VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

4. červen 2014

S herci před derniérou...

Ladislav Špiner a Petra Janečková ve Snu noci svatojánské, foto Michal Klíma
Jako každý rok i letos se můžete těšit na tradiční exteriérová představení na Kunětické hoře. Kromě muzikálu Balada pro banditu budete mít šanci zhlédnout poslední představení Shakespearova SNU NOCI SVATOJÁNSKÉ, který bude mít svou derniéru spolu se školním rokem. Kouzla a magii letní noci, poblouznění lidí, pohádkových bytostí i přírody v režii Mariána Pecka si diváci Východočeského divadla vychutnají 30. června již po sedmatřicáté!

Jaká bude derniéra na Kuňce pro herce, kterým zároveň symbolicky odstartují divadelní prázdniny, nám prozradí představitelé hlavních rolí.

1/ Pro diváky bývá divadlo v exteriéru velmi lákavé, představení Východočeského divadla na Kunětické hoře jsou již tradicí a jsou vždy brzy vyprodaná. Je exteriérové herectví přitažlivé i pro herce? Co konkrétně u inscenace Sen noci svatojánské bylo třeba náročnější na Kuňce než v divadle?

2/ Čím tě zaujala tvá postava a jak ti role „sedla“? Budeš se s ní těžko loučit?


MARTINA SIKOROVÁ alias Helena
1/ Mnohem náročnější jsou už zkoušky. Buď svítí sluníčko, nebo prší, anebo je tam vždycky prostě a jednoduše více kyslíku než v divadle a mně vždycky přijde, že zkoušky nejsou čtyř, ale tak minimálně šestihodinové…

2/ Mně přijde hezké, že pan režisér z Heleny neudělal ošklivku, která by byla směšná na první pohled. Jde o to, že sama si myslí, že je ošklivá a nehodná lásky. A teprve až to vzdá a přestane se snažit, vyšší síly jí tu lásku dají. Jak mi sedla? Momentálně jsem již delší dobu na cestě k přijetí své vnitřní krásy a hodnoty, takže chápeš – stále se ještě snažím. (smích) A až to odevzdám, tak to „dosedne“… Kdo ví, třeba to do derniéry stihnu (smích) a rozloučíme se vesele!

PETRA TENOROVÁ coby Hermie
1/ Určitě je lákavé hrát Sen noci svatojánské venku pod hvězdami třeba i o svatojánské noci! (smích) Komu se to poštěstí? A co je náročnější? Třeba kopec! Ten vyběhnete nahoru a dolů při zkouškách a představeních asi tisíckrát! (smích)

2/ Myslím, že Hermie mi sedla krásně. Baví mě na ní ty zlomy, kdy si na něco hraje a kdy jedná opravdově. Moc ráda jsem ji hrála! Loučím se teď tím, že o ní píšu písničku.

PEPA PEJCHAL jako Lysandr
1/ Od dětství mě divadlo v exteriéru bavilo. Jako malý divák na točně v zámecké zahradě českokrumlovského zámku jsem se do divadla také zamiloval. Záviděl jsem hercům, že mohou hrát venku, jezdit na koni a čůrat za stromy i s rizikem, že je točna „objeví“. Jako herec pardubického divadla mám příležitost se na to podívat i z druhé strany a musím říct, že i přes různá úskalí a obtíže hrát v exteriéru mě stále velmi baví.

2/ Rád jsem se s Lysandrem seznámil a snad byl i on očima diváků naším setkáním potěšen. Rád si na Sen noci svatojánské vzpomenu. Ať už to bude na jedno z prvních představení, které jsem s maminkou viděl v Českém Krumlově, nebo na představení ochotnického souboru z Horních Počernic, anebo právě na to naše na Kunětické hoře. A třeba k nim přidám léty i další.

LÁĎA ŠPINER coby Theseus a Oberon
a
PETRA JANEČKOVÁ jako Hippolyta a Titanie

1/ Láďa: Samozřejmě, je to holt jiná káva.
Petra: Ano, zvláště když se děj odehrává opravdu v přírodě. Euforie ale mizí s přibývajícími kapkami deště…
Láďa: Zima a hlad.
Petra: Když se zamyslím nad výsledkem, tak jeden krok v divadle znamená deset skoků na Kuňce, a to jak na jevišti, tak v zákulisí.

2/ Láďa: Loučit se určitě nebudu, myslím, že na Sen noci svatojánské mám štěstí… Však účinkuji již ve čtvrtém inscenování této komedie na profesionálních jevištích! Myslím, že se opět brzy potkám se Snem buď v Pardubicích, nebo někde jinde… (smích)
Petra: Jsou to postavy dvě, zaujalo mě na nich, že jedna hledí na vztah nezkušeně a druhá s 2 000 let starou zkušeností. Výraz „sedla“ je zavádějící, jako kdyby člověk na té roli nemusel pracovat. Nikdy to nejde samo, ale tahle práce byla super!
Anna Hlaváčková

Josef Pejchal a Martina Sikorová ve Snu noci svatojánské, foto Michal Klíma
Josef Pejchal a Petra Tenorová ve Snu noci svatojánské, foto Michal Klíma