VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Anna Ferencová
* 25. května 1927
† 10. května 2020
Anna Fialová se narodila 25. května 1927 v Praze do herecké rodiny. Její matkou byla herečka Anna Tichá a otcem nebyl nikdo jiný než slavný herec a oblíbený kabaretní komik Ferenc Futurista (vlastním jménem František Fiala), po kterém Anna převzala umělecký pseudonym. Umělecký vliv na mladou Annu měl bezpochyby i její strýc, herec, režisér a hudební skladatel Eman Fiala.
Po absolutoriu na pražské konzervatoři působila Anna Ferencová v zájezdovém Vesnickém divadle a později krátce v Krajském oblastním divadle v Olomouci. V roce 1951 se stala členkou pardubického souboru, kde strávila téměř 40 let (do roku 1989) a nastudovala zde přes 200 rolí. Ve svých 62 letech se vrátila za maminkou zpět do Prahy.
Z filmové tvorby Anny Ferencové jmenujme především film Skleněný dům, kde si zahrála vychovatelku Morávkovou. S režisérem filmu Vítem Olmerem pak velmi ráda opakovaně spolupracovala.
Ve své knize Hříchy Anny Ferencové vzpomíná herečka nejen na své slavné předky, ale i na vlastní divadelní zážitky a zkušenosti. Hojně se věnuje pardubickému angažmá, protože, jak sama píše, její „nejkrásnější herecké zážitky se váží k milému městu pardubickému, v jehož branách na prknech Východočeského divadla sklízela trny i vavříny osmatřicet let a jehož diváci byli impulsem k napsání této knížky.“ (Ferencová, Anna. Hříchy Anny Ferencové. Hradec Králové:1991.)
V pardubickém divadle potkala Anna Ferencová i svou první velkou lásku, herce Milana Holubáře, který se stal jejím manželem.
Vybrali jsme pro vás úryvek z kapitoly s krásným názvem Východočeské divadlo, má lásko:
„Každý vstup na jeviště se stával nádhernou chvílí, kdy mizí pocit osamění. Chvílí nádherného kontaktu, kdy jsem se ztrácela sama v sobě. Když se mi podařilo dobrat se v roli zrníčka pravdy, okamžitě jsem cítila, že mezi mnou a divákem přeskočila jiskra vytouženého spojení, které herci dává pocit naplnění a jeho práci smysl.“ (Ferencová, Anna. Hříchy Anny Ferencové. Hradec Králové:1991.)
Anna Ferencová se v Pardubicích uplatňovala především v dramatickém repertoáru, ale byla také vhodnou představitelkou dam z vyšší společnosti v salonních fraškách. Zahrála si, jak říká, spoustu krásných rolí. Mezi ty nejvýraznější patřila Hippodamie v Námluvách Pelopových (1953), Runa v Radúzovi a Mahuleně (1959), Lady Macbeth (1962), Gizela v Kočičí hře nebo Arkadinová v Rackovi či Lady Bracknellová ve hře Dobrý večer, pane Wilde (1976).
Anna Hlaváčková
