GRAND Festival smíchu 2005

fotogalerie   O festivalu   Program   NOVIN(k)Y

Rozhovor s dramaturgyní festivalu Janou Uherovou  VÝSLEDKY

Zítra se zasmějete…

Festival smíchu myslí i na nejmenší diváky – od půl deváté a od desíti ráno uvidí děti v „Anežce“ pohádku pražského Studia Apropásek Dvě pohádky se zvířátky v režii člena studentské poroty Filipa J. Zvolského. Od šesti večer bude v Městském divadle hájit barvy pardubického divadla komedie Cyrano v Buffalu. Přijďte tedy v hojném počtu podpořit svou stáj v dostihu o Komedii roku! V devět večer se pak ještě můžete přesunout na Komorní scénu Anežky České, kde se před spánkem dobře pobavíte s herci pražské Violy, kteří do Pardubic přivezou šest Čechovových aktovek pod souhrnným názvem Tisíc a jedna vášeň.

RaS

Rozhovor s Petrem Rychlým

Petre Rychlý se ve včerejší inscenaci Habaďúra Divadla Na Fidlovačce představil jako pedantický kontrolor sociálního úřadu.

Jste znám jako představitel komických rolí. Lákají Vás také dramatické role?
Osobně si myslím, že je nejtěžší hrát dobře komedii tak, aby to bylo věrohodné, aby se divák zasmál. Všichni jsme trochu exhibicionisté, hlavně je důležité udržet správnou míru. Každý máme svou vlastní cestu a mne potkalo to, že poslední dobou hraji samé komediální role.
U profesionálního divadla jsem od svých 18 let. Mám obrovskou touhu zahrát si vážnou roli a přesvědčit lidi, že tento obor bych také dokázal obsáhnout. Mými světélky v tunelu jsou Bolek Polívka, Oldřich Kaiser nebo Petr Nárožný, jehož Hejtman z Kopníku mě rozbrečel. Sám jsem před třemi lety hrál vážnou roli v inscenaci Jak to vidí Amy. To, že jsem Novou zaškatulkován jako bavič, neznamená, že nemám jiné ambice.

Vyhovují Vám role, ve kterých dostanete prostor pro improvizaci nebo role fixované textem?
V konverzační komedii, jako byla tato, se musí ctít autor. Vše musí fungovat jako dobře promazaný stroječek. Nenazkoušená improvizace by byla hodně vidět, což by bylo dost nevěrohodné. V jiných komediích se improvizovat dá, ale začínám rád s dobře nazkoušeným základem.

Jak se Vám hraje s pocitem, že diváci chodí na Petra Rychlého a leckdy reagují smíchem hned, jak vstoupíte na jeviště?
Myslíte?! Já to tak necítím! Snažím se tu svoji televizní „držku“ vždycky trochu proměnit.

Záměny a maskování hrály v dnešní inscenaci důležitou roli. Vy jste známý svými převleky? Nechal jste se pro tuto roli někým inspirovat?
Takhle jsem si představoval někoho, kdo sedí v kanceláři. Tomáš Töpfer je úžasný v tom, že má odvahu dát mi během zkoušek prostor. A já zase nejsem líný hledat. Strašně rád se líčím a líčení k divadlu patří. V tomhle případě mi Tomáš řekl: „Najdi si a přines si, co chceš. Když to bude věrohodné, proč bys to nemohl mít.“ Přiznám se, že postava v Habaďúře je můj děda Václav Rychlý. Přesně takhle vypadal a bojím se, že po pár reprízách takhle budu vypadat i já. Pod tou pleší se člověk strašně potí.

mat a jad

Top Dogs aneb kam dál z vrcholu?

Podvečer na Hronovické scéně patřil svérázné terapii svérázné varianty běžného problému. Představení HaDivadla „Top Dogs“ bylo navíc terapií přímo dvojitou. Ta podstatná část probíhala na jevišti, ta méně viditelná přeskočila rampu (tedy obě rampy – hrálo se v aréně) a byla terapií i pro nás diváky. V tuto chvíli zběsilého psaní již mi nezbývá, než svá tvrzení podepřít něčím konkrétním, abyste novinky nepřelistovali rovnou na sponzory. Tak tedy: představení znázorňovalo terapeutický program pro nezaměstnané, kteří padli „na dlažbu“ z výše vysokého postu. Terapie pro diváky pak spočívala v pozorování postupného odkrývání nitra postav v průběhu různých terapeuticko-teatrálních procedur. Zároveň se nám však odkrýval i svět kolem nás. Svět termínů a frází, kterým rozumí jen uzavřená komunita, která se tak ještě více uzavírá. Doposud řečené může vypadat, jako že nešlo o žádnou komedii, ale o sociologicko-psychologicko-depresivně-naturalistickou sondu do života. (Pod dojmem představení jsem se ani já nevyhnul nějakým těm termínovitým frázím – inu manažer nebo kritik – stejná to frázovitá sebranka.) Nicméně představení bylo plné komických momentů. Zvláště relaxace s představou ustavičně píchajícího ježka nebo diskotéka na Hanku Zagorovou probouzely bouře smíchu. Velmi často však se smíchem přicházelo i mrazení v zádech. Takový ten pocit, jaký Gogol vepsal do konce svého Revizora: Komu se smějete? Sami sobě se smějete! Na velmi zúženém vzorku společnosti se totiž velmi dobře zobrazil v komické karikatuře celý svět a pověstné divadelní zrcadlo bylo nastaveno. Komu? Přeci nám všem.

fjz

Stalo se druhý den...

Na pondělí byla naplánována jenom dvě představení – taková festivalová „pohoda“. Když však Janě Uherové zavolala kolem poledne manažerka HaDivadla, už to tak pohodově nevypadalo. V Brně došlo k nějakému omylu. Jejich dva herci, kteří jeli do Pardubic na představení, si mysleli, že hrají od sedmi večer místo od pěti odpoledne. „Tak na to trochu šlápnou,“ říkala naše dramaturgyně. „Ale oni jedou vlakem,“ dostala odpověď z Brna. „Příjezd mají v 16.45!“. V tomto počasí a ze Slovenska… no, znáte to, jak vlaky jezdí… Ale všechno dobře dopadlo, herci si vzali taxi a v pět hodin vcházeli do divadla, zatímco diváci si zašli na kávu či na skleničku vína. Začalo se později, ale přece – v kompletní sestavě. Čekat se vyplatilo. HaDivadlo předvedlo velmi podnětné, zajímavé představení Top Dogs, na jaké jsme v Pardubicích už dlouho čekali. Na závěr si jenom dovolíme malou výtku divákům, zejména seniorům – děkovačka herců je součást představení. Není slušné, zejména v tak intimním prostoru, jakým Hronovická scéna je, masově opouštět sál a běžet stát frontu do šatny.
Soutěžní představení Divadla Na Fidlovačce začalo až ve 20.00, pražský soubor totiž ještě dopoledne hrál na své domácí scéně Na skle malované. S komedií Habaďúra přijel i její režisér Tomáš Töpfer, který je zároveň principálem divadla. Na jevišti ho přivítali Ludmila Mecerodová a Zdeněk Rumpík. Pochopitelně ho podrobili „výslechu“ jako každého kmotra soutěžních komedií.
Po vtipné situační komedii, která dobře pobavila diváky, následovalo již tradiční společenské setkání našeho a hostujícího souboru, porotců a festivalových hostů.

Perlička na závěr

Prajeme všetkým divákom, aby im zomrel ich ježko, ak nejakého majú. To je odkaz najmä pre divákov, ktorí videli Top Dogs, tí vedia. A tí, ktorí to nevideli, tím nech zomrie tiež.

Na Fidlovačku bych pozval Jacka Nicholsona

Rozhovor s Tomášem Töpferem

Divadlo Na Fidlovačce přijelo na festival soutěžit s komedií anglického autora Michaela Cooneyho Habaďúra. Pokud se vám jméno autora zdá povědomé, možná jste navštívili představení Východočeského divadla Co se doma uvaří (to se doma sní) od dramatika Raye Cooneyho. Shoda jmen není náhodná, jedná se totiž o otce a syna. Cooney senior napsal zatím podstatně víc her než jeho potomek, mimo jiné také v Česku oblíbenou komedii 1 + 1 = 3. Divadlo Na Fidlovačce však tentokrát vsadilo na mladou krev a uvedlo hru Cooneyho-syna Habaďúra z roku 1996, a to dokonce jako první v celé republice. Inscenaci režíroval ředitel divadla Tomáš Töpfer, který přijel svůj soubor podpořit i do Pardubic. Podle svých vlastních slov přijel dělat „umělecký dozor“.

Na internetových stránkách vašeho divadla uvádíte, že se hra původně jmenovala „Na dobírku“, vy jste však název se souhlasem autora změnili. Proč?
Hra se v originálu jmenuje „Cash on Delivery“, což je překladatelský oříšek. My jsme zvolili název Habaďúra, protože pod ní si každý hned představí něco konkrétního: pořádný podraz. A jak staří šmíráci a kočovní ředitelé ví, název inscenace musí zaujmout a napovědět.

Co se vám líbí na komediích otce a syna Cooneyových?
Jsou to komediografové, kteří dokáží na lékárnických váhách vážit ingredience potřebné pro správný tah ztřeštěné komedie, kde jedna bláznivá situace střídá druhou, lež stíhá lež. Navíc mají typický britský smysl pro humor, který se spolehlivě vyhýbá tlustým, podpásovým vtipům. A takový humor mám rád.

Kdybyste na Fidlovačku mohl pozvat jakéhokoliv komika, koho byste si vybral?
Obdivuji Woodyho Allena a jeho originální humor. Stejně tak mám rád i Jacka Nicholsona. Ovšem nevím, jestli by měl zrovna na Fidlovačku čas.

rku

út	08.	únor 10:00	Jean Baptiste Moliere JEHO UROZENOST PAN MĚŠŤÁK aneb CIRKUS MOLIERE Dynamické, hravé a originální pojetí známé Moliérovy hry. Režie A. Gasnárková a B. Jansa. Janáčkova konzervatoř v Ostravě	Hronovická scéna
út	08.	únor 18:00	Bedřich Smetana – Karel Sabina PRODANÁ NEVĚSTA Komická zpěvohra ve dvou jednáních. Režie V. Morávek. Klicperovo divadlo Hradec Králové soutěžní představení	Městské divadlo
út	08.	únor 21:00	Ester Kočičková & Lubomír Nohavica VESELÉ PÍSNĚ O SMRTI Hudební zážitek a velká porce skvělé zábavy v podání šansoniérky Ester Kočičkové, která se skvěle doplňuje se svým klavírním doprovodem Lubomírem Nohavicou.	Komorní scéna Anežky České

Statutární město Pardubice podporuje tuto akci.
Pardubický kraj podporuje GRAND Festival smíchu v rámci „TVÁŘE Pardubického kraje“ jako významnou kulturní událost.
GRAND Festival smíchu vznikl za přispění Nadace Duhová energie.
Za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

SPONZOR FESTIVALU

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI GRAND FESTIVALU SMÍCHU