VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
instagram
facebook
Mladý Frankenstein očima PETRA GAZDÍKA
PETR GAZDÍK, který je jako herec a režisér doma především v Městském divadle Brno, kde zároveň zastává pozici uměleckého šéfa muzikálového souboru, se po třech letech vrací do Pardubic, aby zde připravil inscenaci komediálního muzikálu MLADÝ FRANKENSTEIN. Po Pekařově ženě (2022) a Kvítku z horrroru (2018) jde již o jeho třetí režii muzikálu v našem divadle.
Úspěšný broadwayský muzikál autora Mela Brookse si Petr sám přeložil a před jedenácti lety už jednou zrežíroval právě na své domovské scéně. U nás v divadle se setkává nejen s jiným hereckým ansámblem, ale také s jiným inscenačním týmem. Pro naše divadlo tak vznikla originální scénografie, kostýmy i choreografie. Přípravy muzikálů jsou vždy náročné – technicky, produkčně díky množství hostů v taneční company, samozřejmě i finančně, ale hlavně samotné zkoušení vyžaduje pečlivou organizaci, přesný „jízdní řád“. Každá zkouška je plánována tak, aby probíhala na třech frontách – část obsazení zkouší na jevišti, ti, kteří tam zrovna nejsou zpívají na zkušebně, ti, kteří nezpívají tančí na baletním sále, v případě tohoto muzikálu i stepují. A nad tím vším mumrajem se svým stoickým klidem laskavě vládne Petr.
Mladý Frankenstein měl na Broadwayi premiéru v roce 2007, v Brně se česká premiéra uskutečnila roku 2014, bylo to tvojí zásluhou? Viděl jsi předtím tento muzikál v New Yorku?
Ano, viděl a vzpomínám si, že jsem tehdy odcházel rozveselen a nadšen. Ačkoliv se jedná o parodii, je to jeden z nejlépe propracovaných muzikálů, které jsem měl možnost vidět.
Teď se k němu vracíš po více než deseti letech. Když se dnes ohlédneš, jsi se svou tehdejší prací spokojený? Udělal bys dnes něco jinak?
Myslím, že náš první pokus byl velmi zdařilý a inscenace byla úspěšná. Především představitel titulní role, vám dobře známý Milan Němec, byl svým výkonem srovnatelný se zahraničními interprety. Vycházím tedy ze své původní koncepce, přesto už nyní vidím, že pardubické uvedení bude zcela nové.
Broadwayský muzikál je meta, na kterou se nám jako činohernímu divadlu většinou nepodaří dosáhnout. Co tě utvrdilo v tom, že náš soubor takovou výzvu zvládne?
Mladý Frankenstein, i přestože má vysoké nároky na disciplíny, jako je zpěv a tanec, je napsán především pro výjimečné herecké osobnosti, které mají zkušenosti s velkými činoherními rolemi. Jsem přesvědčen, že takoví ideální představitelé ve vašem divadle jsou.
V čem konkrétně je muzikál Mladý Frankenstein náročný?
Jak jsem již naznačil, jedná se o jeden z vůbec nejpropracovanějších muzikálů, které znám. Náročnost tkví především v temporytmu herecké akce a hudby. S tím souvisí také to, že si žádá mimořádně zkušené herce, kteří dokáží své role také zazpívat, avšak zpěv bez „zkušeného herectví“ je v tomto případě nedostatečný. Naopak vyzrálá herecká osobnost, nemusí zpívat tak dokonale jako například v Bídnících.
Autorem libreta i hudby je americký režisér a známý herec Mel Brooks, žánrem muzikálu je komedie, řekněme poněkud bláznivá, situační. Jak bys charakterizoval Brooksův humor?
Souvisí to vlastně s předešlou odpovědí. I přesto, že se jedná o velkou nadsázku, herectví musí být velmi jemné, netlačit na fóry, nadsázka spočívá v hlubokém a opravdovém prožitku a vyzrálém situačním herectví.
Muzikál vychází z úspěšné Brooksovy filmové komedie z roku 1974, která je jasnou parodií hororového žánru a konkrétních filmů s frankensteinovskou tematikou. Viděl jsi ten film? Jaký je podle tebe posun směrem k muzikálu, který vznikl až v novém tisíciletí, může parodie na filmy staré osmdesát devadesát let vůbec ještě fungovat?
Viděl jsem ten film velmi dávno a nyní se zabývám verzí divadelní. Nedokážu to vlastně relevantně zhodnotit. Ano, asi je jistá znalost toho, nač příběh naráží výhodou, domnívám se však, že v zásadě jde o humor univerzální.
Nejznámějším filmem a muzikálem Mela Brookse jsou bez pochyby Producenti, kteří se dodnes hrají po celém světě. V Městském divadle Brno se nehráli, pokud vím. Proč? Neměl jsi někdy chuť Producenty inscenovat?
Neměl. Domnívám se, že Producenti jsou mnohem více americká opulentní show určená právě americkému publiku.
Stejně jako v případě muzikálu Pekařova žena, který jsi u nás režíroval, sis libreto i písně Mladého Frankensteina přeložil. Jak se v porovnání právě s „Pekařkou“ překládal „Frankenstein“ a jeho písně? Text má totiž svoje specifika…
Začal jsem si scénáře, které režíruji, překládat proto, že většinou když jsem dostal na stůl již hotový, byť vcelku dobrý překlad, zjistil jsem, že často neodpovídá situacím přesně, jak jsou myšleny v originále. Obsah některých sdělení, především v písních, zde sice byl, ale často mnohem méně konkrétní a třeba na jiném místě, než byl původně v hudbě zamýšlen. Při následném inscenování to přináší mnohé problémy v návaznosti, v plynulosti a dramatičnosti vyprávěného příběhu. Snažím se tedy vždy o maximální přesnost až doslovnost toho, co v originálu vidím a cítím. V tomto ohledu je to vždy stejné, ať jde o jakýkoliv titul. Zjistil jsem také, že je to nejlepší režijní příprava – vím tak dokonale o každém slově. Něco, co jen těžko v češtině dokážeme, jsou různé akcenty, se kterými si angličtina pohrává – newyorský, britský a podobně – nejde však o nářečí, jak je známe my. Někdy, tak jako v Mladém Frankensteinovi, to trochu lze, mnohé však musíme oželet.
Herecké obsazení je takřka komorní, vystačíme s deseti herci, některé znáš z „Pekařky“. V inscenaci se ale objeví mnoho hostů a externích spolupracovníků, kteří krom své stěžejní úlohy taneční company obsadí řadu drobných roliček. Jak se ti teď v polovině druhého týdne zkoušení pracuje, šlape všechno tak, jak má?
Zatím se mi zdá, že všichni chápou žánr a jde to vcelku dobře. Platí však, nikdy neříkej „hop“.
Na svojí domovské scéně máš čerstvě po premiéře muzikálu Winton (před ní v září velký koncert ke svým narozeninám), zároveň s Mladým Frankensteinem zkoušíš v Brně jako herec hlavní roli Jeana Valjeana v muzikálu Bídníci, před sebou máš první režii našeho Galavečera Grand festivalu komedie, v závěru sezóny připravíš v MdB klasickou činohru Její Pastorkyňa… Na nudu není čas. Co z toho všeho je v této sezóně největší výzva a co největší láska?
Pro mě je to pořád stejná, oblíbená a stále milovaná činnost, nedokážu v tom rozlišovat. Dělám vše, co umím, aby výsledek byl co možná nejlepší a hlavně, aby herci, které vedu, věřili, že to velké úsilí a odpovědnost má smysl. Vše je naplněno zájmem diváků, pokaždé doufám, modlím se, aby nikdo nebyl zklamán…
Úspěšný broadwayský muzikál autora Mela Brookse si Petr sám přeložil a před jedenácti lety už jednou zrežíroval právě na své domovské scéně. U nás v divadle se setkává nejen s jiným hereckým ansámblem, ale také s jiným inscenačním týmem. Pro naše divadlo tak vznikla originální scénografie, kostýmy i choreografie. Přípravy muzikálů jsou vždy náročné – technicky, produkčně díky množství hostů v taneční company, samozřejmě i finančně, ale hlavně samotné zkoušení vyžaduje pečlivou organizaci, přesný „jízdní řád“. Každá zkouška je plánována tak, aby probíhala na třech frontách – část obsazení zkouší na jevišti, ti, kteří tam zrovna nejsou zpívají na zkušebně, ti, kteří nezpívají tančí na baletním sále, v případě tohoto muzikálu i stepují. A nad tím vším mumrajem se svým stoickým klidem laskavě vládne Petr.
Mladý Frankenstein měl na Broadwayi premiéru v roce 2007, v Brně se česká premiéra uskutečnila roku 2014, bylo to tvojí zásluhou? Viděl jsi předtím tento muzikál v New Yorku?
Ano, viděl a vzpomínám si, že jsem tehdy odcházel rozveselen a nadšen. Ačkoliv se jedná o parodii, je to jeden z nejlépe propracovaných muzikálů, které jsem měl možnost vidět.
Teď se k němu vracíš po více než deseti letech. Když se dnes ohlédneš, jsi se svou tehdejší prací spokojený? Udělal bys dnes něco jinak?
Myslím, že náš první pokus byl velmi zdařilý a inscenace byla úspěšná. Především představitel titulní role, vám dobře známý Milan Němec, byl svým výkonem srovnatelný se zahraničními interprety. Vycházím tedy ze své původní koncepce, přesto už nyní vidím, že pardubické uvedení bude zcela nové.
Broadwayský muzikál je meta, na kterou se nám jako činohernímu divadlu většinou nepodaří dosáhnout. Co tě utvrdilo v tom, že náš soubor takovou výzvu zvládne?
Mladý Frankenstein, i přestože má vysoké nároky na disciplíny, jako je zpěv a tanec, je napsán především pro výjimečné herecké osobnosti, které mají zkušenosti s velkými činoherními rolemi. Jsem přesvědčen, že takoví ideální představitelé ve vašem divadle jsou.
V čem konkrétně je muzikál Mladý Frankenstein náročný?
Jak jsem již naznačil, jedná se o jeden z vůbec nejpropracovanějších muzikálů, které znám. Náročnost tkví především v temporytmu herecké akce a hudby. S tím souvisí také to, že si žádá mimořádně zkušené herce, kteří dokáží své role také zazpívat, avšak zpěv bez „zkušeného herectví“ je v tomto případě nedostatečný. Naopak vyzrálá herecká osobnost, nemusí zpívat tak dokonale jako například v Bídnících.
Autorem libreta i hudby je americký režisér a známý herec Mel Brooks, žánrem muzikálu je komedie, řekněme poněkud bláznivá, situační. Jak bys charakterizoval Brooksův humor?
Souvisí to vlastně s předešlou odpovědí. I přesto, že se jedná o velkou nadsázku, herectví musí být velmi jemné, netlačit na fóry, nadsázka spočívá v hlubokém a opravdovém prožitku a vyzrálém situačním herectví.
Muzikál vychází z úspěšné Brooksovy filmové komedie z roku 1974, která je jasnou parodií hororového žánru a konkrétních filmů s frankensteinovskou tematikou. Viděl jsi ten film? Jaký je podle tebe posun směrem k muzikálu, který vznikl až v novém tisíciletí, může parodie na filmy staré osmdesát devadesát let vůbec ještě fungovat?
Viděl jsem ten film velmi dávno a nyní se zabývám verzí divadelní. Nedokážu to vlastně relevantně zhodnotit. Ano, asi je jistá znalost toho, nač příběh naráží výhodou, domnívám se však, že v zásadě jde o humor univerzální.
Nejznámějším filmem a muzikálem Mela Brookse jsou bez pochyby Producenti, kteří se dodnes hrají po celém světě. V Městském divadle Brno se nehráli, pokud vím. Proč? Neměl jsi někdy chuť Producenty inscenovat?
Neměl. Domnívám se, že Producenti jsou mnohem více americká opulentní show určená právě americkému publiku.
Stejně jako v případě muzikálu Pekařova žena, který jsi u nás režíroval, sis libreto i písně Mladého Frankensteina přeložil. Jak se v porovnání právě s „Pekařkou“ překládal „Frankenstein“ a jeho písně? Text má totiž svoje specifika…
Začal jsem si scénáře, které režíruji, překládat proto, že většinou když jsem dostal na stůl již hotový, byť vcelku dobrý překlad, zjistil jsem, že často neodpovídá situacím přesně, jak jsou myšleny v originále. Obsah některých sdělení, především v písních, zde sice byl, ale často mnohem méně konkrétní a třeba na jiném místě, než byl původně v hudbě zamýšlen. Při následném inscenování to přináší mnohé problémy v návaznosti, v plynulosti a dramatičnosti vyprávěného příběhu. Snažím se tedy vždy o maximální přesnost až doslovnost toho, co v originálu vidím a cítím. V tomto ohledu je to vždy stejné, ať jde o jakýkoliv titul. Zjistil jsem také, že je to nejlepší režijní příprava – vím tak dokonale o každém slově. Něco, co jen těžko v češtině dokážeme, jsou různé akcenty, se kterými si angličtina pohrává – newyorský, britský a podobně – nejde však o nářečí, jak je známe my. Někdy, tak jako v Mladém Frankensteinovi, to trochu lze, mnohé však musíme oželet.
Herecké obsazení je takřka komorní, vystačíme s deseti herci, některé znáš z „Pekařky“. V inscenaci se ale objeví mnoho hostů a externích spolupracovníků, kteří krom své stěžejní úlohy taneční company obsadí řadu drobných roliček. Jak se ti teď v polovině druhého týdne zkoušení pracuje, šlape všechno tak, jak má?
Zatím se mi zdá, že všichni chápou žánr a jde to vcelku dobře. Platí však, nikdy neříkej „hop“.
Na svojí domovské scéně máš čerstvě po premiéře muzikálu Winton (před ní v září velký koncert ke svým narozeninám), zároveň s Mladým Frankensteinem zkoušíš v Brně jako herec hlavní roli Jeana Valjeana v muzikálu Bídníci, před sebou máš první režii našeho Galavečera Grand festivalu komedie, v závěru sezóny připravíš v MdB klasickou činohru Její Pastorkyňa… Na nudu není čas. Co z toho všeho je v této sezóně největší výzva a co největší láska?
Pro mě je to pořád stejná, oblíbená a stále milovaná činnost, nedokážu v tom rozlišovat. Dělám vše, co umím, aby výsledek byl co možná nejlepší a hlavně, aby herci, které vedu, věřili, že to velké úsilí a odpovědnost má smysl. Vše je naplněno zájmem diváků, pokaždé doufám, modlím se, aby nikdo nebyl zklamán…
Anna Zindulková Hlaváčková
