Jak šel čas...

umělecký soubor VČD Jak šel čas... (vzpomínáme nad fotografiemi)

Josef Vrána Návraty Josefa Vrány Josef Vrána s Panočkou v Rusku

Kterého českého herce znají v Permu? Josefa Vránu!

JOSEF VRÁNA

W. Shakespeare / HAMLET
(Osrik, režie I. Balaďa, premiéra 14. 4. 1984)

„Do Pardubic mě brali na roli Ferdinanda v Úkladech a lásce, ale ještě před tím jsem zaskočil v Balaďově Hamletovi. Byl duben 1984, vystoupil jsem na třídě Míru u dnešního Hrubého a zeptal se nějaké paní, kde je tu divadlo. Dovedla mě za roh a ukázala ten krásnej barák. Vy tu nastupujete? Ano. Tak hodně štěstí!“

„Po Kukačkách další práce s Michaelem Tarantem. Revoluční inscenace. Boje o uvedení – chtěli nás zakázat. Myslím opravdu moderna. Když jsem po vlastně desítkách let viděl Romea v koženejch bundách, řekl jsem si: Tam jsme byli a líp! Ani bundy, ani řetězy u nás, myslím, nebyly samoúčelný.“

„Pašije – absolutní pokora i trocha askeze. Michael Tarant povýšil lidový jazyk na jazyk biblický. Voda s citronem. Z 96 na 88 kg! Když jsem o tom řekl Františku Laurinovi, pronesl památnou větu: No jistě, Pepíku, na kříži přece nemůže viset pašík!“

„Cyrano – snad můj jedinej hereckej sen. Krásná práce s Františkem Laurinem, Lídou Mecinou a dalšíma. Když za Lídou při milostném dialogu vykukovala z portálu nasvícená Laurinova přísná tvář, hrálo se to samo… Asi po půlroce od derniéry jsem do toho šel znovu, na Kladně s Michaelem Tarantem. Ovšem v jiném překladu – lahůdka!“

„Při Nápadnících jsem snad jedinkrát trochu ovlivnil režiséra v obsazení, a navíc Michaela! Četl jsem původní text na dovolené v Itálii a jasně se situoval do role Skule Bardssona… Pak telefonáty, že mám být ten hodnej… Ale nakonec opravdu Skule! Od té doby jsem snad necítil divadlo tolik… Absolutně!“

„Po životní krizi a krůčcích nahoru nádherná role! Nic… jen práce… ale jaká!!! Snad to bylo poznat.“
 

inscenace Na miskách vah

(Charles Stuart, režie M. Pecko j. h.,
premiéra 31. 3. 2007)

„Po práci na roli bankéře Hambra v alternaci s Petrem Dohnalem jsem nakonec za týden generálek nazkoušel krále Karla II. Skok do vody! Ale s Mariánem Peckem. Tak jsem snad doplaval…“

inscenace Vítězství