VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

MŮJ ÚČET
20. květen 2015

Recenze na stránkách Pardubického deníku

Normální debil diváky skvěle pobavil


Normální debil. To je název divadelní hry, která vznikla na motivy stejnojmenné knihy Roberta Bellana. Její první uvedení v podobě scénického čtení bylo k vidění v pondělí večer na Malé scéně ve dvoře Východočeského divadla v Pardubicích. Jedná se o retro komedii, jejímž základem jsou příhody inspirované autorovým dětstvím prožitým v socialistickém Československu.

Humor i nostalgie
Hra plná humoru, nadsázky i nostalgie líčí osudy známého průšviháře, rekordmana školy v počtu poznámek, zkrátka největšího „sígra" široko daleko Norberta Intribuse. Sleduje jeho příhody v socialistické domácnosti, škole, na fotbalovém hřišti, u řeky, v nemocnici nebo třeba i na překvapivě hřbitovním sexuálním večírku.
Rodiče si s Norbertem nevědí rady, a tak s ním vyrazí ke školní psycholožce. „Je to v pohodě. Jsem sice debil, ale ne psychouš," uleví si hlavní hrdina hry, kterého velmi přesvědčivě ztělesnil mladý pardubický herec Josef Láska.
Jeho kolega Alexandr Postler si střihl hned několik rolí včetně té nejvýraznější – postavy silně autoritativního otce, původem Slováka pracujícího v dole, který nade vše miluje fotbal, pivo a ležení na válendě. Oproti pojetí Roberta Bellana, jež autor výtečně prezentoval při svém nedávném autorském čtení v pardubickém Divadelním klubu, byl možná až příliš laskavý. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že na nastudování takto náročné role (ještě k tomu ve slovenštině) jsou čtyři zkoušky, které tvůrci dostali k dispozici, opravdu málo…
„Bylo to pro mě hrozné trauma. Věděl jsem, že za čtyři dny máme nazkoušet něco, co by potřebovalo v ideálním případě tři měsíce. Myslím, že se stal malý divadelní zázrak, že se původní záměr podařil alespoň nějakým způsobem naplnit," nechal se slyšet autor a režisér Robert Bellan. Pod jeho vedením pardubičtí herci odvedli velmi dobrou práci. I Jindra Janoušková a Veronika Macková předvedly výtečné výkony. Například jejich herecké kreace čtrnáctiletých puberťaček byly prostě dokonalé, stejně jako neuvěřitelné množství komických grimas Veroniky Mackové. Ta i z epizodních rolí dokázala „vytřískat" skutečně maximum. Její pojetí televizní hlasatelky, Kamily, fotbalist(k)y, srnky či Velebové mladší bylo přesně takové, jaké hra potřebovala, aby dosáhla kýženého humorného efektu.

Baletní číslo
A společné baletní číslo Josefa Lásky a Jindry Janouškové bylo zážitkem, na který se nezapomíná. Sólisté Baletu Československého rozhlasu by určitě mohli závidět…
Normální debil vtipnou formou popsal nelehký život puberťáka žijícího v socialismu. „Tehdy byl rodič brán jako neotřesitelná autorita. Dítě musel vychovávat autoritářsky. Nebylo pro něj rovnocenným partnerem, ale jakýmsi nevyvinutým tvorem, kterého je třeba bez ohledu na jeho osobnost otesat a zformovat tak, aby z něho vyrostl očekávatelně sociálně zařaditelný a přizpůsobivý člověk," poznamenal Robert Bellan.
„Otázkou je, nakolik se tento pohled změnil v dnešní době a co je typické pro současné způsoby výchovy dětí. Jestli například přílišná demokracie a liberální výchova není kontraproduktivní v tom smyslu, že mnozí rodiče svou benevolentní výchovou bez mantinelů vychovávají z dětí drzé spratky," podotkl autor Normálního debila, jehož premiérové scénické uvedení diváky skvěle pobavilo.

Tomáš Dvořák, Pardubický deník, 20. 5. 2015