VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

Martin Glaser – O pohádkách a nejen o nich Princezna se zlatou hvězdou na čele  Muž sedmi sester

 

foto archiv JČD

 

MARTIN GLASER
Autor a režisér v jedné osobě

Režisér a umělecký šéf činohry Jihočeského divadla v Českých Budějovicích Martin Glaser nespolupracuje s pardubickým ansámblem poprvé, diváci si jistě vzpomenou na jeho inscenace Princezna se zlatou hvězdou na čele a Na letním bytě. Nyní u nás zkouší a v listopadu „odpremiéruje“ komedii Muž sedmi sester, pod kterou je spolu s dramaturgyní Olgou Šubrtovou podepsán i jako autor.

Martine, je Muž sedmi sester první inscenací, kterou jste s Olgou Šubrtovou napsali? Nemáte „v šuplíku“ ještě další hry?
Muž sedmi sester je naší třetí společnou autorskou prací. Pro otáčivé hlediště v Českém Krumlově jsme napsali adaptaci Tří mušketýrů a původní dvojnickou komedii Ženy Jindřicha VIII. aneb Chudák král(em). V šuplíku, respektive v počítačích, máme rozepsanou třetí verzi Robina Hooda pro příští letní krumlovskou sezónu – a pár jich ještě musíme do příštího června stihnout přepsat. A kromě toho tam je ještě několik výborných námětů na další hry – už se těšíme, až budeme mít čas se do nich pustit... Ale o co jde, samozřejmě neprozradím. (smích)

Co Vás přimělo k převedení skandální prvotiny Jaroslava Havlíčka na jeviště?
Můj předchozí šéf Ivo Krobot přišel před několika lety s koncepcí české sezóny. Takže jsme hledali dobrou českou hru. Protože já, bohužel, nějak nemůžu přijít české klasice na kloub a na chuť, hledali jsme mezi novými texty. Bohužel marně. Takže Olga ze zoufalství začala číst i díla prozaická a objevila tuto útlou a hlavně skoro neznámou novelu, která nás okamžitě nadchla svým potenciálem. V příběhu z českého maloměsta na konci první světové války jsme cítili živý a mnohovrstevnatý námět pro divadelní hru, která by odrážela naše životy – a to tady a teď! Po roce práce jsme měli hotový text, jehož inscenace baví diváky v Českých Budějovicích už čtvrtou sezónu.

Téma komedie je velmi provokativní – mladý muž se vsadí, že během sedmi dnů svede sedm sester. Myslíš si, že je to reálné?
Na divadle samozřejmě ano. (smích) Jestli by to prošlo i ve skutečnosti, by bylo třeba prakticky vyzkoušet. Ale největší problém by asi představovalo příslušných sedm sester vůbec někde najít!
Chtěl by ses někdy dostat do kůže Vašeho hlavního hrdiny?
Ano, protože míra jeho hravosti je fascinující. Ne, protože smutek a prázdnota, která se pod tou hravou slupkou skrývá, je nezměrná.

„Muže“ jste uvedli již na Tvé domovské scéně v Českých Budějovicích. V čem bude pardubická verze jiná?
Bude se lišit jedním přepsaným obrazem, jinak budou řešeny kostýmy, scéna se přizpůsobí architektuře pardubického divadla, nový bude i výběr poněkud temnější hudby z těch nejaktuálnějších CD. Chci také více akcentovat fakt, že jde o svého druhu moralitu – což neznamená méně legrace, ale spíš více pravdy. Ale nejpodstatnější změnu přinesou pardubické herečky i herci, kteří svým osobnostním vkladem postavy a příběh spoluinterpretují.

Na internetových stránkách Jihočeského divadla uvádíte, že „Muž“ je erotickou groteskou. Bude tedy mládeži přístupný? A naopak nebude pobuřovat starší diváky?
Už mne trochu unavuje to jednoduché dělení na starý – zapšklý, mladý – vstřícný. Dělící čára většinou vede na hranici dobré – špatné dílo. Nevěřím, že kvalitně a srozumitelně inscenovaný text, který se skutečně dotýká, ať už doslovně či obrazně, našich životů, může otevřeného diváka pobouřit. To by ho přeci pobuřoval jeho vlastní život. Na divadle mne pobuřuje nuda, nabubřelost a neumětelství – slibuji, že všeho se pokusíme vyvarovat!

Na loňském i předloňském GRAND Festivalu smíchu se do soutěžního klání zapojily komedie (právě Muž sedmi sester a Tlustý prase), které jsi režíroval. Potěšilo Tě, že se obě komedie dostaly mezi sedm nejlepších, které v České republice v tom konkrétním roce vznikly?
Žebříček s číselným pořadím jaksi implicitně předpokládá měřitelná objektivní kritéria. A s těmi bývá v oborech přijímaných tak subjektivně jako divadlo vždycky problém. Ale samozřejmě mne těší, že naše inscenace zaujaly dramaturgickou radu víc než inscenace kolegů z ostatních divadel. A že na obě reagovalo pardubické publikum velmi vstřícně. Tím spíš, že ani v jednom případě naše představení nenaplňovala představu neproblémové, nezávazné zábavy...

Co Tě na komediích přitahuje?
Těžká otázka, přestože většina inscenací, které jsem režíroval, byly svého druhu komedie. Nebo tak nakonec navzdory všemu a všem dopadly. (smích) Asi to bude přitažlivost osudová a tedy slovy nevysvětlitelná.

Je nějaký rozdíl v režii komedií a dramat?
Snad jen ten, že podvod se provalí s příchodem prvních diváků. Absence smíchu na představení, které se avizuje jako komedie, se nedá „okecat“ jako vznešená nuda na vysokém umění. Ale vážně – udělat v dnešní povrchní a zrychlené době dramatický, natož třeba básnicky stylizovaný tragický text tak, aby oslovil širší publikum je mnohem těžší, než inscenovat kvalitní komedii. Už jen nápis „tragédie“ na plakátě člověka lehce paralyzuje. Možná je tíha našich životů taková, že se k pravdě o ní raději prosmějeme, než propláčeme a protrpíme. Byť poznávací efekt dobrých komedií je s těmi dramaty srovnatelný.

A teď úplně z jiného soudku. Jak se Ti pracuje s pardubickým souborem?
Stejně dobře jako v předchozích případech! S většinou kolegů se setkávám poprvé a je to znovu setkání vstřícné a inspirativní.

Vracíš se do Pardubic rád?
Vzhledem k předchozí odpovědi je tato nasnadě. Cítím se tu jako vítaný host, a to je velmi příjemný (a zavazující) pocit.

Představ si situaci, že Ti vedení našeho divadla nabídlo další „hostovačku“ a dalo Ti volnou ruku ve výběru titulu. Který by to byl a proč?
Nejtěžší z tvých otázek. Čím dál tím míň her mne zajímá a baví a na ty, co mne baví, si zas čím dál tím míň troufám. Nejvíc mne těší hry, které v sobě snoubí ostrý černý humor, vroucí něhu, brutální poezii a křehký soucit. Hry, které život nekopírují, ale ani si ho nevymýšlejí. Jako je třeba Mrzák inishmaanský Martina McDonagha nebo Prezidentky Wernera Schwaba. Ale obě dvě už jsem režíroval. Ale kdyby pardubičtí dramaturgové našli něco podobného, nebudu dlouho váhat!

Díky za rozhovor a k premiéře přeji divadelní ZLOM VAZ!


Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 11/2007



 Copyright © 2000-2020, VČD Pardubice.  Všechna práva vyhrazena.
 Východočeské divadlo Pardubice, U Divadla 50, 531 62 Pardubice, tel: 466 616 411
 e-mail: vcd@vcd.cz  •  další kontakty  •  správce webu

 Obchodní oddělení, vstupenky, předplatné - tel. 466 616 432, večerní pokladna - 466 616 430, e-mail: obchod@vcd.cz

 
FERMANLOGIN