Osobnosti Pardubicka o Východočeském divadle

...tentokrát Mgr. Miluše Horská, ředitelka speciální Základní školy a Praktické školy SVÍTÁNÍ, o.p.s., Pardubice

Co pro Vás znamená pardubické divadlo?
Je to pro mě Zlatá pardubická kaplička. Symbol kultury a kulturnosti, kde se ještě stále sluší se vhodně chovat a společensky oblékat, stánek, který v současné době unese paralelu svatostánek, protože umění je věc nadčasová, duchovní, zasáhne nás jasně a nečekaně, nutí nás k polemice nad sebou samým, je to modlitba nebo meditace, dle libosti. Navíc dostupná pro každého bez stranické či náboženské příslušnosti. A to se až na výjimky ze žádného média načerpat nedá. Pardubické divadlo pro mě znamená také osobu Petra Dohnala, který ustál počáteční nedůvěru ve svoji osobu a obstál opakovaně ve své roli, tentokrát ředitele. Uměl se za malý peníz obklopit schopnými mladými lidmi a nastolit v umělecké instituci pořádek. Rve se za svoji věc i po mnoha letech se stejnou vervou jako na počátku, musí se finančně otáčet a ještě stíhá hrát. I když nejsem rodilá Pardubačka, cítím se jí být a jsem pyšná na naše divadlo.

Navštěvujete divadlo pravidelně?
Moc mě mrzí, že ne, ale to se bohužel týká i jiných aktivit a přátel. Dávám si novoroční předsevzetí, místo hubnutí, že se opět stanu předplatitelem a hlavně, představení stihnu navštěvovat.

Co Vás v poslední době na našem jevišti zaujalo?
Fascinuje mě různorodost nabídky, hostování umělců i celých souborů na domácí scéně i venku, výměna režisérů, pestrost žánrů. Firmy slaví v důstojném prostředí svá výročí, školy zahajují školní rok a prezentují se, televize točí své pořady, historické kousky střídají nejžhavější současnost naši i světovou, mluvené slovo v rovnocenné míře nahradí tančení i hudební umění, soutěže, přehlídky, kampaně… A nezapomíná se ani na malé diváky, kteří rostou v potencionální zákazníky. Pardubické divadlo není nuda. Mám
možnost zhodnotit profesionalitu lidí v zákulisí, neboť se naše škola i se svými partnery a hosty z řad osobností, dokonce i ze zahraničí, může za nekomerčních podmínek prezentovat a budovat myšlenku pochopení dvou různých světů, které jsou rozdílné, ale přesto patří k sobě – zdraví, nemocní… sami umělci mají k lidem s handicapem poněkud blíže.

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 2/2007