VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

18. červen 2019

Ohlédnutí za veselohrou z divadelní skutečnosti

V květnu přibyla do našeho repertoáru DIVADELNÍ KOMEDIE jednoho z nejznámějších současných skandinávských autorů, finského Švéda Bengta Ahlforse. Hra líčí vznik divadelní inscenace od dokončování konečné podoby textu na papíře, čtených zkoušek, detailní práce režiséra s herci až po děkovačku na premiéře. To vše na pozadí lidských příběhů dvou herců (hrají Alexandr PostlerTomáš Lněnička), dvou hereček (Jindra JanouškováMartina Sikorová), zkušeného inspicienta (Zdeněk Rumpík), divadelní ředitelky a režisérky (Dagmar Novotná), jedné nadšené divačky (Ludmila Mecerodová) a zpívajícího zvukaře (Lukáš Lucky Botta). Autor v komedii zúročil vlastní bohaté zkušenosti z divadelní práce a ze života u divadla. Jak řekl pan režisér Petr Novotný v úvodu k veřejné generálce, obvykle hrajeme o vás, ale v Divadelní komedii vám hrajeme o nás. O tom, že jsme při zkoušení (a samozřejmě nejen této hry) zažívali situace, které jako by z Divadelní komedie vypadly, bychom mohli vyprávět všichni, ale jistě to bude nejzajímavější od herců…


Které situace z Divadelní komedie dobře znáte ze své každodenní práce?
MARTINA:
Já si myslela, jak je to uhozené a nadsazené… že jako tyhle situace nezažíváme. A jak jsem v průběhu zkoušení pozorovala chod kolem sebe, vnímala jsem, že je to fakt tak, jak to hrajeme, a musela jsem se často dost smát… Takže skoro všechny.
JINDRA: Já nejsem slavná muzikálová hvězda, ale jelikož můj tatínek byl sólistou Hudebního divadla v Karlíně a já jsem celé dětství prožila v zákulisí tohoto divadla a zažila jsem chování subret, musím pravdivě napsat, že jsem podobné situace zažila, viděla a nasávala. Teď se mi to hodí.
LUDMILA: Za ty roky v divadle je znám všechny, nejčastěji snad situace s nápovědou.
ZDENĚK: Za 50 let u divadla (vč. DAMU) jsem měl možnost zažít asi úplně všechny situace, o kterých hrajeme.
LEXA: Situace kolem uklidňování hysterických herců. Včetně mne.
LUCKY: Přemýšlím, jestli je tam vůbec situace, kterou bych neznal ze své každodenní práce…
DÁŠA: Jak řekli mnozí přede mnou, tak samozřejmě skoro všechny. Ale nejvíc asi situace, kdy člověk zápolí s textem. Když se v některé scéně zasekne v mozku nějaká buňka, která řekne, tohle prostě do hlavy nedostaneš. To se mi stalo nejednou a nejen při zkoušení Divadelní komedie. A když jako Matylda sleduju kolegy, jak stále dokola hrají jednu situaci, která dopadne pokaždé maličko jinak, tak jim držím palce, protože nejhorší je, když je něco podobné, ale jinými slovy, to už pak člověk ani neví, co říká, a udělá chybu úplně automaticky. To asi potvrdí každý herec…
HONZA: Všechny!!!


Kterou postavu z Divadelní komedie máte – kromě té své – nejradši?
MARTINA:
Ty jo… Musela jsem se trochu zamyslet… V každé je něco, ale asi postavu inspicienta Oskara. On je taková kotva. Někdo, o kom ani moc nevíte, že někde je, a přitom s klidem a humorem zařídí všechno pro to, abyste si mohli s chutí hysterčit.
JINDRA: Nejradši mám paní Janssonovou, protože je to čistá dušička, a Mecinka ji krásně pravdivě hraje. Ale role Harryho, Oskara, Matyldy, Loty a Péti mě taky moc baví. Je to pro mě příjemná zábava a těším se na každé představení.
LUDMILA: To se fakt nemůžu rozhodnout, jsou mi blízké všechny, chápu je a všechny mi někoho připomínají.
ZDENĚK: Nejbližší je mi asi figura Lindy v podání Jindřišky Janouškové. I když v reálu jsem viděl i herečky, co si ze sebe rvaly kostýmy!
LEXA: Zajímá mne postava Bengta. Proč? Protože vlastně spisovatele žádné moc osobně neznám. Tedy nevím mnoho o jejich civilních životech… ani jak přicházejí na svá témata, o kterých později píší. Vzhledem ke zralosti názorů, navzdory mladému věku.
LUCKY: Miluju Lindu Molinovou pro její barevnost a paní Janssonovou pro její nefalšovanou ryzí dobrotu.
DÁŠA: To je strašně těžká otázka, protože každá má své půvaby. A jsou tam charaktery, které taky máme v životě. Mně je asi nejbližší Oskar, inspicient, protože je nad věcí. A to by měl být aspoň trošku každý. Myslím si, že s věkem k tomu každý trochu dospěje. Na sobě cítím, že některé věci, nad kterými bych se třeba ještě před deseti lety rozčilovala, mi dnes připadají nepodstatné.
HONZA: Miluji postavu Lídy Mecerodové. To jsou přesně ty duše divadla. Bez nich by to nešlo.
Jana Pithartová

Alexandr Postler, Martina Sikorová, Jindra Janoušková a Dagmar Novotná v Divadelní komedii, foto Michal Klíma