VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

10. leden 2019

Z role do role, z města do města s Milanem Němcem

Rolí konzula Bernicka v inscenaci dramatu Henrika Ibsena Opory společnosti se s pardubickým angažmá loučí náš milý kolega, oblíbený herec MILAN NĚMEC. Ve Východočeském divadle působil v letech 1997-2007, poté na osm let přesídlil do Městského divadla v Brně a roku 2015 se do Pardubic vrátil. Nyní se vrací do Brna. Pro řadu divadelních umělců je určitá profesní migrace už z podstaty (osobnosti i řemesla) nezbytná.


Milane, je to tak i u tebe?
Každý to samozřejmě může vnímat jinak a taky k tomu nemá třeba příležitost, ale já mám za to, že pokud je to možné, takové změny jsou přirozené, zdravé, osvěžující, inspirující, obohacující, nutné… A já zase tak moc nemigruju, jenom tam a zase zpátky!

Každá změna je nějakým způsobem motivační, a zároveň něco stojí. Na co se do Brna těšíš a co tomu musíš obětovat?
Většina zasvěcených se diví té dani z dojíždění, ale to já třeba vnímám jako nejmenší zlo. Čas na cestě je vlastně jen můj a můžu s ním naložit, jak chci. Odpočívat, pracovat, meditovat, učit se… I když, pravda, zrovna teď jsem si nezvolil nejlepší období na cestování do Brna, když jsou všechny spoje přeloženy na Dolní nádraží. Těším se ale na Brno jako město, moc, na energii, která vládne Městskému divadlu, na cinkání šalin, na Ochutnávkovou pivnici vedle divadla, na staronové kamarády a kolegy, na jejich blbý, ale vlídný kecy o Perníkářovi a šmírákovi z oblasti… (smích) Jsem Váha a pořád na té misce „pro“ mám naloženo víc… I když svoje kluky asi uvidím o trochu míň…

V tvém brněnském repertoáru doposud převažovaly role muzikálové. Je ti hudební divadlo bližší než činohra?
To není zas tak úplně pravda! Bylo to tak půl na půl… I v hudebních velekusech jako třeba Probuzení jara jsem zastupoval tu činoherní, nepějící, netrdlující složku! A sama víš, že čistokrevnou činohru, aby dneska pohledal! Žánry se mísí, propojují, košatí, obohacují… A vím, že se ještě nazpívám a nahopsám, ale jsem čím dál radši, když se ztvárnění role obejde bez not a choreografie, i když mi tohle tady bude věřit jen málokdo.

Hudební scéna Městského divadla v Brně se vyznačuje vysoce profesionální muzikálovou tvorbou a kvalitní skladbou repertoáru. Jak se díváš na zplanění tohoto žánru v netvůrčích, ryze komerčních produkcích ve stylu „pijeme kolu“?
Ano, někdy je to smutek, čemu všemu se říká muzikál!!! Mám ho vystudovaný i teoreticky, takže vím, jak by měla vypadat jeho žánrová čistota. A takové kousky se dnes mezi těmi písničkály, nebo jak to všechno nazvat, bohužel malinko ztrácejí…

V Pardubicích jsi ztvárnil také řadu velkých muzikálových rolí, byť vzhledem ke struktuře repertoáru jednosouborového činoherního divadla mnohem méně než v Brně. Mimo to ses zpočátku „zapsal“ především jako skvělý komik. Ale postupem času a hereckého zrání ses propracoval k vrcholným činoherním rolím, jakými jsou Bedřich Hofreiter v Duši – krajině širé, Smrťák v Konci masopustu, Doktor Galén v Bílé nemoci, Othello, Konzul Bernick v Oporách společnosti… Co hraješ nejraději?
Škoda jen, že se ze všech těchto kusů vyškrtaly písničky!!! (smích) Chtěla ses zeptat, co jsem hrál nejraději!?! Skoro všechno! Nebudu své postavy rmoutit tím, že jim budu určovat nějaké pořadí… Ale výše zmiňované byly opravdu lahůdky pro hereckou dušičku a příležitosti, které se jen tak nenaskytnou. Jo a ještě Král jelenem!!!

Nemýlím-li se, Opory společnosti byly tvým prvním hereckým setkáním s dramatikou Henrika Ibsena. Co ti dalo, případně vzalo?
Zaplácal jsem si zase ve svém hardwaru trochu paměti, vzalo mi to jako obvykle sedm týdnů života, letošní advent a chuť jít zas někoho volit! 140 let stará hra a taková aktuální současná pecka! Teda, pane Ibsene, na první setkání – hustý!!! A raduju se ze setkání s režisérem inscenace Davidem Šiktancem.

Jaké máš zkušenosti s politickým divadlem? Věříš v jeho smysl?
Není to můj „cup of tea“… Politice skoro nerozumím a politické divadlo taky zrovna nekvete… Když je ale potřeba a někdo chce například skrze moji postavu do výkladu vložit nějaké takové poselství, snažím se nad tím zamyslet, pochopit to, a pokud to má opravdu nějaký smysl a není to vyloženě proti mému přesvědčení, tak to přes svůj výkon předat dál.

Kdybys měl – čistě teoreticky – čas zajít si do divadla jako divák, kam a na jaké představení bys vyrazil?
Myslím, že máme opravdu málo možností sledovat světové trendy v tom našem profesním snažení, a to především v anglosaském divadelním světě. Stále je totiž co se učit. Dlouho přemýšlím nad tím, že by někdo z West Endu nebo z Broadwaye měl dorazit udělat nám nalejvárnu v podobě nějakého workshopu, nebo… Herec, režisér, osobnost… A předat aspoň trochu z toho vrcholu, na který už dosáhli. Jinak u nás mě vždycky potěší Dejvické divadlo a jejich osobnostní přístup, obdivuji velké muzikálové produkce za kanálem nebo za oceánem a nesmírnou úctu a obdiv stále chovám k lidem, kteří dělají dobře divadlo pro děti.

Na kterých rolích a s jakými režiséry jsi v Pardubicích nejraději pracoval?
Opravdu nechci stavět nějaký žebříček. Vlastně každá spolupráce mi něco přinesla. Obrovskou radostí a darem ale byla ta možnost, že jsem skoro na každé inscenaci mohl pracovat s jiným režisérem. Za to děkuji.

Ve Východočeském divadle patříš k nejvytíženějším hercům a mnoho rolí tu budeš dohrávat jako host, takže se vlastně neloučíme úplně. Ale jak to v praxi zvládneš v souladu s angažmá v dost vzdáleném divadle?
Ono to půjde možná docela rychle… Několik kusů v mém repertoáru přirozeně dožívá a stahují se, něco zbyde a pak už jen držím palce oběma tajemnicím divadel, aby to na tu přechodnou dobu ustály a poskládaly – a aby jezdily vlaky načas!

Co tě v Brně v blízké době čeká?
Jsme v rané fázi zkoušení velkého dramatu podle románu Lva Nikolajeviče Tolstého Anna Karenina, s premiérou na konci února, na to se moc těším! I když sousto je to tedy pořádné! Mám tam krásnou roli Kosti Levina. Zatím zase polykám písmenka a pokouším se vsoukat do postavy tak, „aby mi ještě na premiéře z jejího zadku nekoukaly nohy“, jak vždy žertuje Bolek Polívka!

Zlom vaz a měj se v Brně krásně. A díky za tvé pardubické roky!
Jana Pithartová

Coby Konzul Bernick v Oporách společnosti, foto Kryštof Kalina