výstavní síň VČD

úvodní stránka výstavní síně 

VÝSTAVNÍ SÍŇ VÝCHODOČESKÉHO DIVADLA

Charitativní výstava obrazů Táni Ludvíkové

Divadelní galerie ve foyer opět ožije výtvarným uměním. Výstavu ke stému výročí otevření Městského divadla v Pardubicích vystřídá charitativní výstava obrazů TÁNI LUDVÍKOVÉ, která bude mít vernisáž v sobotu 13. února před premiérou operety Netopýr. Výtěžek z prodeje obrazů bude věnován Hospicu Anežky České v Červeném Kostelci, který již od svého otevření v roce 1996 poskytuje komplexní péči těžce nemocným a umírajícím lidem. Pokud budete mít o některé z vystavených děl zájem, rádi vám koupi zprostředkujeme (telefonní číslo na sekretariát divadla je 466 616 415).

Výtvarník František Zálabský tvorbu Táni Ludvíkové charakterizuje slovy: „Táňa Ludvíková je malířka, která si ve své tvorbě jde svou vlastní cestou. Život jí nepřinesl mnoho klidných chvil, a tak není divu, že v obrazech utíká k přírodním motivům, v poslední době se však nevyhýbá ani zobrazování člověka.
Pro vyjádření svých pocitů nejprve využívala techniku tempery. Teprve nedávno zvolila olejomalbu, která jí umožňuje vtělit svým obrazům hlubší rozměr a hloubku. Obrazy vyvolávají dojem, že jsou namalovány na jeden zátah, jako by se autorka bála, že promešká a nestihne zachytit prchavý okamžik přítomnosti. Tomu odpovídá i výrazová forma malby, velmi rychlé a expresní tahy štětcem a špachtlí, které neumožňují dát zobrazovanému objektu přesný obrys a tvar. Tato zdánlivě neurovnaná malba však má svůj vnitřní harmonizující řád.
Na jejích obrazech najdete především motivy stromů, které souzní s jejím duševním rozpoložením. Stromy jako symboly Života. Tiší velikáni, v nichž je skrytá životadárná síla. Celý záznam života stromů autorka podporuje těkavou barevností. Na podkladě neutrálních barev, kterými jsou především šedá a hnědošedá, nechává rozzářit oranžové, červené a rudé barvy, které v kontrastu s podkladovými prostorovými plochami rozechvívají hlavní motiv tak, že divák prožívá rezonanci daného okamžiku života každého jednotlivého stromu.
Obrazy Táni Ludvíkové v sobě obsahují kouzlo poezie, jakéhosi melancholického smutku s nadějí a vlastně i jistotou, že život jako takový nikdy neumírá a má své věčné, bezčasové pokračování.“

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 2/2010