inscenace

fotogalerie  premiérové momentky   derniéra

Ken Ludwig – CYRANO V BUFFALU

Premiéra 13. a 14. listopadu 2004 v Městském divadle
Derniéra 14. dubna 2006

Česká premiéra svižné komedie o všedních trampotách nevšedního hereckého života.

Bleskurychlý spád spletitého děje zachycuje jeden perný den buffalského divadla, ve kterém se právě odehrává generální zkouška na Cyrana z Bergeracu. ivadlo, válcované konkurencí filmu a televize, je zadlužené a vše záleží na úspěchu premiéry. Nervozitu režiséra stupňují rozmary hereček a problémy s neškoleným komparsem. O osud večerního představení se tu jedná stejnou měrou jako o budoucnost víceméně spořádaného manželství režiséra s první dámou souboru, které právě v této vypjaté chvíli ukazuje svá slabá místa. Milostné avantýry jsou komplikovány převleky, a jelikož mezi divadelními ekvizitami jsou i zbraně, dojde málem k nejhoršímu. Co vše se tu ještě přihodí, neodhadnete do poslední chvíle představení.

Překlad: Alexander Jerie
Scéna: Miloň Kališ j. h.
Kostýmy: Tomáš Kypta j. h.
Pohybová spolupráce: Pavel Konvalina j. h.
Dramaturgie: Jana Pithartová
Režie: Jiří Seydler

OSOBY A OBSAZENÍ:
   George Benson: Michal Przebinda
   Charlotte Bensonová: Jindra Janoušková
   Rosalind, jejich dcera: Lucie Štěpánková
   Ethel, matka Charlotte: Zdena Bittlová
   Paul: Martin Mejzlík
   Howard, snoubenec Rosalind: Tomáš Kolomazník
   Eileen: Kristina Jelínková
   Richard Maynard: Zdeněk Rumpík

Divadlem prokletí

Příběh naší inscenace by se s drobnými odlišnostmi mohl odehrát dnes a tady. Proto jsme si vybrali právě tuto komedii, neb jakožto divadelníci cítíme na vlastní kůži, jak je zájem diváků o divadlo válcován akčními filmy a plytkou televizní zábavou, což se naštěstí neprojevuje jejich přímým odlivem, ale velice to postihuje jejich vkus, kterému se běžné provozní divadlo chtě nechtě musí alespoň částečně podřizovat. Ale ve chvíli, kdy se mu divadlo podřídí úplně, ztratí svůj vlastní smysl...

Proč současný moderní a nikterak starý autor zvolil pro nám tak blízké téma příběh odehrávající se na počátku padesátých let, vlastně přesně v roce 1953? Patrně proto, že obraz čehokoli, i nešvarů a trablů doby současné se lépe tvoří z odstupu a na základě podobností s problémy dob minulých. Krom toho, americká kultura měla předstih jak v trendech pozitivních, tak negativních. Pro pochopení konkrétních příčin Charlottiny a Georgovy dojemné, a zároveň legrační frustrace alespoň několik slov: „Poválečné divadlo vážně ohrožoval rychlý rozvoj televize. Roku 1948 bylo v provozu pouze 48 stanic, ale roku 1958 jich už bylo 512 a televizních přijímačů 50 milionů. Nové medium nabídlo bezplatnou zábavu přesně v době, kdy produkční náklady v divadle rychle rostly. V letech 1944 – 1960 se ceny vstupenek zdvojnásobily a pořizovací náklady inscenace rostly ještě rychlejším tempem. Za této situace hledali broadwayští producenti texty pro široké publikum a vyhýbali se takovým hrám a takovému inscenačnímu stylu, které by mohly
diváky urazit či zmást.“ (cit. z Dějin divadla Oscara G. Brocketta) Ubylo divadelních budov – z nichž značnou část zabydlela kina – ubylo vznikajících inscenací, a tedy i „potřebných“ herců. Na Broadwayi hrály jen velké umělecké osobnosti, nejlépe filmové hvězdy [za hvězdné honoráře), a nejinak to bylo i s výběrem režisérů. Producenti museli známými jmény zajistit takový zájem diváků, aby se jejich investice vyplatily. Komedie Cyrano v Buffalu je o „těch druhých“, méně slavných. O těch, kteří zakládali divadelní společnosti hrající mimo Broadway, v malých divadlech i v nedivadelních prostorech s nižším nájmem, za minimální honoráře a s nesrovnatelně menšími náklady na inscenace. Z nich vzešlo jednak tzv. of-broadwayské hnutí, zaměřené na evropské avantgardní dramatiky, mladé a zatím neznámé americké autory a na málo hranou světovou klasiku. To se stalo významným protikladem zábavního průmyslu produkovaného na Broadwayi a novou tvůrčí cestou pro moderní americké divadlo. Ale vzešly z nich i méně šťastné, v podstatě bezvýznamné divadelní společnosti, které chudoba dohnala někdy až ke šmíře, o které hovoří pamětnice starých dobrých divadelních časů, Ethel: k hraní v minimálním počtu herců a v chudičkých kulisách, k rezignaci na nezbytnost zákulisního personálu a k dramaturgii stejně konzervativní, jako byla broadwayská. (A v této chvíli jako kdybychom hovořili o bezpočtu našich dnešních agenturních divadel, která na jednom sofa a s jedním závěsem odehrají několik diváckých „kasaštyků“ s minimálním počtem herců a v prachbídné režii...)

Charlotte s Georgem a jejich „Bensonovo repertoárové divadlo“ je extrémním případem takových divadelních smolařů, kterým zřejmě jen o vlásek uniká kariéra v Hollywoodu. A tak táhnou svou komediantskou káru od města k městu, protože milují divadlo. A nelze jim zazlívat, že závidí svým úspěšnějším kolegům, vždyť řevnivost mezi umělci je stará jako umění samo. Aby měli naši fiktivní hrdinové k závisti skutečně pádný důvod, postavil je autor do křížku se skutečnými, asi nejúspěšnějšími hvězdami jejich doby Gary Coperem, Claudette Colbertovou a režisérem Frankem Caprou.

z divadelního programu (Jana Pitthartová)
 

CHRONOLOGIE NASTUDOVÁNÍ INSCENACE CYRANO V BUFFALU

Středa 8. 9. 2004
V 10.00 hodin se v divadelních dílnách koná předávací porada scény a kostýmů k inscenaci Cyrano v Buffalu.

Čtvrtek 23. 9. 2004
V 9.00 hodin ve zkušebně divadla začíná první čtená zkouška komedie Cyrano v Buffalu v režii Jiřího Seydlera.

Úterý 2. 11. 2004
V divadle celý den probíhá technická zkouška připravované inscenace Cyrano v Buffalu v režii Jiřího Seydlera.