JINDRA JANOUŠKOVÁ

L. Stroupežnický / NAŠI FURIANTI
Verunka, režie J. Henke, premiéra 14. 12. 1979

„Byla to moje druhá role v pardubickém divadle a navíc po boku tehdejších divadelních hvězd, které už bohužel nejsou mezi námi. Vzpomínám na Ivanku Bílkovou, Láďu Ptáčka, Milana Sandhause, Luboše Polácha a další. Jednalo se o slavnostní představení, premiéru jsme měli na 70. výročí divadla. Nezapomenutelné bylo i setkání s režisérem Josefem Henkem, který si mě oblíbil a později obsadil do Heleny v R.U.R. Byl na mě velice přísný, na divadelní prkna spadlo hodně slziček, ale byla to pro mě škola k nezaplacení.“

„Když jsem šla k divadlu, říkala jsem si, kolik mě asi čeká pohádek, rolí princezen. A ono nic. První jsem si zahrála v davu dvanácti sester Zlatovlásky. To mně bylo patnáct let. Na divadle jsem si zahrála jen v této. Užila jsem si to však se vším všudy. Děti mi stály pod okny šatny a volaly na mě. František Švihlík jako Zvíře byl nevyzpytatelný a Karol Skladan byl velice mírný a milý režisér.“

„Kočka!!! Tuhle roli jsem milovala. V životě vás potká několik rolí, na které nezapomenete, a pro mě je to právě Margareta. Byla to mimořádná práce. Tehdy mladičký režisér Jakub Korčák vytvořil nabité představení plné emocí. Luboš Michalica, Milan Sandhaus a Anna Ferencová byli naprosto autentičtí. Bohužel se mi spojil divadelní příběh tchána umírajícího na rakovinu s příběhem životním. Během roku mi na to samé umřel i tatínek. Bože, letos v listopadu to bude už dvacet let!“

„Jiří Suchý. Pracovat s ním bylo pro mě odměnou. Byl to ale také pořádný fofr. Doma jsem měla osmnáctiměsíční Terezku a skoro čtyřletou Elišku, ale myslím, že jsme do toho s Pavlem Novotným dali vše. Utáhnout muzikál ve dvou lidech není žádná legrace.“

„V pardubickém divadle pracovalo mnoho režisérských osobností a mezi ně patří i Petr Novotný. Obsadil mě do muzikálu Pokrevní bratři, a když jsem pak dostala Goldu, bylo to pro mě vyznamenání. Jirka Kalužný byl v tomto představení úžasný a u diváků to mělo veliký úspěch.“

inscenace Šumař na střeše

„Při Ondině jsem poprvé pracovala se slovenským režisérem Mariánem Peckem a navíc jsem si v ní podruhé v životě zahrála se svým manželem. Poprvé to bylo v Úkladech a lásce, to jsme se seznámili, a pak až po dvaceti letech v Ondině… Tuším, co čekáte… Ne, nerozešli jsme se, naopak, nemůžu si na manžela stěžovat. Ondina byla kouzelné, poetické představení, hlavně díky Lucce Štěpánkové.“

inscenace Ondina

inscenace Vlci

foto archiv VČD

„Toto je moje poslední premiéra a také nejrozsáhlejší role, jakou jsem na divadle hrála. Titulních rolí není pro ženy moc. Práce s Michaelem Tarantem byla náročná, ale myslím si, že si to všichni užíváme a máme to rádi. Raději o tom nebudu dále psát, abych výsledek nezakřikla. Jsem pověrčivá. Máme za sebou pět repríz a představení se stále vyvíjí. Přijďte se podívat a uvidíte sami.“

inscenace Maja