VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
instagram
facebook
Městská rada zasedne v dubnu naposledy
Rok a jeden den zasedala ve Východočeském divadle v režii Mikoláše Tyce městská rada městečka Big Cherry. Stejně jako funkční období politiků mají i divadelní inscenace svůj naplánovaný konec. Někdy přijde dříve, jindy později. Ve čtvrtek 23. dubna se v Městském divadle rozloučíme s naší inscenací PROTOKOL, současnou hrou uznávaného amerického dramatika Tracyho Lettse. V této nelítostné komedii o praktikách místní samosprávy městečka, pro které je jeho hrdinná historie nadevše, se budete moci stát naposledy součástí zasedání městské rady, sledovat jednotlivé postavy a sami si udělat názor na jejich jednání.
Než se s hrou rozloučíme úplně, položil jsem hercům, kteří v ní hrají, tyto otázky:
1. Většina postav ve hře nevyznívá příliš kladně. Souhlasíte v něčem se svojí postavou? Jednali byste za sebe jinak?
JOSEF PEJCHAL (Peel, zastupitel):
1. Určitě bych ocenil, že postava pana Peela, kterou hraji, má velmi vřelý vztah k rodině. Ať už ke své, nebo i obecně, záleží mu na další generaci a dělá pro ni své maximum. Až do hořkého konce. Líbí se mi Peelovo nadšení a elán, ale jeho submisivitu nesdílím, přesto snad chápu.
2. Politika mě zajímá a myslím, že je i naší povinností být „v obraze“ a mít (minimálně) základní přehled o aktuálním dění kolem sebe. Jestli někomu stačí regionální politika, je to v pořádku. Ale skvělé je, když má ten okruh zájmu větší „rádius“. A je právě tou povinností předávat další generaci (a často / častěji i té předchozí generaci) zájem o pravdu, slušnost a demokracii. Prostě o základní hodnoty, kterých bychom si měli vážit, starat se o ně a vyžadovat je také po námi zvolených politicích. Nemám ale ambice a nutkání být mezi nimi. Jen je čím dál těžší najít některého, kterému bych svou důvěru svěřil, a proto ho volil.
Nemyslím si, že bych v politice přišel na něco světoborného a nového. Ale dodržování už stávajících zákonů, norem a předpisů dělá mnohým politikům velké potíže a sami nejsou dobrým příkladem, bohužel. Začít s tím ale stejně vždycky musíme u sebe.
3. Mikoláš patří mezi režiséry, kteří jsou nejen mladí, ale už mají i potřebné zkušenosti, aby dokázali zvládnout jednání s herci i celým divadlem. Ke všemu je to fajn člověk! Nemusí tomu tak být vždycky, a proto, když mám takovou hezkou příležitost s někým takovým spolupracovat, se na taková zkoušení vždy těším.
MARTIN MEJZLÍK (Superba, starosta):
1. Ne, že by postavy nevyznívaly kladně, ony jenom jedou v té nastolené rádoby demokracii. Pouze někdo poslouchá víc nebo míň. Většinou se všichni něčeho bojí a snaží se držet hubu a krok. Moje postava starosty je představitelem právě té pokřivené demokracie. Osobně bych se nerad do takové pozice někdy dostal.
2. Myslím si, že politika dnes láká málo lidí, protože není o co stát. Člověk by musel být velice silný, mít morální kredit a ideje, které by chtěl prosazovat.
3. Bylo to specifické v tom, že jsme pořád všichni na jevišti. To stejné je i s textem, kdy si neustále skáčeme do řeči a přerušujeme se. Takže i v tom to bylo složitější než u nějaké komedie, ve které je jenom dialog dvou lidí. Někdy je složité to vše držet v hlavě, aby se reprízy nezačaly rozpadat.
PETRA JANEČKOVÁ (Johnsonová, zapisovatelka):
1. Moje postava není jednoznačně negativní, spíše nerozhodná. Pomůže hlavnímu představiteli v hledání pravdy, ale pod tlakem už jej dál nepodpoří. Nevím, jak bych se v takové situaci zachovala, ale vím, že ve vlastním životě potřebuju mít vše v pořádku, nesnáším nepravdy a bezpráví.
2. Politika? Rozhodně ne!!!
3. Už ani nevím, máme po další premiéře – a to vždy trochu zastíní to ostatní. Miky je laskavý režisér, takže fajn.
TOMÁŠ LNĚNIČKA (Blake, zastupitel):
1. Se svojí postavou se rozhodně ztotožnit nemůžu, takže to byl protiúkol.
2. Do politiky jsem nikdy vstoupit nechtěl a už asi ani nikdy nevstoupím.
3. S Mikolášem jsem nezkoušel poprvé, tak si myslím, že nám to spolu funguje.
ALEXANDR POSTLER (Breading, zastupitel):
1. Jednal bych jako ta postava, protože jsem „stejnej vejlupek“. (smích)
2. To se příčí mé povaze, raději vše řeším v hospodě.
3. Bylo velmi blízké a intenzivní, protože s námi seděl na forbíně.
RADEK ŽÁK (Hanratty, zastupitel):
1. Není s čím. Snad bych jednal carpovsky.
2. Ne.
3. S Mikolášem jsem zkoušel již v Bílé nemoci. I teď měl moji plnou důvěru. Například není patetický. Pokud chtěl něco, co se mi nezdálo, tak jsem se to stejně pokoušel splnit, protože to u něj funguje recipročně…
ŠTĚPÁN POSPÍŠIL (Assalone, zastupitel):
1. No, jak se to vezme. (smích) S politickými názory spíš ne než jo. Jediné, s čím jsem souhlasil, byla ta jeho snaha o pobuřování v radě. To bych byl přesně já. Vím, jak vždycky, když sedím na sdružení vlastníků u nás v baráku, jenom mlčím, ale mám sto chutí tam strašně rozpumpovat atmosféru a něčím přispět do debaty, jen aby se něco dělo a bylo to trochu zajímavější a dramatičtější.
2. Ne, rozhodně ne. Myslím si, že bych na to nebyl stavěný. Samozřejmě mám nějaké politické názory a určité smýšlení o tomto světě, ale asi bych si na to netroufnul. A prosazovat je? V partě takových lidí? Ne, díky. (smích)
3. Miky byl strašně v pohodě. Byl vtipný a třeba u mé postavy docela dost konkrétní, takže jsem měl tušení, kam směřuje. Ale rozhodně to neměl jednoduché. Bylo nás na jevišti strašně moc, a to prakticky celou dobu.
DAGMAR NOVOTNÁ (Innesová, zastupitelka):
1. Moje postava se snaží být loajální a snaží se být poctivá v tom, co je pro ni důležité. Ale bohužel okolí ji dost pohlcuje. Já jsem spíš bojovnice a nebojím se.
2. Jednoduchá odpověď. V žádném případě.
3. Zkoušení bylo velmi příjemné, i když v rámci hry samotné nebylo vůbec jednoduché, bavilo mě. Byla to hezká práce.
ELIŠKA JECHOVÁ (Matzová, zastupitelka):
1. Myslím, že zrovna moje postava byla celkem citlivá a schopná empatie, ale neprosadila se a raději šla s davem, což mě osobně u lidí dokáže hodně rozčílit. Zároveň ji mám také ráda jako každou svoji postavu, ať už se jedná o jakýkoli charakter, takže jsem k ní možná shovívavější. Asi dokážu pochopit situaci člověka, který se ocitá ve smyčce osobních zásad a systému vedeném jinými lidmi s vlastním cílem. Je pro mě ale poměrně dost těžké sledovat, jak nikdo nic nedělá, a myslím, že se s tím setkáváme téměř každý den. Potom je také otázka, zda ten jedinec autoritě věří, anebo se jen bojí. Upřímně asi nevím, co je horší. Zároveň mě napadá jedna replika z inscenace: „Změnám se napomáhá lépe zevnitř.“
2. Uuh, na to se mě snad ještě nikdo nezeptal. (smích) Nikdy mě to nelákalo, ale někdy si říkám, že by bylo potřeba, aby tam někdo jako já přišel. (smích) Mezi má hlavní témata by nejspíše patřila ochrana životního prostředí a kultura. V neposlední řadě však také doprava, protože je to někdy docela na hlavu – a čím jsem starší, tím to pociťuji více.
3. Mikoláš Tyc je veselý sympaťák, se kterým mám blízký smysl pro humor. Zkoušení s ním jsem měla ráda.
ZDENĚK RUMPÍK (Oldfield, zastupitel):
1. S psychologií mé postavy v žádném případě nesouhlasím. Je příliš zaměřená na vlastní prospěch a výhody. Ale jinak je v pokorném souručenství se všemi členy komise.
2. Do politiky bych v žádném případě nevstoupil a myslím si, že ani politika mě nemá v nějakém hledáčku.
3. Režisérův výklad jsem respektoval a snažil se ho plnit. I když jsem s ním někdy nesouhlasil. Ale to se občas stává.
JIŘÍ HÁBA (Carp, bývalý zastupitel):
1. Má postava naštěstí docela kladně vyznívá. Alespoň doufám. V jeho situaci bych se snažil jednat asi podobně – pokud možno, co nejvíc racionálně, ale s velkou mírou citu a empatie.
2. Ne.
3. Pro mě především individuální – a to jsem si moc užil. Vzhledem k prostoru, který postava pana Carpa ve hře má, jsem na zkoušky s Mikolášem Tycem chodil zhruba jedenkrát až dvakrát týdně třeba na hodinu a stavěli jsme monolog. Takováto koncentrovaná práce mi moc vyhovovala a bavila.
Než se s hrou rozloučíme úplně, položil jsem hercům, kteří v ní hrají, tyto otázky:
1. Většina postav ve hře nevyznívá příliš kladně. Souhlasíte v něčem se svojí postavou? Jednali byste za sebe jinak?
2. Lákalo by vás vstoupit do politiky (třeba i regionální)? Jaký návrh byste tam chtěli prosadit?
3. Jaké bylo zkoušení s režisérem Mikolášem Tycem?
JOSEF PEJCHAL (Peel, zastupitel):
1. Určitě bych ocenil, že postava pana Peela, kterou hraji, má velmi vřelý vztah k rodině. Ať už ke své, nebo i obecně, záleží mu na další generaci a dělá pro ni své maximum. Až do hořkého konce. Líbí se mi Peelovo nadšení a elán, ale jeho submisivitu nesdílím, přesto snad chápu.
2. Politika mě zajímá a myslím, že je i naší povinností být „v obraze“ a mít (minimálně) základní přehled o aktuálním dění kolem sebe. Jestli někomu stačí regionální politika, je to v pořádku. Ale skvělé je, když má ten okruh zájmu větší „rádius“. A je právě tou povinností předávat další generaci (a často / častěji i té předchozí generaci) zájem o pravdu, slušnost a demokracii. Prostě o základní hodnoty, kterých bychom si měli vážit, starat se o ně a vyžadovat je také po námi zvolených politicích. Nemám ale ambice a nutkání být mezi nimi. Jen je čím dál těžší najít některého, kterému bych svou důvěru svěřil, a proto ho volil.
Nemyslím si, že bych v politice přišel na něco světoborného a nového. Ale dodržování už stávajících zákonů, norem a předpisů dělá mnohým politikům velké potíže a sami nejsou dobrým příkladem, bohužel. Začít s tím ale stejně vždycky musíme u sebe.
3. Mikoláš patří mezi režiséry, kteří jsou nejen mladí, ale už mají i potřebné zkušenosti, aby dokázali zvládnout jednání s herci i celým divadlem. Ke všemu je to fajn člověk! Nemusí tomu tak být vždycky, a proto, když mám takovou hezkou příležitost s někým takovým spolupracovat, se na taková zkoušení vždy těším.
MARTIN MEJZLÍK (Superba, starosta):
1. Ne, že by postavy nevyznívaly kladně, ony jenom jedou v té nastolené rádoby demokracii. Pouze někdo poslouchá víc nebo míň. Většinou se všichni něčeho bojí a snaží se držet hubu a krok. Moje postava starosty je představitelem právě té pokřivené demokracie. Osobně bych se nerad do takové pozice někdy dostal.
2. Myslím si, že politika dnes láká málo lidí, protože není o co stát. Člověk by musel být velice silný, mít morální kredit a ideje, které by chtěl prosazovat.
3. Bylo to specifické v tom, že jsme pořád všichni na jevišti. To stejné je i s textem, kdy si neustále skáčeme do řeči a přerušujeme se. Takže i v tom to bylo složitější než u nějaké komedie, ve které je jenom dialog dvou lidí. Někdy je složité to vše držet v hlavě, aby se reprízy nezačaly rozpadat.
PETRA JANEČKOVÁ (Johnsonová, zapisovatelka):
1. Moje postava není jednoznačně negativní, spíše nerozhodná. Pomůže hlavnímu představiteli v hledání pravdy, ale pod tlakem už jej dál nepodpoří. Nevím, jak bych se v takové situaci zachovala, ale vím, že ve vlastním životě potřebuju mít vše v pořádku, nesnáším nepravdy a bezpráví.
2. Politika? Rozhodně ne!!!
3. Už ani nevím, máme po další premiéře – a to vždy trochu zastíní to ostatní. Miky je laskavý režisér, takže fajn.
TOMÁŠ LNĚNIČKA (Blake, zastupitel):
1. Se svojí postavou se rozhodně ztotožnit nemůžu, takže to byl protiúkol.
2. Do politiky jsem nikdy vstoupit nechtěl a už asi ani nikdy nevstoupím.
3. S Mikolášem jsem nezkoušel poprvé, tak si myslím, že nám to spolu funguje.
ALEXANDR POSTLER (Breading, zastupitel):
1. Jednal bych jako ta postava, protože jsem „stejnej vejlupek“. (smích)
2. To se příčí mé povaze, raději vše řeším v hospodě.
3. Bylo velmi blízké a intenzivní, protože s námi seděl na forbíně.
RADEK ŽÁK (Hanratty, zastupitel):
1. Není s čím. Snad bych jednal carpovsky.
2. Ne.
3. S Mikolášem jsem zkoušel již v Bílé nemoci. I teď měl moji plnou důvěru. Například není patetický. Pokud chtěl něco, co se mi nezdálo, tak jsem se to stejně pokoušel splnit, protože to u něj funguje recipročně…
ŠTĚPÁN POSPÍŠIL (Assalone, zastupitel):
1. No, jak se to vezme. (smích) S politickými názory spíš ne než jo. Jediné, s čím jsem souhlasil, byla ta jeho snaha o pobuřování v radě. To bych byl přesně já. Vím, jak vždycky, když sedím na sdružení vlastníků u nás v baráku, jenom mlčím, ale mám sto chutí tam strašně rozpumpovat atmosféru a něčím přispět do debaty, jen aby se něco dělo a bylo to trochu zajímavější a dramatičtější.
2. Ne, rozhodně ne. Myslím si, že bych na to nebyl stavěný. Samozřejmě mám nějaké politické názory a určité smýšlení o tomto světě, ale asi bych si na to netroufnul. A prosazovat je? V partě takových lidí? Ne, díky. (smích)
3. Miky byl strašně v pohodě. Byl vtipný a třeba u mé postavy docela dost konkrétní, takže jsem měl tušení, kam směřuje. Ale rozhodně to neměl jednoduché. Bylo nás na jevišti strašně moc, a to prakticky celou dobu.
DAGMAR NOVOTNÁ (Innesová, zastupitelka):
1. Moje postava se snaží být loajální a snaží se být poctivá v tom, co je pro ni důležité. Ale bohužel okolí ji dost pohlcuje. Já jsem spíš bojovnice a nebojím se.
2. Jednoduchá odpověď. V žádném případě.
3. Zkoušení bylo velmi příjemné, i když v rámci hry samotné nebylo vůbec jednoduché, bavilo mě. Byla to hezká práce.
ELIŠKA JECHOVÁ (Matzová, zastupitelka):
1. Myslím, že zrovna moje postava byla celkem citlivá a schopná empatie, ale neprosadila se a raději šla s davem, což mě osobně u lidí dokáže hodně rozčílit. Zároveň ji mám také ráda jako každou svoji postavu, ať už se jedná o jakýkoli charakter, takže jsem k ní možná shovívavější. Asi dokážu pochopit situaci člověka, který se ocitá ve smyčce osobních zásad a systému vedeném jinými lidmi s vlastním cílem. Je pro mě ale poměrně dost těžké sledovat, jak nikdo nic nedělá, a myslím, že se s tím setkáváme téměř každý den. Potom je také otázka, zda ten jedinec autoritě věří, anebo se jen bojí. Upřímně asi nevím, co je horší. Zároveň mě napadá jedna replika z inscenace: „Změnám se napomáhá lépe zevnitř.“
2. Uuh, na to se mě snad ještě nikdo nezeptal. (smích) Nikdy mě to nelákalo, ale někdy si říkám, že by bylo potřeba, aby tam někdo jako já přišel. (smích) Mezi má hlavní témata by nejspíše patřila ochrana životního prostředí a kultura. V neposlední řadě však také doprava, protože je to někdy docela na hlavu – a čím jsem starší, tím to pociťuji více.
3. Mikoláš Tyc je veselý sympaťák, se kterým mám blízký smysl pro humor. Zkoušení s ním jsem měla ráda.
ZDENĚK RUMPÍK (Oldfield, zastupitel):
1. S psychologií mé postavy v žádném případě nesouhlasím. Je příliš zaměřená na vlastní prospěch a výhody. Ale jinak je v pokorném souručenství se všemi členy komise.
2. Do politiky bych v žádném případě nevstoupil a myslím si, že ani politika mě nemá v nějakém hledáčku.
3. Režisérův výklad jsem respektoval a snažil se ho plnit. I když jsem s ním někdy nesouhlasil. Ale to se občas stává.
JIŘÍ HÁBA (Carp, bývalý zastupitel):
1. Má postava naštěstí docela kladně vyznívá. Alespoň doufám. V jeho situaci bych se snažil jednat asi podobně – pokud možno, co nejvíc racionálně, ale s velkou mírou citu a empatie.
2. Ne.
3. Pro mě především individuální – a to jsem si moc užil. Vzhledem k prostoru, který postava pana Carpa ve hře má, jsem na zkoušky s Mikolášem Tycem chodil zhruba jedenkrát až dvakrát týdně třeba na hodinu a stavěli jsme monolog. Takováto koncentrovaná práce mi moc vyhovovala a bavila.
Ladislav Nunvář
Vstupenky na derniéru k zakoupení ZDE.
