| |
 |
|
Jaroslav Bartoš,
Horký den u Antibes, akryl 1996
|
 |
|
Jan Kanyza, Směřování, olej 1998 |
|
|
VÝSTAVNÍ SÍŇ VÝCHODOČESKÉHO DIVADLA
TOLERANCE '95 VE FOYER
V sobotu 18. října 2008 před premiérou básnického dramatu
Radúz a Mahulena se ve foyer divadla uskuteční vernisáž výstavy výtvarné
skupiny Tolerance ´95, návštěvníci uvidí obrazy Josefa Achlera,
Jaroslava Bartoše, Jana Gablera, Jana Kanyzy,
Jaroslava Kříže, Václava Menčíka, Rudolfa Riedlbaucha a
Jana Šafránka.
„Tolerance ´95 je umělecké sdružení, vlastně
skupina, abychom se vyjadřovali historicky, poněvadž všechny její členy
spojuje vzájemně sledovaná aktivita, vědomí společné práce, řízené a stále
podněcované příklady, jež dovede jeden dávat druhému. Přitom každý z jejích
členů kultivuje svoji práci s intenzitou vlastního vidění a osobní
angažovaností pro vyjádření své pravdy. Členy skupiny Tolerance ´95 také
charakterizuje již od jejich mládí trvající ztotožnění osobního života
s uměleckou tvorbou. Označení začátku jejich spolkové aktivity se sice pojí
teprve k roku 1995, ale znaky, jež je spojují, lze vystopovat až k letům
jejich uměleckého studia a prvně vystaveným dílům. Mottem skupiny je i její
název, jímž svoji činnost označili, takže můžeme říci, že se tím zařazují do
dějinného proudu podobně u nás vznikajících skupin. Odvažuji se prohlásit,
že skupina Tolerance ´95 je ve své podstatě pokusem o dokumentaci dnešního
reálného úsilí o udržení kontinuity výtvarných hodnot u smrtelného lůžka
současné malby a sochařství. Je to vlastně malý zázrak, že se zde hlásí o
slovo skupina výtvarníků, kteří se odvažují společně něco pro trvalé hodnoty
udělat, když jinak se už nikdo neodváží něco kolektivně prosazovat,“
říká o skupině Prof. PhDr. František Dvořák.
Jeden ze členů skupiny Jan Kanyza vysvětluje, proč
zrovna název Tolerance ´95: „Snad proto, že je třeba se toleranci stále
učit. Že je třeba ji pěstovat. Snad proto, že je to jakási interní a
soukromá výzva jednotlivým členům k respektování osobnosti a názorů těch
druhých. A nejen ve skupině.“
Radek Smetana – Divadelní zpravodaj 10/2008
|