VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

Listopad je měsícem, v němž si na jevišti naposledy položíme otázku: KDO JE TADY ŘEDITEL? Tuto absurdní komedii z pera slavného filmového režiséra a scenáristy Larse von Triera o řediteli, kterého nikdy nikdo neviděl, nazkoušela v našem divadle téměř před dvěma lety režisérka Aminata Keita. Některé herce postavila před velkou výzvu – Petr Dohnal bral lekce islandštiny, Josef Láska slezl z jeviště jen kvůli převleku, představitelé Velké pětky museli vplout do menších rolí s velkou dávkou přesné komediální stylizace, navíc někdy obsazení proti svému typu, nebo dokonce naturelu. Ještě než se s Ředitelem definitivně rozloučíme, položila jsem hercům následující (přiznávám poněkud obligátní) dvě otázky:

1. Co tě na tvojí roli/postavě nejvíc bavilo?

2. Co bylo pro tebe největší výzvou, byla-li nějaká?

JOSEF LÁSKA – Kristoffer
1. Bavila mě celkově energie Kristoffera, to, jak se sám dostává do úzkých a pak se z nich zase musí dostávat.
2. Za ty roky, co jsem v divadle a měl jsem spoustu hezkých velkých příležitostí, jsem si zvykl na tlak, který s sebou hlavní role nese, ale tady to bylo něco úplně jiného. Od doby, kdy jsem vylezl na jeviště, jsem z něj – až na poslední převlek (cca 2 minuty v zákulisí) – neslezl. A udržet hodinu a čtyřicet minut stejnou energii a neztratit diváky byl opravdu zápřah. Ale hezký.

JOSEF PEJCHAL – Ravn
1. Nejvíce jsem si užíval situace, kde jsme všichni společně, a těšil se, zda diváci ocení, byť drobný, vtípek, protože to není jednoduchá komedie.
2. Stejná odpověď.

MARTINA SIKOROVÁ – Kisser
1. Mě nejvíc baví, když na konci přijdu se smlouvou k podepsání, „hodím hlavou“ a lidi se tomu zasmějí. To mě vždycky potěší…
2. Určitě by se jich našlo víc, ale velkou výzvou pro mě několikrát bylo, když si lidi ode mě vzali nabízený burák, a když jsem je přesvědčila o tom, že ho mají zbaštit se slupkou. No, poprvé mě to totálně vykolejilo, když si ho dotyčný fakt se slupkou do pusy dal. A tak, když nastala takováto situace, už jsem pak začala jen „tiše“ a „spiklenecky“ dodávat: „Radši ne… je to pěkně hnusný…“ Protože já sama mám v ruce, nikoli v pytlíku, vždycky připravené, pečlivě omyté buráky, které teda na scéně dám do pusy a takto rozkousané je pak běžím hned po scéně vyplivnout na záchod. Je to totiž fakt hnusný. (smích)

JINDRA JANOUŠKOVÁ – Lise
1. Jelikož jsem byla, a ještě jsem, členem Velké pětky, bavila mě spolupráce s kolegy. Taky mě moc bavil Pepa Láska. Občas jsem ho zlobila, ale nikdy jsem ho nevyhodila z role.
2. Pro mě bylo ze začátku výzvou udržet se na jehlových podpatcích, které jsem byla nucena zrušit, protože jsem se vždy zapíchla do jeviště a nemohla jsem udělat krok. (smích)

ELIŠKA JECHOVÁ – Heidi
1. Největší výzvou pro mě byl asi kostým, neboť jsem byla poněkud odhalená, ale asi to pro mě byla zase taková hranice, za kterou jsem šla a nyní už se tolik nestydím.
2. Bavila mě Velká pětka, trochu mi připomínala postavičky ze seriálu Inside Job (Piklírna).

KAROLÍNA ŠAFRÁNKOVÁ – Mette
1. Nejvíc mě bavilo, že moje postava nemusela mluvit. (smích)
2. Za největší výzvu považuji, že jsem nesměla mluvit. Až na jedinou větu, kterou jsem snad ještě nikdy neřekla správně.

PETR DOHNAL – Finnur
1. Jazyková kreativita. Možnost proniknout do islandského jazyka byla naprosto výjimečná a neopakovatelná. Myslím, že to bude jediná role, jejíž text do smrti nezapomenu.
2. Naučit se islandsky, i když jenom pár vět.

ŠTĚPÁN POSPÍŠIL – tlumočník
1. Islandština (i když jsem jí na začátku měl celkem dost).
2. Islandština (i když jí tam nakonec tolik nemám).

LADISLAV ŠPINER – Nalle
1. Nejvíc mě bavil kostým, tak trochu obtloustlý malý cyklista byla věru výzva…
2. A výzvou taky bylo ten vtipný kostým poprvé obléknout na sebe a předstoupit před diváky.