Josef Vrána s Panočkou v Rusku

První říjnový víkend strávil Josef Vrána v Rusku, kam vyjel s herci ostravské Komorní scény Aréna na divadelní festival, který pořádalo permské Divadlo U mostu při příležitosti 20. výročí svého založení. Pepa v Ostravě pohostinsky nazkoušel roli Javtucha v inscenaci Panočka v režii ruského režiséra Sergeje Pavloviče Fedotova. A právě Panočka byla na festival pozvána.

Pepo, je osoba režiséra Fedotova tím pojítkem mezi Ostravou a hostováním v Permu?
Mám asi dva režisérské „guru“. Michaela Taranta a Sergeje Fedotova. Už jsem to někde zmiňoval, ale v době mé životní krize, kdy všude kolem bylo jen prázdno, mi na pláni poblíž Kavčích hor zazvonil mobil a po třech letech se ozval Sergej s nabídkou hostování v Ostravě. A začala cesta zpět – snad nahoru… S Permem tedy cesta nahoru doslova, neletěl jsem asi pětadvacet let. Sergej Fedotov je uměleckým šéfem i ředitelem Divadla U mostu, po padesáté repríze Panočky jsme mu náhodně volali a on přišel s nápadem naší účasti na festivalu v Permu.

Kolik jste odehráli představení a jak celé hostování probíhalo?
Bylo to docela náročné – po dvou letech a sedmihodinovém čekání mezi lety v Moskvě jsme asi v 5.00 ráno jejich času, což je o čtyři hodiny více než u nás, dorazili do Permu. Prohlídka divadla, v 6.00 na chvíli do postele a ve 12.00 už tisková konference. Od 14.00 ruské představení Panočky, hned zkouška a od 18.00 představení naše. Večírek, procházka nočním městem, v neděli od 14.00 představení a od 18.00 specialita – rusko-česká Panočka, tři herci ruští a tři od nás. Fantastický! Pak večírek a ve 3.30 cesta na letiště, dva lety tentokrát bez čekání a v pondělí ráno v 9.25 našeho času v Praze.

S jakým ohlasem se česká verze Panočky setkala?
Nechtěl bych, aby to znělo jako chlubení, stejně to tak bude… Na prvním představení bylo normální ruské publikum a celý soubor Teatra U mosta, asi pětadvacet herců. Prý jsme deset až patnáct minut bojovali o přízeň, ale pak už nás vzali. Na konci lidé vstávali, volali „bravo“, takový ohlas jsem tady fakt nikdy nezažil.

Viděli jste i nějaká ruská představení?
Ne, byl čas vidět jen jejich Panočku. Je to tam kultovní představení, hrají ji osmnáct let! Potěšilo mě, že jejich hlavní představitel Javtucha, úžasný Vladimír Illin si v rusko-českém představení přidal některé mé „vychytávky“.

Stihli jste se podívat i do jiných měst kromě Permu?
Čtyři kolegové v Moskvě zariskovali a odjeli taxíkem na Rudé náměstí, i přes varování, že jsou zácpy atd. Mně se ovšem rozbila v tašce láhev červeného, tak jsem v parčíku před Šeremetěvem likvidoval škody.

Co Tě v Rusku nejvíc oslovilo, překvapilo?
Bez nadsázky ruská duše. Když kolegové poznali, že to představení bereme vážně, že Panočce věříme stejně jako oni, absolutně se nám otevřeli. S pláčem, smíchem… vším. A pak klobouk dolů před jejich pokorou a nasazením. V divadle jsou stále, starají se o kostýmy, scénu, dělají si inspici, nápovědu… Všechno sami herci. Samozřejmě je to typ studiového divadla, ale já bych takový zápřah asi dlouho nevydržel. Dostal jsem ale nabídku, když budu mít alespoň týden volna, mám přiletět a zahrát si Javtucha v Panočce a Piláta v Mistrovi a Markétce, kterého Sergej Fedotov režíroval v Hradci Králové během mého tamního působení.

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 11/2008