FESTIVALOVÉ NOVIN(k)Y  (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8)

Nerušit prosím, L. Olšovský, I. Pazderková Divadlo na Fidlovačce STALO SE DRUHÝ DEN   V deset ráno se zaplněné hlediště Hronovické scény bavilo se studenty Pražské konzervatoře, kteří pardubickým školákům zahráli maďarskou hudební komedii Liliomfi.   Dalším hostem festivalu byl režisér Václav Vorlíček, kterého před představením na jevišti uvítali Josef Vrána a Lída Vlášková. Pan Vorlíček mimo jiné zavzpomínal na pardubické natáčení Dívky na koštěti.   Od sedmi večer domácí publikum drželo palce domácí soutěžní komedii Brouk v hlavě. Jestli drželi všichni a pořádně, to se dozvíme už v pondělí při předávání festivalových cen…   Děkovačka po „Broukovi“ opět nezklamala, navíc potlesk diváků tentokrát podtrhly i sponzorské dary – pardubický perník a plzeňské pivo!   V Divadelním klubu se pak pozdravili režisérka „Brouka“ Lída Engelová s režisérem Václavem Vorlíčkem, který jí i celému souboru poděkoval za zdařilé představení.   Na rautu po představení si sklenkou bílého na zdar festivalu připili redaktorka ČRo Pardubice Kateřina Prouzová, dramaturgyně festivalu Jana Uherová a Zdeněk Rumpík.

středa 4. března 2009

Dnes soutěží

Na festivalu velmi dobře etablované Divadla Na Fidlovačce v loňském roce nastudovalo pikantní komedii Nerušit, prosím, která při výběru festivalových komedií natolik oslovila naši dramaturgii, že vám ji dnes předkládá… Příjemnou zábavu!

A zítra vás pobaví

Ve čtvrtek začíná festivalový program o půl páté v Divadle 29, kde si nenechte ujít irskou situační komedii Práskni do bot, ve které se čtyři herci chebského Západočeského divadla pokusí ukrást nezaevidovanou paletu dlaždic. Pozor: Dlaždiči ve hře mluví opravdu jako dlaždiči!

Od sedmi večer se v soutěži poprvé v historii festivalu představí Městské divadlo Mladá Boleslav, které do Pardubic přiveze vynikající retro komedii Muži v offsidu. Byla by velká škoda, kdybyste komedii z města Škodovky neviděli… a taky Otu Jiráka, Martina Zbrožka nebo bývalého pardubického herce Martina Hrubého.

---

„Člověk se nesmí bát udělat ze sebe blbce.“ (Rozhovor s Janem Vondráčkem)

Po nastudování inscenace Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách, která se na festivalu představila v pondělí, se vlastně můžete s kolegy Táborským a Matejkou směle řadit k předním českým shakespearologům. Která ze Shakespearových her je vaše nejoblíbenější?
Abych řekl pravdu, tak nejraději mám Romea a Julii v Zeffirelliho zpracování, protože to je případ, kdy se filmu povedlo Shakespeara natolik polidštit a dodat mu na pravdivosti, po těch x letech uvádění té „obehrané, ošumtělé“ hry, a přitom to není žádná moderní, násilná aktualizace. Té pravdivosti si cením nejvíc – nerad říkám přirozenosti, protože co je na tom stát na jevišti nebo se štelovat na kameru přirozeného? Ale když se to dělá pravdivě, výsledek pak působí velmi přirozeně. A to se tomuto zpracování povedlo dokonale.

Hru jste si hodně uzpůsobovali, převáděli na české reálie. Jak probíhalo zkoušení? Napsali jste si nejdřív vlastní pevný scénář, nebo jednotlivé situace vznikaly z improvizací?
Bylo to tak jedno s druhým. Protože ta hra vlastně už je zápis improvizace, takže se samozřejmě nedá hrát jako tradiční drama. My jsme se ani nechtěli nechat ovlivňovat tím, jak ji hráli autoři. Na youtube jsou nějaké malé ukázky, ale my jsme se na ně ani nedívali. Text jsme vzali jako podklad, k čemuž autoři přímo nabádají v úvodu, kdy říkají, že je to právě jen záznam improvizace a není dobré se ho držet za každou cenu. Pořád jsme řešili, co je pro nás na hře to zajímavé, a došli jsme k tomu, že je to právě ten svět teleshopingů, WSshopů a vůbec všechny ty rychlokvašky typu, že když si poslechnete toto jedno CD, tak budete vědět všechno z klasiky. A na základě toho jsme začali improvizovat a já i dělat tu jakoby synťákovou muziku. V anglosaském prostředí hra totiž funguje jinak, protože tam ze školy znají Shakespeara dokonale, a pak se smějí těm jednotlivým pozměněným replikám a výkladu. Kdežto tady ho tak dobře neznáme, takže jsme museli najít něco, co bude zajímavé pro našeho diváka, a došli jsme k tomu teleshopingu, té barevnosti, plakátovosti, tomu, že každý můžeme znát Shakespeara… A na základě tohoto zadání jsme pak improvizovali, něco se pečlivě připravilo, něco se stále mění.

A jaké je hrát v takovém přímém kontaktu s publikem, když se nemůžete úplně schovat za postavu a přeci jen ten rozdíl mezi Panem Janem a Janem Vondráčkem není tak velký?
My jsme na začátku zkoušení řešili, jestli se nemáme taky oslovovat plnými jmény, jak to dělali autoři v původní verzi, ale oni přece jen byli skutečně shakespearology. My jsme nakonec skončili na půl cesty, kdy jsme se rozhodli, že budeme vycházet ze sebe, jako kdyby se z nás stali tihle teleshopingoví blbci, takže pak můžeme jak karikovat sami sebe, tak i vycházet z těch našich „zoufalých“ hereckých životů. Ale protože to je právě ten pan Jan, pan Miroslav a pan Martin, tak od nich můžeme mít odstup. Je to vlastně taková dětská hra hraní si na někoho. Základ je v tom, že se člověk nesmí bát ze sebe toho blbce udělat. My to původně chtěli hrát i úplně navážno, aby diváci hned nepoznali, že je to nadsázka, a doufám, že tam z toho pořád něco zůstalo, protože myslím, že bez toho by to zase taková sranda nebyla.

jš

---

Anketa s herci po Broukovi v hlavě

Po včerejším soutěžním představení se společenské setkání herců s porotci a festivalovými hosty konalo rodinně v Divadelním klubu, kde jsme několika hercům z Brouka v hlavě položili otázku:

Jsou vám bližší klasické staré komedie, nebo dáváte přednost současné komediální dramatice?

Ladislav Špiner: Jak kdy, záleží, jaký je to text. Ale osobně mám radši spíš novější komedie.

Martin Mňahončák: Já jsem člověk, který do komedií skoro nikdy obsazován nebyl, takže je mi to docela jedno. Spíš hraju dramatické postavy, takže jsem rád, když si můžu v komedii vůbec zahrát.

Kristina Jelínková: Já mám ráda oboje.

Ladislav Špiner: A my máme rádi Kristinu.

Dagmar Novotná: Já nemám Feydeaua moc ráda, přiznávám se zcela veřejně, potkala jsem se s ním už potřetí, a mám–li si vybrat, radši dám přednost Bláznivým nůžkám, které také hrajeme.

Romana Chvalová: To se takhle říct nedá, jsou staré komedie výborné a některé špatné, a naopak nové komedie výborné a jiné špatné, takže se to takhle nedá házet do jednoho pytle.

Václav Dušek: V podstatě nemám co dodat. Kritériem je podle mě dobré divadlo.