VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

30. leden 2010

Operetu mám v krvi od dětství, říká Dagmar Novotná

Dagmar Novotná v Netopýrovi, foto Ladislav Formánek
Zkoušky choreografií na baletním sále či korepetice na zkušebně u klavíru napovídají, že se v divadle nezkouší činohra, ale že se věnujeme jinému žánru, třeba muzikálu. Tentokrát dokonce pracujeme s operetou. Při této příležitosti jsem si povídala s DAGMAR NOVOTNOU, představitelkou hlavní ženské role v připravovaném titulu Pomsta à la Netopýr.

Dášo, jakou hudbu posloucháš?
Poslouchám především uklidňující hudbu. Je jedno, jestli je to orchestrální nebo zpívaná hudba, mělo by to být něco, co pohladí. ale i ticho mám ráda.

K operetě máš blízko od dětství. Tvůj otec byl operetní zpěvák, maminka pracovala jako klavíristka orchestru a korepetitorka. Bývala jsi často v divadle?
Velmi, velmi často. Divadlo jsem měla moc ráda a vlastně nejvíce si vybavuju právě operety.

Pamatuješ otce hrát divadlo?
Na otce bohužel nemám žádnou konkrétní divadelní vzpomínku, protože on ze zdravotních důvodů přestal hrát, když mi bylo šest let. Takže nemůžu říct, že bych si ho v nějaké roli pamatovala.

U vás doma se taky hrálo a zpívalo?
Já bych řekla, že moje máma byla doma za klavírem prakticky pořád. a protože dělala s kolegy i různá koncertní vystoupení, často se u nás zpívalo, nejvíce samozřejmě operetní árie a duety.

Tvoje maminka hodně propagovala operetu, zpěvohru i muzikál, doprovázela spoustu zpěváků i herců a často dávala příležitost mladým začínajícím talentům. Ty jsi s ní taky zpívala, ale vlastně i tvůj manžel Pavel a syn Tomáš, který vystudoval muzikálové herectví. Jak se ti s maminkou pracovalo?
Maminka byla dost kritická. Samozřejmě v hudebním divadle byla více doma než já, tak si to mohla dovolit. Někdy jsem se trochu i zlobila, protože když přijela na premiéru a já jsem se chtěla takzvaně vytáhnout, tak mi něco vytkla. ale vždy to bylo k věci a bylo to nakonec dobře.

Viděla jsi někdy operetu Netopýr na jevišti?
Ano, v dětství v Moravském divadle v Olomouci, ale nemám z toho nějaký celistvý zážitek, spíš si jenom pamatuju výbornou hudbu.

A podíváš se na inscenaci tohoto titulu v televizi? Co si vzpomínám, tak se bez něj neobešly ani jedny Vánoce...
Ne pokaždé, ale teď, když Netopýra zrovna zkoušíme, jsem si k tomu sedla. Přiznám se ale, že jsem se nedodívala.

Vystudovala jsi JAMU v Brně, co tomu předcházelo? Dramatický kroužek, hodiny zpěvu, nebo tě učila doma maminka?
Chodila jsem do dramatického kroužku a deset let jsem se učila hrát na klavír. ale maminka mě doma nikdy neučila, i se zpěvem jsem se potkala až na JAMU. Dostala jsem se tam až napodruhé, mezitím jsem rok byla elévkou v Těšínském divadle.

Tvoje první pěvecko-herecká role v tomto divadle byla v operetě Mam'zelle Nitouche. Co bylo mezi „Nituškou“ a Dolly Leviovou, rolí, ve které si tě snad všichni pamatují?
Mezitím jsem hrála v několika hudebních komediích, dokonce jsme dělali operetu Bandité od Offenbacha, režíroval to Jirka Seydler. Netopýr je teď tedy už čtvrtá opereta, protože i „Mamzelka“ i „Dollyna“ se řadí do tohoto žánru.

Ale tvým zájmem není jen zpěv nebo pěvecké role, ty jsi samozřejmě výborná činoherní herečka. Na které činoherní role nejvíc vzpomínáš a proč?
Určitě se mi okamžitě vybaví Celestýna v Zavraždění svaté Celestýny, pak Madam de Tourvell v Nebezpečných vztazích, to se do mě hodně zapsalo. ale ráda vzpomínám i na práci s Mariánem Labudou v Krejčovském salónu, kde jsem hrála paní Laurence. Já mám, jako ostatně mnoho hereček, taková období, kdy zkouším méně, nebo naopak hodně. Teď je naštěstí ta druhá varianta, hraju opravdu dost, navíc pěkné role. a ve velmi širokém žánrovém rozpětí, například dramatická role královny Nyoly v Radúzovi a Mahuleně, paní Šubrtová v komedii Bláznivé nůžky nebo úplně jiná postava Madam Sénac v Čase katů. Myslím, že teď můžu být opravdu spokojená.

Teď, po deseti letech od Dolly Leviové, tě potkala Rosalinda von Eisenstein, hlavní ženská role v přeslavné vídeňské operetě Netopýr. Byla to pro tebe výzva?
Obrovská výzva! ale taky zděšení! Vůbec jsem netušila, že to budu hrát, a když jsem se to dozvěděla, v první moment jsem se strašně vyděsila a hned jsem sahala po telefonu, že to zavolám své mamince. ale té se už bohužel nedovolám nikdy. Umím si však představit, co by se mě zeptala: „Jak to budeš dělat a čím to budeš zpívat?“

To se dá zpívat na víc způsobů?
Ano, dá. ale já to můžu dělat jedině operetním zpěvem, to se nedá zpívat muzikálovým způsobem, a v tomto směru nemám velké zkušenosti, proto je to pro mne tak obrovská výzva.

Vím, že jsi začala znovu chodit na hodiny zpěvu. Co od toho očekáváš?
V muzikálu jsem doma, tam si sama poradím. Netopýr je však velmi náročný a pochopila jsem, že potřebuju odbornou pomoc. Paní Horká z Brna mi pomáhá s technikou pro tento druh zpívání.

Jaký je rozdíl v technice zpívání v muzikálu nebo takzvaným hereckým zpíváním a operetním zpíváním?
V muzikálu se používají hrudní tóny, v operetě se zpívá hlavovým tónem, který se musí umět vytvořit. Tón rezonuje v hlavě nebo v masce. Je to takové konkrétní cvičení, kdy se tóny rozezvučí uprostřed čela, a když se to tam cítí, je to v pořádku. To se musí zpěváci naučit. Každý tón je u tohoto zpívání hlídaný.

Jak se ti zkouší?
Mně se líbí náš text, který je dost vtipný a hodně činoherní. Hrajeme příběh dvou manželů, kteří jsou spolu už nějaká ta léta; on je záletník, manželka použije trik s převlekem a na plese, kde se oba potkají, jí manžel vyznává lásku, aniž by tušil, že je to jeho vlastní žena. Myslím, že jsou tam situace ze života a chvílemi je to až dojemné. a zpíváme jenom tak lehoučce, jemně. Navíc s Petrem Novotným nedělám poprvé a myslím si, že na sebe slyšíme, proto je spolupráce s ním moc fajn!
Jana Uherová