FESTIVALOVÉ NOVIN(k)Y  (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)

VČERA Maškaráda čili Fantom Opery, Divadlo v Dlouhé foto: Michal Klíma Tajný deník Adriana Molea, Divadlo Drak foto: Michal Klíma DNES z inscenace hry Maratón foto: Divadlo bez zábradlí Praha Na Poříčí dítě křičí, Městské divadlo Most foto: herzina.softcontrol.cz Stalo se... vpravo Ljuba Skořepová, kmotřenka večerního představení foto: Michal Klíma Helena Dvořáková, foto: Michal Klíma Hana Burešová, foto Michal Klíma

14. února 2007

Dnes Vás pobaví

Do Pardubic dnes doběhnou maratónští běžci Bohumil Klepl, Adrian Jastraban a Filip Čapka s komedií Divadla Bez zábradlí s jednoduchým názvem Maratón.

A zítra Vás rozesměje

Čtvrtek letos patří k nejnabitějším dnům festivalu. Poprvé se letos „zabydlíme“ i na Komorní scéně Anežky České, kde Vás od čtvrt na šest pobaví komediální leporelo Výročí brněnského souboru Do Houslí. Studenti JAMU Michaela Doleželová a Roman Vencl se v Pardubicích představí jako manželská dvojice slavící výročí své svatby.
Pokud máte rádi písničky zlaté éry staropražské lidové zábavy, zavítejte v šest na Hronovickou scénu, čeká Vás zde kabaret Městského divadla Most Na Poříčí dítě křičí aneb Jak pán Půlpán z Pyšel do Prahy si vyšel a co tam všechno slyšel.
Od sedmi večer v Městském divadle se do soutěžního klání zapojí domácí soubor, moderní komedie Vztahy na úrovni Vám poodkryje zákulisí vysoké politiky i s milostnými avantýrami europoslanců.
Po skončení pardubických „Vztahů“ se můžete ještě zdržet ve foyer, kde budete mít od půl desáté jedinečnou možnost vidět rumunské herce z Bukurešti. Nebojte, určitě jim budete rozumět, neboť jejich Flirtování pojednává humornou nonverbální formou o složitých vztazích mezi mužem a ženou, které jsou na celém světě stejné…

Stalo se třetí den…

Třetí den přinesl pořádnou porci divadelního veselí i jistou dávku něhy a zamyšlení v podobě tří představení. Ráno si na Hronovické scéně s radostí zahráli herci královéhradeckého Divadla Drak v dramatizaci románu Sue Townsendové Tajný deník Adriana Molea. Tento román má další dvě pokračování, takže doufáme, že kolegové z Draku nás v příštích sezónách pobaví dalšími příhodami puberťáka Adriana Molea.
Ve večerních hodinách se tamtéž odehrála sonda do života střední generace Hra o manželství. Tento titul, už dlouho avizovaný jako náhrada za komedii Perla Hollywoodu a já, uspokojil všechny diváky, kteří si na chvíli chtěli odpočinout od dlouhotrvajícího smíchu, a nabídl jim mistrovské herectví Chantal Poullain a Jiřího Schmitzera.
Večer se v Městském divadle ucházela o přízeň diváků i obou porot komedie pražského Divadla v Dlouhé Maškaráda čili Fantom Opery. Ještě před začátkem představení Ludmila Mecerodová a Zdeněk Rumpík přivítali na jevišti kmotřenku představení z Dlouhé, která, věrna svojí pověsti, trochu čarovala i trochu radila, jak se vyhnout depresi, a nakonec všechny diváky pozitivně zmagnetizovala. Představení, ve kterém se zpívalo, tančilo, kouzlilo, vraždilo a především skvěle hrálo, se setkalo s vřelým přijetím a divákům určitě nepřekážela jeho neobvyklá délka. Že by byli opravdu tak skvěle zmagnetizováni…?

Rozhovor s Helenou Dvořákovou
herečkou Divadla v Dlouhé
a představitelkou Anežky Nulíčkové v inscenaci Maškaráda čili Fantom Opery

Jak se vám v Pardubicích hrálo?
Úžasně. Divadlo v Dlouhé není tak vyzdobené, nemá galerie, zato vaše divadlo je přesně takové, jak jsem si představovala Operu, v níž se odehrává Pratchettova Maškaráda. A také byli báječní diváci. Reagovali a vydrželi celé tří a půl hodinové představení.
Jak se cítíte v tak obrovském kostýmu?
Zvyknout si na něj bylo trápení. Rozepínala jsem se každou chvilku mimo scénu, protože člověk se potí jako v sauně. Když si na konci kostým svléknu, mám naprosto promočené spodní prádlo. Teď už si šaty nechávám na sobě i o přestávce, zvykla jsem si. Ale je to obrovská úleva se na konci svléknout, jsem totiž vycpaná od kotníků až po paruku.
Během Maškarády byly v hledišti k zaslechnutí otázky, zda na jevišti zpíváte opravdu vy, či jde o nahrávku...
Samozřejmě některé efekty jsou udělané trikem přes mikrofon. Ale part z „La Triviaty“, který v Maškarádě zazní, zpívám opravdu já.
Co teď chystáte v Dlouhé, kde jste nově v angažmá?
Připravujeme s Hanou Burešovou Senecovu Faidru. Moříme se s ní, jak já říkám, pomalu ji krokujeme. Hledáme ještě správnou stylizaci, formu.
Vrabci štěbetali, že jste nominovaná na Cenu Thálie za roli Lady Macbeth v Divadle U stolu...
Ano, strašně mě to překvapilo. Trošičku mi leží v hlavě, co to vlastně znamená. Nedělám si tedy naděje, těší mě samotná nominace. A to, že při vyhlašování budu moct sedět v sále a setkat se tváří tvář s úžasnými divadelními persónami. To je pro mě ta největší čest.

hh – mo

Rozhovor s Hanou Burešovou
režisérkou Maškarády čili Fantom Opery

Maškaráda je již druhá dramatizace Pratchetta Divadla v Dlouhé, proč zrovna Pratchett?
Nejsem zas takový fanda, ale Pratchett má divadelně hodně do sebe. Ale je u něj těžké stvořit tolik rozličných prostředí, je náročný na finance, obsáhne mnoho postav, kostýmů... Zároveň nabízí vtipné i dramatické situace. Diváci nás už dlouho uháněli, kdy bude další Pratchett, a pořád chodili na jeho Soudné sestry. Proto jsme ho nakonec uvedli, i když se nám do něj bezprostředně po prvním moc nechtělo.
Dalšího Pratchetta tedy nechystáte?
Zdaleka ne. Říkám si, že Divadlo v Dlouhé by se nemělo stát divadlem Pratchetta, i když jím už tak trošku je.
Myslíte, že Maškarádu lze žánrově zařadit mezi komedie?
Určitě. Pratchett je opravdu dobrý humorista. Dělá si legraci sám ze sebe i z žánru fantasy, který počínaje Tolkienem doznal velkého rozmachu. Uspokojí jak osmileté děti, které se baví směšnými epizodami či hezkými kostýmy, tak dospělé, jež baví neustálé odkazy a narážky k dalším autorům, které z naší planety vnáší do své fiktivní Zeměplochy. Myslím, že splní očekávání i části intelektuálů.
Mluvila jste o narážkách, v Maškarádě se paroduje operní svět, vycházela jste z vlastních zkušeností z režií oper?
Také, ačkoliv jich tolik nemám – režírovala jsem Rigoletta v Národním divadle a Lazebníka sevillského s činoherci, který byl zčásti laskavou parodií opery. Pratchett dokáže být suchý cynik, což je v Maškarádě ve vztahu k opeře velmi vyhrocené, to je na tom to zábavné. Zvlášť pro divadelníky je zajímavé, když se trefuje do něčeho, o čem vědí, nebo co znají. Ale ne, že bychom operní svět nenáviděli, to vůbec ne.
Co teď připravujete?
V současné době zkoušíme Senecovu Faidru, což se v Čechách nehrálo od časů jezuitů. Půjde o pokus o jinou antiku, jinou než známe prostřednictvím řeckých autorů. Svět Faidry je podobný našemu světu.
A chystáte i něco, co by mohli na festivalu vidět diváci příští rok?
Faidra zde tedy určitě nebude. A od našeho divadle zřejmě ani nic dalšího, protože dále budeme zkoušet shakespearovskou tragédii Titus Andronikus, což je také v našich krajích málo hraný titul. Divadlo v Dlouhé by se na festivalu mohlo objevit jedině, když by stihl premiéru režisér Jan Borna. Ten totiž chystá, alespoň v tuhle chvíli to tak vypadá, inscenování pokračování knihy Ireny Douskové Hrdý Budžes.
Loni získal na GRAND Festivalu smíchu cenu za hlavní roli ve vašem Lháři Jan Vondráček, posléze jeho úspěch potvrdila ještě Cena Alfréda Radoka. Myslíte, že by se mohlo podobné opakovat i letos?
Myslím, že v Maškarádě je mnoho dobrých výkonů, například Naďa Vicenová a Jaroslava Pokorná v rolích starých dam, ale i Helena Dvořáková, Jan Vondráček, Miroslav Táborský či Tomáš Turek. Mnoho výkonů je pěkných, proto si myslím, že ocenění nezíská nikdo.

lp

Tajný deník Adriana Molea aneb Hodina a půl divadelní radosti

Dramaturgie GRAND Festivalu smíchu myslí i na dětského diváka. Včera ráno jim na Hronovické scéně nabídla představení Divadla Drak Hradec Králové. Jejich Tajný deník Adriana Molea nahlíží do světa třináctiletého chlapce, jenž si znamená události svého života mezi dvěma Silvestry. Vyrovnává se v nich s rozchodem rodičů, prožívá první velkou lásku, ale reflektuje také každodenní malé trampoty a zážitky. Inscenace plná humoru, něhy, fantazie a skvělých hereckých výkonů potěšila všechny diváky bez rozdílu věku. Těžko rozhodnout, zda dříve chválit vydařenou úpravu knížky Sue Townsendové, nápaditou režii Jakuba Krofty či celkovou sehranost a „tah“ představení. Za zmínku ještě určitě stojí hudební složka, pracující s hity doby, v níž se deník odehrává – se songy skupiny ABBA, které herci skvěle zpívají v úpravě Jiřího Vyšohlída.
Královéhradecký soubor přivezl do Pardubic kvalitní jevištní dílo. Budete-li mít někdy příležitost vstoupit prostřednictvím Divadla Drak do tajného světa Adriana Molea, rozhodně si ji nenechte ujít!

mo