Smích na rtech zůstává Petře Janečkové i po festivalu

VI. ročník GRAND Festivalu smíchu byl pro pardubické divadlo velmi úspěšný. Úžasná svatba zabodovala u diváků a v silné konkurenci získala titul Divácká komedie roku. Petra Janečková alias pokojská Julie v Úžasné svatbě oslnila odbornou porotu, která jí udělila cenu za nejlepší ženský herecký výkon festivalu.

Petro, ještě jednou gratuluji k úspěchu. Vím, že jsi poctivě sledovala všechna soutěžní představení. Která z kolegyň Tě zaujala?
Určitě to byla Petra Hřebíčková ze Zlína v roli Zuzany ve Figarově svatbě, Petra Hobzová jako Cilka v Muži sedmi sester Jihočeského divadla České Budějovice a Kateřina Holánová v roli Anežky v Molièrově komedii Škola žen brněnského Národního divadla.

Je pro Tvé herectví takový festival inspirativní?
Samozřejmě, ráda se dívám na jiné soubory a jiné herce. Je to podle mě nutné pro naši hereckou hygienu a navíc mě to baví. A jak říkáš – je to inspirativní.

Odborná porota udělila titul Komedie roku 2005 královéhradecké inscenaci Hoří, má panenko. Po uveřejnění výsledků se vzedmula vlna bouřlivých diskusí o objektivitě rozhodnutí poroty. Které komedii bys titul udělila Ty?
Abych se vyjádřila k Hradci – možná si zaslouží cenu za počin roku, ale komedií roku 2005 pro mě byla spíše zlínská Figarova svatba nebo českobudějovická inscenace Muž sedmi sester.

Bezesporu ocenění poroty muselo být velmi příjemné. Nyní však ještě očekáváme výsledky divácké ankety o nejoblíbenější herečku VČD roku 2005, která bude vyhlášena na Pardubickém divadelním plese. Ty jsi již třikrát toto ocenění diváků přebírala. Pokud bys tuto cenu obdržela i letos, ze které z cen bys měla větší radost – z té divácké či festivalové?
Ty jsi záludný! Ne, promiň. (smích) Každá cena pro mě znamená něco jiného. Mnoho herců říká, že kritiky nečte. Přiznám se, že já už taky moc ne, ale cena kritiků mě těší. Když kritici chválí, je to velmi příjemný pocit. A cena diváků? Každý den hrajeme divadlo… A pro koho? Ne pro kritiky, ale pro diváky. Takže je to super pocit, když od diváků získáš cenu.
Jsi vynikající komik, ale ráda hraješ i dramatické role. Co je Tvému srdci bližší?
Co je mi bližší, ani nevím. Ale trochu víc prahnu po těch dramatických, protože jsou u mě v menšině.

Musím přiznat, že jsi skvělý bavič společnosti i v soukromí. Je to právě Tvá extrovertní povaha, co Tě přivedlo k herectví?
Děkuju za kompliment. Ale nebylo to tím, bavil mě zpěv a tancování, tak jsem zkusila studium muzikálu na JAMU.

Cesta na vysněná divadelní prkna nebyla zcela jednoduchá a přímá. Je pro herce výhodou, když si vyzkouší i jiná povolání?
Určitě. Čím víc různých zkušeností, tím lépe. Pracovala jsem za barem a při tom pozorovala lidi, občas se mi to teď hodí.

V pardubickém divadle jsi od roku 1998. Změnil se za těch necelých deset let Tvůj pohled na divadlo? Nezmizely už některé ideály?
Musím tě opravit, jsem tu už od září 1997. Můj pohled obecně na divadlo se změnil, ale to by bylo na dlouho. Ve zkratce – zahodila jsem učebnice a začala se spoléhat jen sama na sebe.

Své herecké zkušenosti již několik let předáváš dál. Připravovala jsi a stále připravuješ mladé adepty hereckých škol. Co Tě na této práci uspokojuje?
To, že se sama učím.

A jak se sama dále zdokonaluješ?
Hraním, zpěvem na zkušebně a tanečními kurzy během prázdnin.

Jsi Býk. Dočetl jsem se, že žena-Býk si potrpí si na kvalitní parfémy, prádlo a svou rodinu. Je to pravda?
Myslím, že ano. Parfém a prádlo, stejně tak jako ostatní oblečení a doplňky, musí mít hlavně šmrnc. Nejde až tak o značku, ale o nápaditost. A rodina – to je základ. Utváří nás a my utváříme ji podle toho, jací jsme.

Prý si Býci také dokáží vychutnat život se všemi slastmi i starostmi. Ty sama jsi v jednom rozhovoru uvedla, že kromě divadla, zpěvu a tance miluješ hlavně ŽIVOT. Jaký je tedy život Petry Janečkové?
Život, ve kterém se dělá vše naplno. Ježíš, to zní jako fráze, ale ono to tak skutečně je. Dělat naplno práci, ale pak se taky naplno pobavit, potom ovšem musí přijít odpočinek, také naplno. (smích)

Jak tedy naplno odpočíváš?
Vlastně už když se jdu pobavit, tak odpočívám. Někdy to může být i obyčejné uklízení. A někdy si jen tak lehnu, dám nohy nahoru a vyluštím si křížovku.

Péťo, prozradíš nám i něco ze svého soukromí? Tvůj spolužák z JAMU Milan Němec bude brzy otcem, nelákala by Tě také role matky?
„Nelákala“ je divný výraz. Promiň. Je to přirozené puzení. Já matkou chci být – jako každá samice.

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 4/2006