FESTIVALOVÉ NOVIN(k)Y  (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)

Ekaterina Kancheva, ředitelka divadla v bulharském družebním městě Pernik foto Michal Klíma   LiStOvÁnÍ – Jsem z toho Woody Allen foto Michal Klíma   Petr Vaněk foto Michal Klíma Kryštof Jelínek a Saša Postlerová (Opavskou komedii plnou převleků jak jinak než v převlecích uvedli Kristina Jelínková a Alexandr Postler). foto Michal Klíma     SLUHA DVOU PÁNŮ Slezské divadlo Opava foto Michal Klíma   SOS – Seminář o smíchu foto Michal Klíma   Umělecký šéf opavské činohry  Zdeněk Černín foto Michal Klíma

Zítra se zasmějete…

Jubilejní V. ročník GRAND Festivalu smíchu dnes končí. Za celý organizační tým festivalu, ale i za všechny zúčastněné soubory doufáme, že jste se osm festivalových dnů dobře bavili, zapomněli s námi na všední starosti a že na sychravý únor 2005 dlouho nezapomenete.
Do dalšího ročníku se tedy musíte smát bez nás, i když…! Východočeské divadlo má na repertoáru několik skvělých komedií, takže přijďte k nám a smějte se s námi i nadále.
A za rok s nejlepšími českými a moravskými komediemi opět na shledanou!

Smrt je děsný nemehlo

Koláž z próz Woodyho Allena vznikla jako první počin v rámci cyklu scénického čtení Listování ve spolupráci českobudějovického divadla s Českým rozhlasem. Představení je natočeno za přítomnosti diváků a posléze vysíláno. Toto spojení dobře funguje a hned první díl přesvědčil o tom, že šlo o skvělý nápad. Inscenace citlivě uchopila Allenovy vtipné texty, které nechala prostě jen promlouvat. Žádné dRadek Smetanatické inscenační kudrlinky, žádné divoké interpretace ani složité proměny. Inscenace se logicky vyznačovala především kultivovaným hlasovým projevem a důrazem na práci s hlasem vůbec. Přesto nešlo jen o pouhé čtení. Lukáš Hejlík, Pavel Oubram i Věra Hollá skutečně hráli na sebe i na publikum. Nově realizovanou řadu českobudějovického divadla nelze než pochválit a taktéž mladé herce, kteří si pořad sami i režírovali. Divák, který má rád humor Woodyho Allena, si určitě přišel na své. V „realistické črtě“ třeba zjistil, že Smrt je vlastně nemehlo a neumí hrát žolíky nebo že realita je jediné místo, kde je možné dát dobrý biftek.

mat

Radši bych hrál sluhu dvou pánů před deseti lety

Představení opavského Sluhy dvou pánů právě skončilo, unavený představitel titulní role Petr Vaněk dojídá teprve druhý chlebíček v divadelním klubu, ale Festivalové novinky už se k němu vrhají s žádostí o rozhovůrek. Zde je:

Lišilo se dnešní festivalové představení od těch, které jste dosud odehráli v Opavě?
Ne, publikum bylo báječné stejně jako u nás. V Opavě totiž naštěstí lidé do divadla chodit chtějí a jsou vděční, že je pobavíme. Samozřejmě pro nás herce to dnes bylo zcela nové prostředí, takže jsme se museli přizpůsobit, podobně jako si hokejisté musí zvykat na jiné kluziště.

Co pro vás bylo při studování role Truffaldina nejobtížnější?
Byl jsem na velkých rozpacích, jestli tuto úlohu vůbec přijmout. O prázdninách jsem šel na těžkou operaci menisku, takže vůbec nebylo jisté, zda tuto mimořádně obtížnou roli zvládnu. Truffaldino je velmi čilý, běhavý člověk, a když šest týdnů neuděláte bez berlí ani krok, nemůžete pak bez nich ani chodit, natož běhat. Byl bych býval šťastnější, kdybych tuto roli mohl hrát před deseti lety.

Na scéně jste sprintoval i skákal, takže operace se zřejmě podařila. Po celé představení jste se pohyboval po koberci, na kterém byla namalovaná mapa města. Jakého?
Je to plán Opavy, jak jinak.

rku

Stalo se sedmý den

Sobotní dopoledne strávily obě poroty, organizační tým festivalu, novináři a pozvaní hosté na Semináři o smíchu s pracovním názvem SOS. SOS volali při ranním zazvonění budíku asi všichni účastníci semináře, neboť týdenní maratón 25 představení a následných diskusí v Divadelním klubu pomalu zanechávaly své stopy. Vrásky na našich tvářích o něčem vypovídaly... Otázkou je, zda to byly vrásky od smíchu či již od únavy.
S poslední soutěžní komedií přijeli herci až z Opavy. Slezské divadlo před vyprodaným hledištěm zahrálo Goldoniho komedii Sluha dvou pánů. Ještě před zahájením netradičně diváky přivítali Kryštof Jelínek a Saša Postlerová, kteří si na jeviště pozvali uměleckého šéfa opavské činohry Zdeňka Černína, jenž zavzpomínal na svou režii „Sluhy“ právě v Pardubicích. Po krátkém úvodu už jeviště patřilo jen opavským hercům. Hektolitry potu, které se řinuly z Truffaldina (Petr Vaněk), nebyly zbytečné, neboť jeho obdivuhodný herecký výkon diváci ocenili několika potlesky na otevřené scéně.
Závěr sobotního večera patřil ve foyer hercům činohry Jihočeského divadla z Českých Budějovic, kteří vystupují pod značkou HejHolOu, a jejich scénickému čtení LiStOvÁnÍ. Opět příjemná tečka předposledního festivalového dne.

O smíchu vážně i nevážně

Součástí mnohých festivalů jsou různé konference, semináře, debaty, diskuse, moderované ostré výměny názorů a symposia. Je tedy logické, že i festival smíchu, pokud chce držet krok s ostatními festivaly, musí takové symposium uspořádat. Stalo se tak včera dopoledne ve foyer, a tématem byl především festival sám. Nešlo však o nijaké sebestředné povídání o sobě sama. Naopak. Zástupci divadla, porot, praktiků i sedmé velmoci tiskové probírali pro a proti současného stavu festivalu a především přemýšleli kam festival vést do budoucna. Na čem se shodli všichni zúčastnění bylo, že festival má rozhodně pokračovat. A jaká bude jeho podoba? To již není tak jisté. Padlo totiž mnoho návrhů a protinávrhů a tak příští festival si nejspíše podrží svůj únorový termín, nebo se možná přesune do letních měsíců a otevře se divadlu pod otevřeným nebem i za cenu krytí se s jinými festivaly; rozšíří off program a bude i v něm udělovat ceny, nebo off program zruší; nahustí se do méně dnů s více inscenacemi, nebo se pohodlně roztáhne o další den; a bude dál vozit již hotové komediální inscenace, nebo dá nějakým způsobem vzniknout řadě nových původních českých komedií. Jediné co je tedy jisté je, že i příště festival bude, a bude naplněn po okraj komediemi a patrně se budeme smát i humoru z dovozu.

fjz

Přes e-mail s režisérem Sluhy dvou pánů Patrikem Bořeckým

Dobrý den,
obracím se na Vás s prosbou o rozhovor pro festivalový zpravodaj a předem děkuji za Vaše odpovědi.

Prošel jste angažmá v Divadle 7 a půl, posledních pět let působíte v Městském divadle Brno. Co Vás jako herce vedlo k tomu, abyste začal režírovat?
V divadle v 7 a půl jsme všichni dělali všechno a režie zbyla na mně. Divadlo tím ušetřilo.

V brněnském Sluhovi dvou pánů jste sám hrál roli Florinda. Teď jste stejnou hru režíroval v Opavě. Jaká byla Vaše cesta k tomuto souboru a co Vás nejvíce na Goldoniho komedii láká?
K souboru v Opavě jsem jel 170 kilometrů autem. O Goldoniho nešlo. Přišla nabídka a já ji přijal.

Režíroval jste již adaptaci Bulgakova Divadelního románu, nyní jste se obrátil ke komedii. Která inscenace Vám je bližší? Jaké požadavky klade na režiséra komediální žánr?
Divadelní román jsem si sám vybral, takže je mi bližší. I to je však svým způsobem tragikomedie. Režisér by měl mít asi jistý smysl pro humor.

Jak se podle Vás liší práce herce a režiséra?
Herec má zodpovědnost pouze sám za sebe, režisér nikoliv. Režisér musí umět přesvědčivě zahrát, že všemu rozumí, i když pravdou to vždy není.

V českém divadle pracují i režiséři, kteří dokáží inscenaci vést a zároveň v ní hrát hlavní roli. Umíte si představit, jakým způsobem byste režíroval sám sebe?
Už se stalo, v divadle Koule jsem režíroval hru Podnebí a hrál jsem roli Ježíše. Říkám, že to bylo naposled, ale „nikdy neříkej nikdy“.

jad