FESTIVALOVÉ NOVIN(k)Y    (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
13. 2. 2004

Zítra se zasmějete…

V sobotu to vypadá na pěkný maratón. Kdo by chtěl opravdu stihnout všechno, musel by mít pořádnou výdrž. V „Anežce“ budou celé odpoledne hrát Buchty a Loutky z Prahy, které po loňském úspěšném účinkovaní tentokrát přivezou pohádku Opička Jenovéfa a pro dospělé v podvečer Urbild. Mezitím v Hronovické vystoupí skvělé amatérské Ořechovské divadlo s komedií, která byla pro svůj atraktivní název ihned vyprodána – Po všem hovno, po včelách med. V Městském divadle se festivalová znělka rozezní až v osm večer a naši moderátoři poprvé přivítají v soutěži pražský soubor. Divadlo ABC zahraje francouzskou komedii Třikrát život. Kdo pozorně četl plakát, všiml si, že každé dvě hodiny začíná představení. Ale i když počítáme cestu mezi divadelními scénami, všechno se dá krásně stihnout. Tak pevné nervy!

z inscenace SUGAR foto Ladislav Formánek TENOR NA ROZTRHÁNÍ foto Michal Klíma

Dnes se představí
Východočeské divadlo Pardubice

Dnes máme ulehčenou práci, protože domácí divadlo Vám jistě představovat nemusíme. Do boje o titul Komedie roku 2003 jsme vyslali Sugar.
Můžeme jen kolegům na jevišti popřát divadelní ZLOMTE VAZ!

Ostravu letos zastupovali studenti

Čtvrteční dopoledne na Hronovické scéně patřilo studentům Janáčkovy konzervatoře v Ostravě. Středoškolskému publiku zahráli situační komedii Kena Ludwiga Tenor na roztrhání. Na scéně defilovaly krásné dívky, které usilovaly o přízeň božského tenora Merelliho, nedorozumění střídalo nedorozumění, záměna záměnu. „Je to pro nás nová zkušenost. V Divadle Petra Bezruče jsme pracovali na hře, která nám byla psána přímo na tělo – drogy, sex atd. Není pak špatné vyzkoušet si něco úplně jiného. Je to úleva, nemusíme tolik přemýšlet o psychologii postav,“ říkají ostravští studenti. V Pardubicích se museli vyrovnat s jiným prostorem a obecenstvem, než na jaký jsou zvyklí doma. „Obvykle hrajeme přímo ve škole ve velkém sále pro rodiče a spolužáky. Občas hostujeme na profesionálních scénách, u Bezručů nebo v Českém Těšíně.“ Studenty herectví letos čeká maturita, a proto se pomalu ohlížejí po svém prvním angažmá. „Někteří z nás by chtěli pokračovat na vysoké škole, někdo by rád zůstal v Ostravě. Starší kolegové nám doporučují začínat na oblasti, kde máme šanci hned zpočátku hrát podstatné role. Samozřejmě bychom rádi i do Prahy, ale to klidně až později.“ Někteří už počítají s budoucností v Evropské unii. „Rád bych dělal ve Francii pouliční pantomimu. Živil bych se sběrem vína a užíval si mládí,“ plánuje si s úsměvem svou budoucnost představitel hlavní role Petr Buchta.

jad – rku

Na škole je vše ještě ve hvězdách…

Lucie Štěpánková v inscenaci MĚSÍČNÍ BĚS foto Radek Kalhous

Na představení ostravských konzervatoristů se přišla podívat i Lucie Štěpánková, která do Pardubic přišla právě z ostravské konzervatoře.

Když jste viděla dnešní představení, vybavila se vám studentská léta a to co, jste tam hrála vy?
Pro mne to hlavně bylo příjemné, protože tento ročník, který jsme tady viděli, byl poslední, který jsem zažila, takže už jenom to bylo milé. Měla jsem radost, že jsou tady.

Kdyby člověk mohl cestovat v čase, chtěla byste se vrátit do svých studentských let?
Určitě ano. Studentský život je takový bezproblémovější a je to příjemnější. Člověk si na škole jenom hraje, ale tady už je to doopravdy. Tím nijak nesnižuji školu, ale všechno je tam prostě ještě ve hvězdách.

Co byste popřála svým spolužákům do budoucna?
Ať se mají dobře.

fjz

Stalo se čtvrtý den…

vlevo host večera Ján Mokoš,  primátor Vysokých Tater foto Michal Klíma   vlevo host večera František Šůcha, generální ředitel VČE foto Michal Klíma z inscenace ŠŤASTNÝ JIM foto Michal Klíma

Jsou dny, kdy se nic nedaří… A kdy špatné zprávy přicházejí jedna za druhou… Za čtyři festivalové dny se semlelo pár problémů, „spadl“ počítač, zasekla se tiskárna, došla inspirace, bojujeme s únavou… Ale diváci si snad prozatím nemohou stěžovat. Pro ně všechno funguje, jak má. Tedy, fungovalo… Dnes se totiž stalo to, co by se nikdy stát nemělo – zrušilo se představení. Udělali jsme to velmi neradi, ale nedalo se jinak. Studentka DAMU se zranila, a studio DISK tedy nemohlo zahrát Shakespearův Sen noci svatojánské. Udělali jsme všechno pro to, abychom zajistili náhradní program, ale byl o to příliš narychlo. Stalo se to poprvé a my doufáme, že naposledy.
Ostatní zprávy jsou optimistické. Ostravská konzervatoř se poprvé předvedla v Pardubicích se svými divadelními začátky. Studenti zahráli komedii Tenor na roztrhání. I večerní soutěžící soubor Středočeského divadla Kladno na festivalu debutoval. Před zcela vyprodaným hledištěm podali herci skvělé výkony v inscenaci dramatizace Amisova románu Šťastný Jim. Večer uváděli manželé Dáša a Pavel Novotní. Nejdříve na jeviště pozvali představitele generálního sponzora festivalu – Východočeské energetiky a. s., pana Ing. Františka Šůchu. Zdá se, že je to sponzor víc než vhodný na festival smíchu, protože pan Šúcha projevil dost velký smysl pro humor. I další host večera byl poměrně atraktivní. Ing. Ján Mokoš je totiž primátorem Vysokých Tater. I když každý ví, že Tatry jsou pohoří, přece jenom existuje i město stejného jména a zahrnuje osmnáct horských obcí, které získaly statut města, a navíc se stanou družebním městem Pardubic. Vzpomínáte, jak jsme včera psali o družbě s holandským Doetinchemem? Co nás asi čeká zítra?

fotogalerie ze čtvrtého festivalového dne

fotogalerie z pátého festivalového dne

Nuda na divadle je hrozná věc
Rozhovor s režisérem Petrem Svojtkou

Hlavní hrdina komedie „Šťastný Jim“, kterou jste v Kladně režíroval, na začátku říká, že po odchodu ze školy ztratil všechny ideály. Máte Vy sám podobnou zkušenost?
Tato věc potkává každého mladého člověka. Jen míra ztrát bývá různá. Srovnání se společností a se všemi institucemi se týká všech a mě se to pochopitelně dotklo taky.

Jak je pro Vás jako režiséra důležité mít „jemný detektor nudy“?
Je to samozřejmě jedna ze základních věcí. Ne vždy se to daří, ale divák by měl přijít do divadla, měl by si sednout, a když se zvedne opona, zapomenout na všechno. Na to, jak jsou nebo nejsou polstrované sedačky, jestli ho tlačí zadek nebo jaké ornamenty zdobí sál. Měl by být úplně vtažený do děje. To je meta, ke které se snažím dopracovat. Nuda na divadle je hrozná věc.

Co Vás v poslední době nejvíce pobavilo?
Víte, že si na nic nevzpomínám? Já jsem v zásadě smutný člověk. Proto dělám komedie, abych se zbavil smutku. Ale asi nejvíce mě pobavilo to, že jsem se stal předsedou bytového družstva u nás v domě. Nebyl totiž už nikdo jiný, kdo by to mohl dělat.

jad

Co nás baví mimo divadlo

V tomto týdnu se ve VČD smějeme s nejlepšími komediemi, které vznikly v českých a moravských divadlech v minulém roce. Zajímalo nás, co jiného některé zúčastněné v poslední době nejvíce pobavilo.

Petr Dohnal (ředitel VČD): Nejvíce mě „pobavilo“, když naše obchodní oddělení prodalo dvakrát jedno představení Noci na Karlštejně, takže jsem si neuměl představit, jak na 500 míst posadíme tisíc lidí.

Josef Somr (garant prvního představení): Každé nové ráno, do kterého se probudím. Mám naštěstí takovou sklerózu, že si nic nepamatuji, takže mě už nic nemůže rozčílit.

Alexandr Postler (herec): „Pobavily“ mě názory paní Velehradské na inscenaci Romeo a Julie.

Jana Uherová (dramaturgyně): Dost mě pobavilo, když mi zatelefonovala asistentka režie z ČT a chtěla po mně nějakou milou adresu. Protože jsem po ránu byla strašně rozespalá, chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že chce adresu mailovou…

Ing. Jiří Stříteský (primátor Pardubic): Naposledy jsem se dobře pobavil na loňském GRAND Festivalu smíchu.
Pravdivost těchto slov lehounce zpochybňuje fakt, že toto řekl před vyprodaným hledištěm Městského divadla při zahájení IV. ročníku GFS Petru Dohnalovi. Co jiného se v takových situacích dá říct, není-liž pravda?

Jana Paterová (předsedkyně odborné poroty festivalu): Politika naší vlády.

Radek Žák (herec): Já jsem fanoušek Trautenberka. Je to můj televizní hrdina. Oni ho všichni nemají rádi, ubližují mu, ale mě vždycky pobaví, jak je inteligentní a má dobré nápady.
Radka také dost pobavila Jana Uherová, která mu anketní otázku položila a vůbec nevěděla, o čem Radek mluví. Chvíli trvalo, než Radek uvěřil, že nikdy Trautenberka neviděla. Nemá totiž televizní přístroj.

Lukáš Lucky Botta (zvukař): Nejvíc mě pobavila webová adresa www.happytreefriends.com, to jsou roztomilé, brutálně morbidní kreslené postavičky a jejich příběhy.

Lucie Ptáčková (tajemnice uměleckého souboru): Naposledy jsem se od plic zasmála textu písničky Jarka Nohavici Milionář.

Jana Uherová, Radek Smetana