Kornel Hamvai – ČAS KATŮ

Předávací porada: 9. dubna 2009
Zahajovací zkouška: ve středu 15. dubna 2009 od 10 hodin
Premiéra 30. května 2009 v Městském divadle
Derniéra 30. června 2010

Historická pouť plná zvratů, napětí, komických i dojemných momentů. Příběh malého velkého muže v divokém světě…

Hra je komicko-smutným příběhem spořádaného a čestného občana – venkovského kata Roche. Jean-Pierre Roch má být přeložen do jiného města, a tak se vydává pro pověřovací listiny do Paříže. Hlavní město se zmítá ve vlnách revoluce – píše se rok 1794. Popravy jsou na denním pořádku, krev nosí lidé na podrážkách. Robespierre, jeden z otců revoluce, je právě zatčen a popraven. Velký svět kata ohromí a zcela pohltí. Ve dvou dnech je třikrát nevěrný své ženě. Je okraden, přijde o peníze i osobní doklady, úřední papíry není schopen vyřídit, protože neumí psát. Jediná cesta zpátky domů je letět balónem. Sežene peníze a dostane místo v tomto jedinečném a bláznivém pokusu? Přežije ztroskotání balónu? Protože se nenašlo jeho tělo, je nejspíš v nebi. A nebo ne?

Překlad: Kateřina Pošová
Režie: Petr Novotný
Scéna: Ivo Žídek j. h.
Kostýmy: Roman Šolc j. h.
Dramaturgie: Jana Uherová
Pohybová spolupráce: Vlastimil Červ j. h.

Osoby a obsazení:
Jean Pierre Roch … Jiří Kalužný
Anděl, Lili … Martina Sikorová
Madamme Roch, Odsouzená … Jindra Janoušková
Kněz, 4. úředník, Biřic, Úředník pohřební služby … Alexandr Postler
Žena, Madamme Sénac, Odsouzená … Dagmar Novotná
3. úředník, Cestující, Lavoisier … Martin Mejzlík
Popravená, Madamme Charpennet, Panička … Kristina Jelínková
Manžel, Canné, Odsouzený, Vašnosta, … Radek Žák
1. čumil, 1. úředník, Zpovědník, Nakladatel … Václav Dušek
2. čumil, 2. úředník, Odsouzený … Jan Hyhlík
Prodavač, Žebrák, Hippo, Zástupce, Blanchard … Ladislav Špiner
Philippe, Herec, Vyvolávač, Pomocník kata, Bonaparte … Jan Musil
Biřic, Kočí, Sanson … Josef Vrána
Patalin, 4. čumil, Guinchard … Zdeněk Rumpík
Cestující, Šéf, 3. čumil, Důstojník Médet … Pavel Novotný
Pokladní, Hospodská, Dáma … Lída Vlášková
Dívenka, Mladá Cikánka, Minou, Odsouzená, Madamme Lavoisier … Veronika Nová j. h. / Petra Tenorová j. h.
Čumilové … Alena Horáková, Vladimír Chmelař
Funebráci … Josef Vaníček, Jiří Kadlec, Jiří Svoboda, Pavel Skřivánek

Inspice: Jiří Vojíř
Nápověda: Naďa Krůlová

Čas katů nahradí Mandragoru

Poslední premiérou stávající sezóny měla být renesanční komedie Niccola Machiavelliho Mandragora. Předpokládali jsme, že ji budeme inscenovat v novém divadelním prostoru Jevištní zkušebny, kde se počítá s blízkým kontaktem s diváky, a tomu se musí podrobit celá koncepce. Komorní inscenace vyžaduje odlišný režijní i herecký přístup než práce na velkém jevišti. Režisér Petr Novotný hru upravil pro šest herců a těšil se na výjimečné zkoušení v inspirativním prostředí. Divadlo však nedostalo povolení k provozování divadelní činnosti na Jevištní zkušebně, a tak nezbývalo než inscenovat Mandragoru na jevišti, byť koncepce předpokládala malý, sevřený prostor. Anebo se nabízela jiná možnost, tedy najít jiný titul na velké jeviště.

Vzpomněla jsem si na titul, který nás kdysi s režisérem Novotným ohromně oslovil. Navíc bylo po premiéře Nahé s houslemi a měli jsme k dispozici celý herecký soubor, nemuseli jsme se tedy ani omezovat počtem postav. Proto vám na závěr sezóny předkládáme místo slibované Mandragory Čas katů – hru, která je dílem současného maďarského dramatika Kornela Hamvaie. V roce 2000 ji přeložila respektovaná překladatelka Kateřina Pošová a zatím byla u nás inscenována jenom jednou ve Švandově divadle v Praze.

Příběh vykonavatele rozsudků Jean-Pierra Roche se sice odehrává v době Velké francouzské revoluce, ale není to hra ani o revoluci, ani o francouzských dějinách. Je to příběh člověka, který se ztrácí ve velkém světě Paříže, v divokém, hektickém čase. Během tří dnů zažije neuvěřitelná dobrodružství; je nevěrný své ženě, okradou ho, přichází dokonce i o svoji identitu… ale pořád má ten téměř dětský pohled na svět, pořád ho fascinují nové věci, ale i otázky života, bytí, víry a Boha. Splní se mu jeho dávný sen o létání? Sežene na to peníze? A přežije posádka létajícího balónu přicházející bouřku?

Pamatuji se, že jsem tuto hru přečetla jedním dechem. Závěr mi připadal téměř jako detektivka. Bála jsem se o Roche, držela jsem mu palce, aby dosáhl cíle, zcela mě jeho příběh pohltil. Doufám, že inscenace, kterou teď pro vás připravujeme, vyvolá i ve vás stejné napětí a vzrušení jako tenkrát ve mně. Petr Novotný do hlavní role obsadil Jiřího Kalužného, který je známý svým obrovským zaujetím ke všemu, co létá. A i když to možná zní příliš nadneseně, věřím, že i vy vzlétnete s námi. Do světa fantazie, nebo do nebe, to přenechám na vás…

Jana Uherová, Divadelní zpravodaj 5/2009

Postava kata mě neděsí, říká herec Jiří Kalužný

Jirko, náš rozhovor v jistém smyslu velmi předbíhá události. Zahajovací čtená zkouška nové hry Kornela Hamvaie Čas katů, ve které budeš hrát hlavní roli kata Jean-Pierra Roche, proběhla teprve včera. A už dnes se ptám na tvé první dojmy. Jak na tebe hra zapůsobila, když sis ji přečetl poprvé?
Moc se mi hra líbí, i když zatím nevím proč. Velmi mě baví. Má takové zvláštní kouzlo, které zatím nedokážu popsat.

Neděsí tě postava Roche tím, že je kat?
Aniž bych věděl, že budeme tuto hru zkoušet, tak jsem nedávno četl Svátkovy Paměti kata Mydláře a také od Kohouta Katyni. Mě to neděsí, že je kat. Oni to berou jako zaměstnání. Kat Mydlář původně studoval medicínu. Jeho syn se už narodil do katovské rodiny a takhle to bylo vždy. Oni vykonávali spravedlnost. Roch sám o sobě říká, že je vykonavatel rozsudků, nechce a nemůže být ani nájemným vrahem, ani řezníkem… Ale nemusí to brát tak samozřejmě, že popravuje lidi. Přemýšlí nad tím. Kat Mydlář se znal s lékařem Jesseniem, který jako první na území Čech prováděl pitvy a nakonec skončil na Staroměstském náměstí s českými pány. S Jesseniem navíc byli v Církvi bratrské, když ho pak musel popravit, tak to pro něj nebylo lehké, ale bral to jako pracovní povinnost.

Když jsem se připravovala na náš rozhovor, tak jsem si uvědomila, že s režisérem Petrem Novotným, se kterým ostatně děláváš velmi rád, jsi naposledy na takto velké roli pracoval v muzikálu Šumař na střeše. Postava Tovjeho ti byla, aspoň si myslím, velmi blízká. Jsou si Tovje a Roch v něčem podobní?
Zatím jsme úplně na začátku práce, po jedné zkoušce se o tom těžko mluví… Tovje se především staral o rodinu, kdežto Roch se, a nemůže jinak, stará hlavně sám o sebe. Je ve zcela jiné situaci. Ještě o tom moc nevím, postavu Roche teprve hledám. Ale je mi blízká a myslím, že by měla být blízká každému. Hra Čas katů se sice odehrává během francouzské revoluce, ale není o ní. Kdyby byla, diváky by to ani tolik nezajímalo, to by si mohli raději přečíst nějaké historické knihy a dověděli by se víc… Toto je hra o konkrétním člověku. Řekl bych, že „smrdí“ člověčenstvím.

Pojďme se podívat na Roche. Co to je za člověka? Čestný spořádaný muž se dostane do Paříže, kde je během dvou dnů třikrát nevěrný své ženě, zažije obrovská dobrodružství, sedne do balónu a zmizí…
To je právě zvláštní. Je to chlap, který se nechce někam hýbat, stěhovat, nemá tu ambici. Myslí si, že život má už hotový, a ani ho moc neřeší. Když to mám říct trochu s nadsázkou, tak do jedenácté stránky to je slušný, čestný muž, který žije v jistých kolejích. Pak sedne do dostavníku, přijede do Paříže, už cestou zažije neobvyklé věci a tam se otočí jeho svět vzhůru nohama. V tom novém světě se pohybuje jako malé dítě, musí si to všechno zažít. Ale ta postava mě právě proto zajímá, je na ní co hledat, není to všechno jenom na první dobrou. Těším se na ni.

Je ale jedna věc, která tě s postavou Roche dost spojuje. My všichni o tobě víme, že tě velmi zajímá létání. Já akorát nevím, jestli jsi aviatik teoretik, nebo praktik. Létáš rád?
Létám rád, ale já jsem ani tak nechtěl být pilotem jako leteckým konstruktérem. Stavím si letadýlka. Má to jednu výhodu: člověk neriskuje život, ani svůj, ani cizí. A zároveň je to taková hezká práce, z něčeho, co nedávno byly jenom prkénka, vznikne úplně jiný tvar, funguje to a třeba to i letí. Za pomoci elektroniky to člověka i poslouchá. A má to prostor i pro fantazii, člověk si může představovat, že v tom sedí… co všechno by viděl… Jak se říká v Kohoutově hře August August, august – „Sen je snivej, když je živej“, jakmile se splní, už to není ten sen. Proto je modelařina pro mě zajímavá. Samozřejmě, že bych si rád udělal pilotní průkaz, ale pro mě je to nejen finančně, ale i časově nedostupné. Takže jsem asi spíš „letecký konstruktér a mechanik“.

Jirko, od tvé ženy Romany vím, že modelů, co máte doma, je na jednu domácnost příliš. Už je máte dokonce i na chalupě. Máš je spočítané? Víš, kolik jich asi je?
To vůbec nevím. Navíc synek nosí další a další každé úterý z modelářského kroužku. Někdy bývá i obdarován, takže to přibývá rychlejším tempem, než modely stačí postavit.

Zajímalo tě někdy letět rogalem nebo bezmotorovým letadlem? A co tandemový seskok padákem?
Už jsem uvažoval nad rogalem, ale na to už mám nemocná kolena. Padák mě, kupodivu, děsí.

I tandemový seskok? Když víš, že je o tebe postaráno, že někdo za tebe v podstatě všechno udělá a ty se můžeš „jenom“ kochat?
Já nevím… Ve svých čtrnácti letech jsem měl vyplněnou přihlášku do Aeroklubu ve Dvoře Králové, kde stály papíry na větroně dvě stovky, ale nepodepsali mi to rodiče, protože mi nebylo ještě osmnáct. Jediné, čeho jsem se bál, byl povinný seskok padákem.

Děkuji ti za rozhovor a přeji hodně sil do létání i pracovního hledání.

Jana Uherová, Divadelní zpravodaj 5/2009