Nad kávou s Petrem Novotným (2007)

Režie hry Bláznivé nůžky byla svěřena režisérovi Petrovi Novotnému, kterého si diváci určitě vybaví, když připomeneme tituly, jež u nás za posledních osm let nazkoušel – Pokrevní bratři, Šumař na střeše, Romeo a Julie, Krejčovský salón nebo úspěšný muzikál My Fair Lady.
Po jedné zkoušce jsem si s panem režisérem chvíli o této práci povídala…

Petře, připravujete hru, která je zvláštní svým žánrem. Máte velkou praxi s komediemi, o tom jsme se mohli už několikrát přesvědčit, ale tato hra je navíc interaktivní detektivkou. Co to znamená, co si má divák pod tím představit?
Já si myslím, že to je v zásadě klasická situační komedie, dokonce crazy komedie. To je u této hry podle mě základ všeho. Je to prostě dobře napsaná „sranda“ a jako malý bonus k tomu je přidaný trik. Opravdu poprvé a doufejme naposled (smích) se zbourá pomyslná čtvrtá stěna a diváci mohou svými názory ovlivnit průběh toho představení. Je to vlastně jakýsi divadelní kinoautomat. Ano, přirovnal bych to ke kinoautomatu, který jsme zažili kdysi ve Vodičkově ulici, to si bude pamatovat spíš moje generace, kde si mohli diváci zvolit pomocí dvou tlačítek – zeleného a červeného, jak bude děj pokračovat. Tady si diváci budou moct zvolit toho, o kom se domnívají, že je vrahem v detektivní zápletce, o které ta inscenace je. Takže my máme, poprvé v životě, zvláštní povinnost hrát každé to představení jinak, hrát ho tak, jak se rozhodne ta konkrétní sestava diváků, která je ten den v divadle.

Možná si diváci spíš než na kinoautomat vzpomenou na seriál z 80. let Rozpaky kuchaře Svatopluka, kdy diváci mohli během večera jednou, nebo dvakrát rozhodnout o dalším průběhu děje rozsvícením žárovky v jistou přesnou chvíli. Pak se, podle výstupu z elektráren a podle poklesu nebo nárůstu odběru elektrické energie, pokračovalo ve vybrané verzi děje...
...a všichni jsme věděli, že je to podvod.

A myslíte si, že to byl opravdu podvod?
V televizi se to říká, že to tak bylo... Že celé to bylo naaranžované, protože podle stavu odběru elektřiny nebylo prokazatelné, jak se diváci rozhodli.

Takže neměli natočené dvě verze?
Měli, ale dramaturgie s režií se dohodly, co budou hrát, jak se ta dějová linka bude vyvíjet.

Je to poprvé, co režírujete hru, která takovýmto způsobem pracuje s publikem?
Ano. A doufám, že naposledy... (smích)

Jak jste Vy a herci schopni odhadnout reakce diváků?
No, vůbec nejsme schopni to odhadnout... Někteří z nás viděli inscenaci Bláznivých nůžek v Polsku jako jakýsi předobraz, ale všichni víme, že každé publikum je jiné, každý národ se koneckonců chová jinak, má jiný temperament, schopnost a ochotu se zapojovat a spolupracovat. Jsme úplně první, kteří to v Čechách budeme dělat, ještě to nikdo nevyzkoušel. Samozřejmě se na to připravujeme, řešíme to, hledáme všechny varianty, které jsme schopni vymyslet, jak vtáhnout diváka do dialogu s námi.

Bude to představení vhodné i pro děti nebo pro mladé publikum?
Já si myslím, že to bude představení pro celou rodinu. Američané předpokládají, že se to bude hrát i pro školy, dokonce v textu jsou připraveny i varianty, které by měly konkrétně reagovat na školní publikum. Je pravda, že americká společnost je o něco otevřenější vůči dětem a vůči mladým lidem, než jsme my. Oni jsou schopni se svými dětmi velmi otevřeně mluvit o intimních věcech a vztazích.

Tady však děti nejenže uvidí představení, na které třeba nejsou úplně zvyklí, ale navíc budou o jeho průběhu spolurozhodovat. Myslíte si, že naše dnešní mládež je schopna formulovat otázky, které se očekávají v tomto představení?
Moje generace to neuměla... Ale myslím si, že dnešní mládež je už jiná, že se učí komunikovat bez zábran a bez pocitu autocenzury. Věřím, že to bude i pro ni vhodný titul.

Díky za rozhovor a držím nám všem, hercům i divákům, palce.

Jana Uherová, Divadelní zpravodaj 10/2007