|
|
|
|
Retro komedie Muži v offsidu
Městského divadla Mladá Boleslav STALO SE TŘETÍ DEN
Festivalovou středu v deset ráno na Hronovické scéně zahájili studenti
Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě svým veselým zpracováním
Erbenovy Kytice.
Od pěti hodin ožila i naše Jevištní zkušebna, kde herci brněnského
BURANTEATRu zahráli hořkou komedii Jabkenická léta, při které se diváci
náramně bavili, ale zároveň jim tuhnul úsměv na tváři.
Garantem třetího soutěžního dne byl Tomáš Töpfer, kterého uvedl Lexa
Postler. Lexa při té příležitosti prozradil, že se o něj pan Töpfer
staral v ostravském představení Babička, kde Lexa jako osmiletý kluk
hrál Vilímka.
Nerušit, prosím – tak se jmenovalo třetí soutěžní představení Divadla Na
Fidlovačce. Diváci se tak smáli, že i samotní herci si v duchu občas
mohli s radostí říct: Nerušit, prosím…
Iva Pazderková tentokrát do Pardubic nepřijela jako Blondýna známá z
pořadu Na stojáka, ale jako milenka ministra. Tedy aby bylo jasno, pouze
na jevišti!
Válečná porada! Jak asi budou vypadat zítřejší Festivalové novin(k)y? Po
představení se radí tiskový mluvčí VČD Radek Smetana s porotkyněmi
studentské poroty Jitkou Šotkovskou a Aničkou Zvoníkovou.
 Václav Vorlíček
Lumír Olšovský |
čtvrtek 5. března 2009
Dnes soutěží
Retro komedie Muži v offsidu Městského divadla Mladá
Boleslav. Mladoboleslavští kolegové se do soutěže o titul Komedie roku
zapojí poprvé za devět let trvání festivalu, držme jim palce!
A zítra vás pobaví
Od půl páté na Hronovické scéně vyběhnou svůj závod tři
šampionky – Simona Postlerová, Kateřina Janečková a Zuzana Katolická.
Běžkyně svými písněmi doprovodí Michal Malátný, frontman kapely Chinaski,
který bude zároveň udávat rytmus celého závodu. To vše v komedii
Šampionky pražského Studia SAINT GERMAIN klubu Rock Café.
Od sedmi večer v Městském divadle na vaše bránice
zaútočí muzikálová hororová komedie Adéla ještě nevečeřela. Herci
Slováckého divadla Uherské Hradiště se určitě budou snažit nejen obhájit
loňskou cenu Komedie diváků, ale i zabojovat o cenu nejvyšší. U toho přeci
nemůžete chybět!
Rozhovor s režisérem Václavem Vorlíčkem
V úterý na festival zavítal filmový režisér Václav Vorlíček,
který bravurně zastal funkci kmotra domácí soutěžní komedie Brouk v hlavě.
Při této příležitosti jsme ho v Divadelním klubu vyrušili a požádali o
krátký rozhovor…
Jste filmovým režisérem na divadelním festivalu.
Nekoketoval jste někdy i s divadelní režií?
Svou poslední divadelní režii jsem dělal na gymnáziu, když mi bylo asi
sedmnáct, a byla to přímo režie operní. Jako studenti jsme opakovaně chodili
do Národního divadla, úplně nahoru na bidýlko, kde se člověk skoro bál, že
přepadne dolů do parteru, ale dávaly se tam volňásky k stání. Vždycky jsme
stáli dole před kavárnou Slavia, a když se pak otevřely dveře do divadla,
tak jsme běželi o závod, abychom urvali nejlepší místo na těch schodech.
Dokonce jsme byli tak rozmazlení, že jsme si s sebou brali partitury a
opakovali si Dalibora během představení. A pak jsme ho nazkoušeli na
gymnáziu. Byla to samozřejmě parodie a kantoři nám šíleně vynadali, že
znevažujeme klasiku. A my jsme se u toho báječně bavili. Jenže já jsem se
pak zamiloval do filmu, takže třeba v sobotu, když škola skončila v jednu
hodinu, to byla škola ještě v sobotu, jsem šel od tří hodin do kina, od pěti
hodin, a pak ještě jednou od osmi. Prostě jsem „žral“ filmy a už tehdy jsem
tíhnul ke komedii, chodil jsem pak třeba i na ty německé protektorátní.
Točil jste raději komedie nebo pohádky?
Od začátku jsem se orientoval na komedii a k pohádce jsem se dostal
úplnou náhodou, kdy mi byl nabídnut k přečtení scénář údajně podle Boženy
Němcové, který napsal František Pavlíček, ale byl diametrálně odlišný od
Němcové, kdy z Popelky udělal úplně odlišnou bytost s jinou mentalitou,
neměla tři nevlastní sestry, ale jen jednu, nehrál tam roli žádný lidožrout,
který by ji a její sestry ohrožoval… Božena Němcová to napsala jako
vysloveně kruťárnu, prý je tam i scéna, kdy Popelka češe lidožroutovu matku,
podá sestře sekeru a ta jí usekne hlavu. Lidožrouta se pak zbavily tak, že
pekly chleba a hodily ho do rozžhavené pece. Celé to končilo tak, že poté,
co se Popelka seznámila s princem, ho zavedla do nějaké jeskyně, kde místo
tří oříšků byly tři místnosti plné pokladů, oni si tam nakradli a měli
vystaráno na celý život. Teď jsem dokonce četl v novinách, že v Německu
udělali ze Tří oříšků pro Popelku muzikál a uvádí, že je to podle Němcové,
jenže u té žádné tři oříšky nejsou, tak by mě zajímalo, o čem to vlastně
hrají, a mám pocit, že to ukradli spíš z toho filmu, takže je to taková
velká mezinárodní loupež.
Ale i vaše pohádky jsou vlastně poměrně dost veselé.
Já jsem se snažil vždycky do všeho dostat komediální prvky, snad kromě
Jezerní královny, která vznikala na objednávku a zadání bylo chmurné drama.
Zajímavé ovšem je, že když v roce 2000 byla volba nejlepší komedie století,
tak první byla Poledňáková, druhý Kolja a třetí cenu dostala Popelka! Tak
jsem se divil, proč mě zvou, protože kdybych to točil čistě jako komedii,
tak bych ji udělal nejspíš jako černou komedii, ale já se opravdu snažil,
aby to byla pěkná, líbezná pohádka.
Máte bohaté zkušenosti na obou frontách, cítíte nějaký
rozdíl mezi tím, jak humor vnímají dospělí a jak děti?
Ze zkušenosti můžu říct, že lidi téměř na celém světě reagují stejně.
Lid obecný je lid obecný a vnímá sentiment nebo humor všude podobně.
Samozřejmě každý si to uzpůsobuje po svém – třeba v Alžíru, kam mě pozvali
na konferenci o Popelce, o ní mluvili jako o revolucionářce, o proměně ženy
v osobitou bytost namísto někoho, komu řeknou: „Tady máš hrnec, tady ohniště
a dělej kuskus.“ Najednou tady byla hrdá dívka, která odpovídala svojí době.
To oni ohromně oceňovali a udělali z Popelky revolucionářku.
A je nějaká postava z vašich filmů, kterou máte obzvlášť
v oblibě?
No je to ta Popelka a hlavně Libuška Šafránková. Když jsem jí nabídl
scénář, tak jsem měl strach, že roli odmítne. Měl jsem s ní schůzku po
zkoušce v Činoherním klubu, přišel jsem za ní na zkušebnu a ona tam seděla
po tmě se scénářem v ruce a ve mně hned hrklo, že mi ten scénář chce vrátit,
ale jí se ten scénář strašně líbil, a byla ruka v rukávě. A byl to film
natočený v ohromně příjemné atmosféře a nakonec je to vánoční radost Evropy.
Když ji prý jednou v Norsku nezařadili do programu, tak přišly haldy dopisů,
že nebyla na Štědrý den Popelka, takže museli hned jet do Prahy jednat o
prodloužení licence.
jš
Rozhovor s Lumírem Olšovským
Včera proběhl třetí večer GRAND Festivalu smíchu, kdy jsme
mohli vidět komedii Nerušit, prosím pražského Divadla Na Fidlovačce.
Hlavní roli ztvárnil Lumír Olšovský, v dalších rolích se představili
Václav Svoboda, Iva Pazderková, Marek Holý, Daniel Rous a další výborní
herci. Ale právě Lumíra Olšovského jsme trochu vyzpovídali…
Jaký máte rád humor?
Humor vtipný, nedávno jsem si uvědomil, že se v poslední době neumím
smát jako „obyčejní lidé“. Užívám si ten humor potichu, směji se „potichu“ a
přemýšlím, jak ten humor byl vtipný. Řekněme, já jsem blázen, všechno
prožívám, analyzuji. Mám rád anglický a černý humor, nemám rád ten český –
pivní.
Když se řekne komedie, jaký film, herec či herečka se vám
vybaví?
Teď okamžitě žádný! Světáci mě napadli. Protože to na škole pouštěli
stále dokola. A s tím souvisí i ti herci. Samozřejmě si vybavím ihned i
Oldřicha Nového, a spoustu dalších.
Máte radši divadelní či filmovou tvorbu?
Asi divadlo, vzhledem k tomu, že radši chodím do divadla než do kina.
Chodíte raději na komedie, či na vážné hry?
Úplně nejraději chodím na hudební divadlo, hudebně zábavné divadlo,
neopovrhnu ani muzikálem „nového typu“.
Co říkáte na mystifikaci?
Jednoznačně ano – recese a mystifikace jsou krásné prostředky humoru.
Co se vám líbí v Pardubicích?
Divadlo je krásné. Byl jsem tu několikrát, ať už jako herec nebo jako
divák.
Také jsem navštívil Velkou pardubickou, která byla však tragická…
ld – hn |
GFS
2009 
vcd
vcd.cz