Dvojité výročí Evžena Kubíčka

Na konci minulé divadelní sezóny jsme si připomněli dvě kulatá výročí EVŽENA KUBÍČKA – herce a režiséra, který v letech 1963–1971 působil ve Východočeském divadle. Evžen Kubíček by se totiž 30. června dožil 85 let. Bohužel však 24. května 1971 v necelých 45 letech zemřel, přesně před čtyřiceti lety!

Evžen Kubíček vystudoval herectví na brněnské JAMU, po jejímž absolvování v roce 1949 nastoupil do tehdejšího Divadla pracujících (nyní Městského divadla Zlín), kde nejen hrál, ale také režíroval. V roce 1963, kdy ve Zlíně dosáhl svého vrcholu jak hereckého (Jesse B. Semple v Jesse Semple se žení či Trepifajksl v Drdově Zapomenutém čertovi), tak i režisérského (Mussetova hra S láskou nejsou žádné žerty), byl právě na základě úspěšné režie Musseta angažován jako režisér do Východočeského divadla. Jeho manželka Miluše Kubíčková vzpomíná: „Inscenaci S láskou nejsou žádné žerty Evžen obohatil literárně upraveným výtahem z další Mussetovy knihy Zpověď dítěte svého věku, který pak agentura DILIA uznala za původní literární dílo.“

V Pardubicích Evžen Kubíček režíroval úctyhodných 27 inscenací, z nichž připomeňme alespoň Brouka v hlavě Georgese Feydeaua, kde také hrál Kamila, jednu z hlavních postav, Jak je důležité míti Filipa Oscara Wilda, Goldoniho Sluhu dvou pánů, Tylovu Fidlovačku, Baladu o smutné kavárně Carson McCullersové či Strindbergovu Královnu Kristinu. K poslední zmiňované hře se váže další vzpomínka paní Kubíčkové: „V Královně Kristině svěřil manžel hlavní roli Věře Galatíkové. Ta pak několikrát veřejně ocenila jeho režijně-pedagogický takt při společném ztvárňování postavy Královny Kristiny. Její úspěšné provedení sehrálo pro Věru osudovou úlohu. Nejenže se při zkoušení seznámila se svým budoucím manželem Ladislavem Frejem a jméno Kristina pak dali své první dceři, ale tato úspěšná role jí otevřela cestu k herecké kariéře v Praze.“

Během pardubického angažmá Evžen Kubíček dálkově vystudoval obor režie na DAMU v Praze a poté hostoval i v jiných divadlech, naposledy v Šumperku s Ostrovského hrou Les.

„V divadle se mu říkalo Tarasov. Bylo to po jednom přísném a náročném hokejovém trenérovi, který si stále dělal do notesu poznámky, stejně jak to dělával i Evžen Kubíček,“ s nostalgií vzpomíná bývalý inspicient pardubického divadla Jindřich Kratochvíl. A paní Kubíčková dodává: „Evžen byl v učení se novým věcem nezdolný, a proto si každý nový postřeh, zážitek, poznatek zapisoval.“

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 9/2011