale také protože někteří z nás uměli rusky a byli schopni rozluštit nápisy v azbuce. Mladší kolegové, kteří neměli ruštinu ve škole, zase vládnou perfektní angličtinou, s tou se však ne všude domluvili. Ale nakonec jsme se všichni zorientovali, dokonce i v nekonečných chodbách a na eskalátorech metra, jiní zase vyhandlovali dobrou cenu za taxi.
Večer, když jsme se potkali někde v hospůdkách poblíž hotelu, či ráno na snídani jsme si vzájemně vyměňovali názory a povídali si o tom, co jsme viděli či zažili. A nebylo toho málo. Pro mě to bylo především jedno velké překvapení. Moskva je patnáctimilionové město, ze kterého jsme viděli jenom velké centrum, ale nedá se říct, že by mě to nějak zvlášť uchvátilo. Ano, památky jsou omamné, možná na náš vkus až moc pestře „vybarvené“. Všechno je tak nějak velké. Ale město je krásně čisté, nikde nevidíte odpadky, na zemi ani jeden nedopalek. Lidé jsou v pohodě, na ulicích je cítit dobrá atmosféra a místní jsou vůči turistům vstřícní. Obchodní domy mají butiky světových značek. V obchodech je zboží, které je stejné či podobné našemu. Gastronomie skvělá. V cukrárnách výběr zákusků tak skvostných, že pařížští cukráři blednou závistí. V malých kavárnách vám urostlí potetovaní muži uvaří výběrovou kávu, až zapomenete, že nejste třeba v Berlíně. Trička s udatným Putinem v obchodě se suvenýry vás vrátí zpátky do reality, ale jinak je Moskva podobná jiným světovým metropolím. Pro nás překvapivě relativně levná, pro místní drahá.
Na co jsme se těšili? Na návštěvu divadla MCHAT, Divadla na Tagance či Divadla Olega Tabakova – prostě na stálice ruského divadelnictví. A přivítali jsme možnost prohlédnout si Velké divadlo v rámci exkurze, to byl velký zážitek! I když jsme chtěli vidět spíš představení ruské dramatiky – mezi vybranými tituly nechyběla Gogolova Ženitba, Čechovovy Tři sestryVišňový sad či Turgeněvovy Otcové a děti, dokonce balet Labutí jezero. Náš první velký zážitek byl však britský titul Kynaston. (Kynaston byl herec, který hrál v Anglii v poshakespearovské době ženské role. V Čechách se tento titul hraje v Mladé Boleslavi pod názvem Krás(k)a na scéně – pozn. red.) Myslím, že to byl největší divadelní zážitek nejen z Moskvy, ale pro mě osobně jedno z nejlepších představení, které jsem viděla za dlouhou dobu. Skvělá režie, obrovské herecké nasazení, zajímavá scénografie. Jediné, co nás v divadle trochu šokovalo, byly telefony, které Moskvané drží permanentně v rukou a nepouští je ani během představení – někdo pořizuje fotografie či videa z představení, jiní dokonce píší smsky, někomu mobil zvoní. Děkovačku točí každý pátý divák. To, co my považujeme v divadle za neslušnost, se tady běžně toleruje. Škoda.


A jaké byly zážitky, ať už divadelní, či jiné, některých mých kolegů?
JANA ONDRUŠKOVÁ:
Jsem vděčná, že jsem mohla aspoň trochu Moskvu poznat. I když jsem zažila pár rozčarování: chlápek převlečený za Stalina, který se nám vnutil do fotografování a dožadoval se ještě finanční odměny. Či taxikář, který nás pořádně „natáhl“. Naštěstí se dostavilo i příjemné okouzlení. Hned první den jsme viděli nádherné představení v Divadle Olega Tabakova. U nás se inscenace uvádí pod názvem Krás(k)a na scéně. To byla skutečná oslava divadla. Moskva asi nebude patřit k mým srdcovkám, ale vidět Muzeum kosmonautiky či Velké divadlo rozhodně stálo za to.

PETR DOHNAL: Studijní zájezd do Moskvy byl pro mě inspirujícím exkurzem do další zahraniční divadelní tvorby. Vybíral jsem hlavně v alternativní a moderní poetice, a i když bychom asi žádné z těchto představení u nás hrát nemohli, bylo to velmi poučné. Vynikající herecké nasazení, práce s pauzou a pointováním situací, politická vyhraněnost a odvážnost, schopnost udržet divákovu pozornost i při čtyřhodinovém představení, to jsou jen některé poznatky ze silných hereckých představení. Vachtangovo divadlo, Elektro Stanislavskij a Divadlo národů mohu doporučit, stejně jako návštěvu Velkého divadla.

ROMANA CHVALOVÁ: Hrozně ráda cestuju a na naše studijní cesty se vždycky moc těším. Moskva mě překvapila čistotou a moderní výstavbou; a nebýt obrovského množství všudypřítomných matrjošek (a azbuky), tak bych občas zapomněla, že nejsem v některé západní metropoli. Tři představení, která jsem viděla, mě až tak moc nezaujala, a tak o to víc budu vzpomínat na projížďku po řece Moskvě. Co bylo ale největší překvapení – Rudé náměstí není ani zdaleka tak obrovské, jak jsem čekala!!!

MILAN NĚMEC: Zrovna pro mě se studijní cesta do Moskvy navždy stane nezapomenutelným zážitkem! Ne snad proto, že by mi toto město přirostlo nějak zvlášť k srdci, ale Matička Rus mě do své náruče sevřela tak pevně, že mi z moskevského letiště Šeremetěvo ulítlo letadlo a byl jsem nucen si za několik desítek tisíc rublů obstarat zpáteční spoj. Takže dvanáct hodin hlášení v terminálu E na ruském letišti mi bude v uších znít stejně dlouho jako vzpomínka na extraligové baletní provedení Labutího jezera či fantastický spektákl v Divadle Olega Tabakova. (zmiňovaná Krás(k)a na scéně – pozn. red.)

MARTINA SIKOROVÁ: Pro mě to byla další zajímavá zkušenost. Byla jsem jen v centru a tam je všechno mega opravené, krásné… Jen když pak nedoporučují pít vodu z vodovodu, tak si říkáte: Cože?! Kde to jsem? Představení jsem si vybrala dost konzervativní, takže jsem byla zklamaná… V MCHATu Gorkého jsem viděla Otcové a děti a v divadle MosSověta Višňový sad. Ale i špatná zkušenost je zkušenost, že? Viděla jsem, kudy si přeju ve své práci nejít. No a pak jsem ještě byla na Labutím jezeru a to bylo krásné. Takže děkuju.

KATEŘINA DUŠKOVÁ (režisérka): Můj pocit z toho města? Temnota, kterou jsem během pobytu pociťovala, šla jistě ruku v ruce s momentální krizovou smogovou situací v ruské metropoli, mou alergií a haldou papírových kapesníčků, které jsem tudíž musela mít neustále po kapsách. Určitě tedy nejsem nezaujatá.
Mé zážitky jsou hluboké – zlato chrámových kopulí odrážející paprsky jarního slunce do všech stran a desítky žebráků v chodbičkách příměstského vlaku; meditace a velikonoční modlitby věřících v pravoslavných kostelích a požehnání, která si můžete koupit za pár set rublů od místních duchovních… Starý Arbat a bulváry v centu, které se nikterak neliší od ulic ostatních evropských metropolí, a na stáncích noviny, na jejichž titulní straně se objímá Vladimír Putin s vůdcem Korejské lidově demokratické republiky Kim Čong-unem a celostránkový článek, v němž oba slibují zářnou společnou budoucnost.
Moskva je krásné město, jen nesmíte zvedat hlavu příliš vysoko, všude nad vámi na vás ze své majestátní výšky shlížejí rudé hvězdy, srpy a kladiva.
A divadelní inscenace? Krása! A kvůli těm jsme sem přece jeli. Všechny tři divadelní zážitky (Mistr a Markétka, Otcové a děti, Krás(k)a na scéně) jsou pro mě nezapomenutelné a jsem za ně vděčná.

LUCIE PTÁČKOVÁ (tajemnice uměleckého souboru): Moskva! Upřímně: očekávala jsem socialistický skanzen východu. Opak byl pravdou. Všude pořádek, výborné jídlo, káva taková, že by se Italové mohli učit. Shora nám navíc seslali letní počasí. To si pak výlet lodí po řece Moskvě s pivkem Žiguli v ruce báječně užijete. Abych ale nevyzdvihovala jen světské radosti. Nadpozemským zážitkem byla sobotní velikonoční mše v chrámu Krista Spasitele. A jednoznačně dávám všechny palce nahoru za mé dva vrcholy divadelní sezóny: Ženitbu v Divadle Škola dramatického umění a Kynastona v Divadle Olega Tabakova. Jen ta nepříjemnost na závěr: jako nekorunovaná vedoucí zájezdu jsem zklamala, domů se nás vrátilo o jednoho méně. Ale to už je příběh někoho jiného…
Jana Uherová

Romana Chvalová, Jiří Kalužný a Jana Uherová před Velkým divadlem, foto Lucie Ptáčková
Otcové a děti
Ženitba
Labutí jezero
Kynaston