Historie Východočeského divadla Pardubice
 současnost
 Základní
kámen pardubického divadla byl slavnostně položen 16. května 1907, po dvou a
půl letech byla stavba šťastně dokončena a 11. prosince 1909 bylo Městské
divadlo v Pardubicích otevřeno. Na výzdobě divadla se podíleli umělci
nad jiné povolaní. Divadlo bylo postaveno podle návrhu akademického
architekta Antonína Balšánka. Oponu a vlisy na průčelí divadla maloval
akademický malíř František Urban. Autorem sochy Genia na čele budovy je
akademický sochař Bohumil Kafka, tvůrce největší jezdecké sochy na světě –
Žižkova pomníku na Vítkově.
Ředitelem divadla se stal
zkušený divadelník Antoš Frýda. Repertoár byl převážně činoherní, ale
nechyběly v něm ani inscenace operní a operetní.
V roce 1914 ho vystřídal
mladý Bedřich Jeřábek. Přišel s vysokými uměleckými ambicemi a kvalitním
činoherním souborem, nebál se dramaturgických experimentů a zval k hostování
významné herce (Leopoldu Dostalovou či Eduarda Vojana).
Od roku 1927 až do konce
meziválečné éry působil ve funkci ředitele Vladimír Wuršer, renomovaný
operní pěvec a dirigent. Jeho divadelní společnost dosáhla úrovně stálých
mimopražských scén a od roku 1934 vystupovala pod názvem Východočeské
národní divadlo.
31. března 1931 Městské
divadlo vyhořelo. Oheň zničil jeviště a zákulisí i se skladem dekorací a
také nádhernou Urbanovu oponu. Náklady na rekonstrukci dosáhly výše tři
čtvrtě milionu korun.
Ve 30. letech se divadlo
potýkalo s finančními problémy, které vedly k tomu, že v repertoáru na čas
převažovala opereta a bulvár nad kvalitní činohrou.
V roce 1940 ředitel Wuršer
pod nátlakem protektorátního ministerstva školství na svou funkci
rezignoval. Jeho následníkem se stal Karel Jičínský, působení jeho
společnosti bylo násilně ukončeno zákazem činnosti profesionálních divadel
1. září 1944.
Prvním poválečným ředitelem
byl až do roku 1948 herec Miloslav Holub.
Od srpna 1948 do roku 1953
byl pak ředitelem Rostislav Volf, příkladný nositel „nových pokrokových“
tendencí, který si své jméno poruštil na Vlkov.
V 50. letech, za ředitele
Karla Nováka, se pardubické divadlo stalo „líhní“ hereckých talentů,
začínaly zde budoucí divadelní hvězdy: Slávka Budínová, Josef Vinklář,
Miroslav Macháček, Blanka Bohdanová, Petr Haničinec, Jana Štěpánková ad.
60. léta jsou léty
nejsilnějšího (početně i osobnostně) hereckého souboru v dějinách
pardubického divadla. Na prknech Východočeského divadla dozrávaly mnohé
talenty: Jiří Hrzán, Pavel Landovský, Josef Somr, Věra Galatíková, Jiří
Císler, Jiří Kodet, Gabriela Wilhelmová, Milan Sandhaus ad.
Od roku 1970 do 1972 byl ředitelem VČD Radomil
Kolesa a v následujících letech působil ve funkci ředitele dlouholetý
režisér Zdeněk Bittl. Za jeho vedení divadlo prokázalo velkou dávku
uměleckých ambicí a odvahy, aby alespoň v rámci možného prosvětlilo
normalizační temno.
Sledujeme-li dramaturgické
plány v 80. letech, vystupuje do popředí především významná snaha o
divadelnost a kultivaci výrazových prostředků, vyšší obsahovou i formální
náročnost i o hledání pravdivé výpovědi svrchovaně uměleckými prostředky.
Z významných režisérů jmenujme alespoň Jaroslava Vostrého či mladého
Michaela Taranta.
90. léta se začala odvíjet
od společenského přelomu v listopadu 1989, kdy se divadlo stalo centrem
politického života v regionu a sloužilo jako politická tribuna. Novým
ředitelem byl jmenován, na návrh stávkového výboru divadla, Radek Bartoník a
uměleckým šéfem se stal Michael Tarant. Pardubické divadlo se ocitlo podobně
jako mnoho českých divadel ve zcela nové situaci. Herecké soubory se začaly
prudce proměňovat, mnozí začali hledat nové možnosti svého uplatnění jako
dabing, soukromá rádia, agentury…
Ředitele
Bartoníka vystřídal ve funkci Miloslav Kučera. Po jeho čtyřletém funkčním
období a odchodu do parlamentu se v červnu 1996 stal ředitelem Gustav Skála,
který byl v červenci 1999 Radou města odvolán a řízením divadla byl pověřen
současný ředitel, herec VČD Petr Dohnal.
Současnost Východočeského divadla Pardubice
 Východočeské divadlo
Pardubice patří k nejprestižnějším kulturním stánkům Pardubického kraje,
úspěchy sklízí nejen na domovské scéně, ale i na zájezdech či festivalech po
celé České republice i v zahraničí. V posledních letech VČD prošlo několika
nákladnými rekonstrukcemi jak interiéru, tak exteriéru historické budovy,
které jí navrátily původní secesní krásu. V současné době opět zdobí jeviště
zrekonstruovaná malovaná opona a v hledišti svítí lustr, který byl také
v původních Balšánkových návrzích, ale z důvodu nedostatku financí nebyl
vyhotoven. Nová opona i lustr byly financovány z veřejné sbírky.
Východočeské divadlo hraje
v Městském divadle a v letních měsících pak využívá možnosti hraní
v amfiteátru na vyhlídce hradu Kunětická hora .
Východočeské divadlo
připravuje ročně okolo osmi premiér, repertoár divadla se snaží uspokojit
každého diváka, proto na jevišti uvidíte pohádky, muzikály, dramata i
komedie.
Stálý herecký soubor divadla
nyní čítá 24 hereckých osobností. Ve stálém angažmá působí dva
režiséři – Jiří Seydler a Petr Novotný, v poslední době však v divadle
hostuje i řada špičkových českých režisérů např. Michael Tarant, Lída
Engelová, Martin Glaser, Zdeněk Dušek či slovenský režisér Marián Pecko.
VČD na jaře pořádá GRAND
Festival smíchu – soutěžní festival nejlepších českých a moravských
komedií, který se již tučným písmem zapsal mezi významné divadelní festivaly
v republice.
V České republice VČD
zaujímá v divácké návštěvnosti první příčku mezi jednosouborovými
regionálními divadly – každoročně přivítá přes sto tisíc diváků. Svůj
provoz, jako jedno z mála v Čechách, VČD pokrývá zhruba ze 34 procent z
výnosů.
|
