VÝSTAVNÍ SÍŇ VÝCHODOČESKÉHO DIVADLA

Fotopoezie Julka Šimka ve foyer

Výstavu pardubického fotografa Miloše Fice vystřídá výstava fotopoezie Julka Šimka, jejíž vernisáž se uskuteční před první premiérou Čechovova Racka v sobotu 31. května 2008.

MUDr. Julek Šimko, Ph.D. se narodil 7. prosince 1967 v Opočně. K místu narození uvádí: „Původně jsem se měl narodit v Bratislavě, ovšem nedlouho před mým narozením se rodiče přestěhovali do Dobrušky a narodil jsem se tedy v Opočně pod Orlickými horami. Vzhledem k tomu, že má matka je Češka a otec Slovák, rozdělení republiky se mne vůbec nedotklo a zůstal jsem i nadále Čechoslovákem.“

Po dvou letech se rodina přestěhovala do Nového Města nad Metují. Zde Julek prošel základní školou v Komenského ulici. Po jejím absolvování se roku 1982 vrátil do Dobrušky jako student tamního gymnázia. Po maturitě (1986) pokračoval ve studiu na Lékařské fakultě UK v Hradci Králové. Lékařskou praxi začínal na neurologickém oddělení nemocnice v Lomnici nad Popelkou. V současné době pracuje v soukromé neurologické ambulanci v Rychnově nad Kněžnou a jako odborný asistent katedry neurologie Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Žije s rodinou v Týništi nad Orlicí.

„K fotografii mě přivedl můj otec, vlastně chtěl bych říct – tatínek. Co pamatuji, vždy fotografoval. Bydleli jsme v paneláku, kde byla komora. Sice malá, ale taková dvoukomorová a v její přední části jsme měli zvětšovák. Sedávali jsme tam vedle sebe. Na zemi u dveří deku, aby nešlo světlo škvírou u prahu. Tatínek exponoval, já jsem seděl u vývojky, vody a ustalovače... Můj první fotoaparát byl Zorkij, potom Praktika, to mi bylo tak šestnáct let a já propadl kouzlu fotografie. Pamatuji si to docela přesně: ženil se bratranec a já se svou Praktikou a bleskem fotil. Ne jako najatý fotograf, ne z povinnosti. Vyžíval jsem se ve fotkách tváří. Fascinovala mě jejich „architektura“, kresba, vrásky, výraz, odstíny emocí, duše…,“ říká Julek o svých fotografických začátcích a k výstavě dodává: „Víte, fotografie samozřejmě mluví sama za sebe a obraz dobré básně je obsažen ve slovech. To je všechno pravda. Proto je řada fotografů a druhá, neméně početná řada básníků. Fotopoezie však není jen fotka + poezie. Fotopoezie je obraz jako celek. Je vyznáním jednotlivce o tom, co mu přišlo na mysl a na jazyk, když spatřil fotografovanou scénu.“

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 5/08