VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

3. únor 2017

Stálice našeho souboru v pořadu Bez nápovědy

Poznávacím znamením mých hostů je věrnost divadlu, říká moderátorka večera Jana Uherová

V dalším díle zábavného pořadu Bez nápovědy ve středu 8. února si budu povídat se dvěma herečkami, které jsem potkala jako první, když jsem před dvaceti lety začala s Východočeským divadlem spolupracovat. DAGMAR NOVOTNOULÍDU VLÁŠKOVOU jsem viděla hrát v prvních představeních na podzim roku 1996, když jsem obsazovala hru Jídelna, ve které nakonec obě dámy účinkovaly. Snad úplně první představení byla „Zkrocenka“, tedy Shakespearovo Zkrocení zlé ženy, v němž Lída hrála hlavní roli Kateřiny. Hned týden poté jsem byla na premiéře Divotvorného hrnce, ve kterém zase excelovala Dáša jako Kačenka. Takže moje první dotyky s pardubickým divadlem jsou definitivně spjaty s těmito herečkami, se kterými si, troufám si říct, mám o čem povídat.

Dáša Novotná je známá svou muzikálností, možná i proto, že pochází z muzikantské rodiny, oba její rodiče pracovali v operetě Moravského divadla v Olomouci. Tatínka jsem nezažila, zato si moc dobře pamatuju na Dášinu maminku, která nechyběla snad na žádné dceřině premiéře. Když jsme jely s Dášou na představení do Olomouce, ráda nás u sebe přivítala a musím říct, že byla skvělá hostitelka. A Dáša to po ní zcela jistě podědila, protože se svým mužem a kolegou hercem Pavlem rádi a často zvou své přátele na kus řeči, večeři či „bublinky“. Láskou k sektu je tato rodina dost proslulá, Dáša nasbírala za mnoho let (a za vydatné pomoci kolegů) několik tisíc korkových zátek a dostala se tak do české verze Guinnessovy knihy rekordů. Svou lásku k sektu Dáša vyznala jednou v Českém rozhlase: „Nejraději mám Bohemia sekt brut, stejně jako můj manžel. Takže tenhle český výrobek má u nás doma skutečně privilegium, samozřejmě mám doma ale také špunty od pravého francouzského šampaňského.“ Ale abych se vrátila k té muzikálnosti – Dáša vystudovala JAMU (spolu se svým manželem Pavlem), obor muzikál. Asi nejúspěšnější rolí v tomto směru byla její Dolly Leviová v Hello, Dolly! Účinkuje však nejen v muzikálech, ale často vystupuje i při zvláštních příležitostech a zpívá muzikálové melodie. Ale nejen ty, má ráda Suchého a Šlitra a našla by se i spousta současných autorů.

Lída Vlášková mě provázela, jak jsem už vzpomněla, od samého počátku mého zdejšího angažmá. Pamatuji si nejen její Kateřinu, ale také Markýzu de Merteuil v Nebezpečných vztazích a mnoho dalších. Neměla jsem možnost vidět její stěžejní role v předchozích letech, kdy spolupracovala se spoustou významných režisérů, jakými byli Jaroslav Vostrý, Oto Ševčík, Ivan Balaďa, Michael Tarant, Juraj Deák… Zaznamenala jsem až období, ve kterém byla obsazována hlavně režisérem a předchozím ředitelem divadla Gustavem Skálou, se kterým ji pojilo hluboké přátelství. Vystudovala DAMU, její první cesta vedla do divadla v Pardubicích, kterému zůstala věrná dodnes. Byť Pražačka, v Pardubicích se skvěle zabydlela. S významným dostihovým jezdcem Kamilem Kuchovským má syna Ondřeje. A koním je také stále věrná, vím, že ji dostihy zajímají dodnes.

S JANEM HYHLÍKEM, který doplní únorovou dvojici hereček, se tolik neznám, i když vedle sebe fungujeme hodně let. Asi je to tím, že si více povídám s „holkami“, tedy herečkami v mém věku. Ale vím o něm dlouho. Zaznamenala jsem jeho angažmá v kolínském divadle, pamatuju si jeho fungování v Divadle pod Palmovkou, kde řediteloval a ještě dlouho byl věrným divákem. Z pardubického angažmá si vzpomínám zejména na moc zajímavou hru Na miskách vah, kterou nazkoušel s Michaelem Tarantem a v níž hrál dirigenta Wilhelma Furtwänglera. Vím o něm, že má velký vztah k hudbě a často spolupracuje s Českým rozhlasem Vltava. Je mnoho otázek, které jsem mu nikdy nepoložila, a spousta věcí mě na něm zajímá. Bez nápovědy bude jednou z příležitostí, jak ho blíže poznat, díky za ni.

Povídání, vzpomínání, plány do budoucna s herci, kteří jsou tomuto divadlu věrni po dlouhá desetiletí, to všechno budou důvody, proč se těšit na únorové Bez nápovědy. A jistě budeme znovu i vařit a povídat si o jídle. U Dáši jsem si skoro jistá, že vím, čím nás pohostí, zejména když ten večer nebude chybět Pavel, její manžel. Lída Vlášková o sobě říká, že moc nevaří, a asi ji to ani nebaví, ale umí překvapit. Nezapomenu na její silvestrovský slaný štrúdl! No a Honza… to se nechám překvapit. Vůbec neznám jeho chutě, ale věřím, že vytáhne nějaké eso z rukávu.

Bude mi ctí a potěšením, když budou diváci u toho, a věřím, že pro všechny to bude opět příjemný a nezapomenutelný večer.
Jana Uherová

Bez nápovědy s tradiční kavárenskou úpravou Malé scény ve dvoře, foto Jiří Sejkora