Jak šel čas...

umělecký soubor VČD Jan Hyhlík 219. role a 5 000. představení Jana Hyhlíka

Jak šel čas... (vzpomínáme nad fotografiemi)

JAN HYHLÍK

F. Hervé – H. Meilhac – A. Millaud
Mam'zelle Nitouche
(Loriot, režie I. Osolsobě, premiéra 11. 4. 1986)

„Říká se, že nikdy nevstoupíš dvakrát do téže řeky. No, jak kdy. Mé první pětileté angažmá ve Východočeském divadle mi přineslo například roli vojenského podkoního Loriota v Nitušce, nu a po svém porevolučním ředitelském odskočení do pražského libeňského divadla, jemuž se mi podařilo změnit název na Divadlo pod Palmovkou, jsem se vrátil a přišla role v téže operetě, ale už majora Chateau-Gibuse.“

„Herec obecně, ale mladý zvláště, nemá mít v civilu kníry ani vousy. To mi kdysi zdůrazňoval dlouholetý ředitel hradeckého DRAKu Jan Dvořák, když jsem si mu postěžoval, že ve svých pětadvaceti letech nemohu sehnat angažmá jako mladý herec – na mladého jsem totiž v plnovousu nevypadal. Potřebuješ-li to v roli, nalepíš si je. A tak jsem pak lepil…“

„A lepil…“

„A pořád lepil…“

„Nu a na stará kolena vousů kupodivu ubývalo a například jedna asi z šestnácti postav, které jsem během dvou hodin vystřídal v Planchonově úpravě Tří mušketýrů, by ani knír neunesla, byl jsem totiž v převleku za paní Bonacieux.“
 

inscenace Tři mušketýři

„A že by světově proslulý německý dirigent Wilhelm Furtwängler, o němž hra Na miskách vah pojednává, nosil vousy, také není doloženo. A připočtu-li k tomu ubývání vlasů, můžu se už těšit na nějakou roli rovnou na invalidním vozíku – ve své jedenačtyřicáté sezóně u divadla.“
 

inscenace Na miskách vah