| |
 |
|
z inscenace Medea
foto Jan Adamec |
|
|
Čtyřicet divadelních let Zdeny Bittlové
|

Zdena Bittlová nastoupila do angažmá ve VČD 1. srpna 1969

Zdena Bittlová při zkoušení titulní postavy
ve hře Maria Callas, foto Věra Mohylová
|
V roce 2009 slavíme sté výročí otevření pardubického divadla,
zapomenout bychom však neměli ani na další jubileum. Před čtyřiceti lety,
přesně 1. srpna 1969, do angažmá v Pardubicích nastoupila herečka ZDENA
BITTLOVÁ a zůstala mu věrná dodnes.
Kdybych měl Zdenu Bittlovou k někomu připodobnit, byla by to
Mona Lisa. Možná to zní pateticky, ale pro mě mají mnoho společného. Zdena
Bittlová neodmyslitelně patří k pardubickému divadlu stejně jako Mona Lisa
k Louvru. Jejich „stvořitelem“ byl velikán ve svém oboru - otec Zdeny
Bittlové byl uznávaný režisér a dlouholetý ředitel VČD Zdeněk Bittl a „otce“
Mony Lisy, geniálního umělce Leonarda da Vinci snad nemusím ani připomínat.
Sláva Zdeny Bittlové i Mony Lisy přesáhla hranice jejich „působiště“, na obě
se chodí dívat již několik generací obdivovatelů. Obě mají však i své
odpůrce, kteří tvrdí, že je jejich velikost přeceňována.
Dalším společným rysem je jejich tajemný úsměv, i když paní
Zdena se na rozdíl od Mony Lisy dokáže srdečně, upřímně a nakažlivě
rozesmát. Pozadí za Monou Lisou je rozostřené, což je pro soudobé malby
neobvyklé, stejně tak mlhavé je „pozadí“ osobního života Zdeny Bittlové,
která neposkytuje rozhovory a své soukromí si nechává jen pro sebe a své
nejbližší.
Možná je Zdena Bittlová zahalená rouškou tajemství, ale na
jevišti během čtyřiceti let už odkryla nespočet zákoutí své duše, za což ji
patří velký dík a uznání!
Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 9/2009
|