VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

4. září 2017

Vzpomínka na Valerii Kaplanovou

12. září letošního roku si připomínáme 100. výročí narození divadelní a filmové herečky s nezapomenutelně uhrančivým pohledem. Diváci Východočeského divadla ji vídali na našem jevišti ještě na konci 90. let v inscenacích Frank V. (jako presidenta Traugotta von Friedemanna), Nebezpečné vztahy (Paní Rosemonde), Hello, Dolly! (Paní Roseová), Louskáček (Babička), Sen noci svatojánské (Elf) či Lucerna (Bába).

VALERIE KAPLANOVÁ se narodila v Hlinsku, dětství strávila ve Vídni. Po absolvování tzv. rodinné školy pracovala jako sekretářka, ale na prkna, co znamenají svět, vystoupila poprvé už ve 13 letech. Po válce roku 1945 nastoupila do svého prvního hereckého angažmá v Zemském oblastním divadle v Liberci. Dále působila v divadlech v Karlových Varech, Brně a Zlíně. Roku 1961 zakotvila ve Východočeském divadle v Pardubicích a působila zde až do své smrti. Během tohoto angažmá několikrát hostovala v pražském Divadle Na zábradlí.



Od 60. let se začala objevovat také ve filmech. Poprvé v dramatu Noc nevěsty režiséra Karla Kachyni a poté v řadě menších i velkých rolí. Filmoví i televizní diváci ji dodnes mohou vídat třeba jako zlou kmotru v pohádce Honza málem králem, průvodkyni muzeem ve filmu Jára Cimrman ležící, spící nebo babičku v posteli na dvorku ve filmech Slunce, seno a pár facek a Slunce, seno, erotika. Poslední filmovou roli ztvárnila ještě rok před svou smrtí, byla to babička Filoména v pohádkové komedii Šmankote, babičko, čaruj!

S divadlem se rozloučila jako Bába v Lucerně na našem jevišti roku 1999. Necelé dva týdny po derniéře zemřela, ve věku nedožitých 82 let.

Na herecké partneření s Valerií Kaplanovou vzpomíná herečka Dagmar Novotná:
Nedávno jsem byla požádána, abych do našeho Divadelního zpravodaje napsala vzpomínku na Milana Sandhause nebo, chcete-li, Sandyho. A teď jsem byla opět požádána o jednu vzpomínku, a to na Valerii Kaplanovou.
Víte, to je další z mála lidí, na které nikdy nemohu zapomenout. Bývalý ředitel Gustav Skála se rozhodl, že paní Valerie zdaleka nepatří do důchodu, a vrátil ji na pardubická prkna. A díky tomu jsem měla tu čest potkávat se s Valerií na jevišti. Dokonce jsem s ní seděla i v šatně a její povídání o životě a divadle byla prostě úžasná. Několikrát se mi stalo, že při představeních, zejména Nebezpečných vztahů a Hello, Dolly!, kde hrála i hosta v Harmonii Garden, mne rozplakala. Až jsem jí musela někdy „vynadat“, že tohle mi nemůže dělat, že potom musím ještě něco hrát a nedej Bože i zpívat. Zkrátka setkání s ní bylo neskutečně krásné a tak nějak životně obyčejné.
Paní Valerie, děkuji Vám za to!
Dáša N.
Jana Pithartová

Valerie Kaplanová a Dagmar Novotná v Hello, Dolly!, VČD 1998