Co mě v poslední době potěšilo a na co se těším?

Víte, já jsem člověk, kterého potěší i každodenní drobnosti.

Jako třeba onehdy – byli jsme na chatě a já jsem zjistila, že mi letos bude krásně plodit červený rybíz, který mi přibližně pět let tuto radost odmítal dopřát…

Anebo – že jsem tuhle přišla z představení a na dvoře našeho domu na mě čekali naši sousedé a kamarádi, se kterými jsme pak setrvali u ohně až do noci, protože bylo krásně…

Anebo – že mi zavolala divadelní režisérka Hanka, zda bych si nechtěla u nich v divadle střihnout na záskok mou oblíbenou roli z pardubického repertoáru, paní Šubrtovou z Bláznivých nůžek. Chtěla jsem…

Myslím totiž, že právě z těchto zdánlivě „malých věcí“ by se člověk měl dokázat radovat. No, a když pak přijde něco „velkého a radostného“, je to cosi navíc. A toho bychom si měli vážit. Nebo ne?

A na co se těším? Je červen, tak přece na prázdniny!!! Než ale budou, musíme ještě poněkud pracovat, takže se těším třeba na premiéru Snu noci svatojánské na Kuňce. Doufám, že léto nás ještě neopouští a že to bude bez deště a zimy.

A pak právě ta naše chatička a ten červený rybíz a pivo a pštrosí vejce z nedaleké farmy v Doubravici usmažené nad ohněm a kamarádi a ptáci a… klid.

A jsme zase u toho – jsem člověk, který se pořád na něco těší. Jinak to nejde. Protože těch méně potěšujících věcí je okolo nás pořád ještě dost a dost a čím jsem starší, tím větší mám potřebu se jim pokud možno vyhýbat.

Takže, přátelé, buďme potěšeni a těšme se. Stále! Myslím to vážně.

Divadelní zpravodaj 6/2012