VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Studio LAIK v době koronavirové
Mladé divadelní studio LAIK působí při Východočeském divadle od roku 2013. Za dobu své existence již uvedlo řadu úspěšných inscenací nejen na Malé scéně, ale i na velkém jevišti v Městském divadle – za mladší členy jmenujme například pohádky Dany Bartůňkové Čertův švagr nebo Kašpárek a drak, starší sekce nastudovala muzikál Willyho Russella Výlet či klasiku Karla Jaromíra Erbena Kytice.
LAIK se se současnou situací pere stejně jako všechna divadla a školy. Přestože jeho členové také nemají možnost zkoušet osobně na zkušebně, zkoušky i nadále probíhají. A to online. Jak tedy funguje LAIK v době koronavirové? Jaké to je virtuálně zkoušet s téměř šedesáti začínajícími herci? A jaké projekty během koronavirové přestávky vzniknou? To nám v rozhovoru přiblížil vedoucí souboru ZDENĚK RUMPÍK.
Pane Rumpíku, jak je to s LAIKem v době koronavirové?
Fungujeme na systému online zkoušek. S „pondělníčky“ procházíme text pohádky, kterou zkoušeli před uzavřením divadel a škol. Opakujeme si a upravujeme repliky a rozebíráme jejich postavy. Děti jsou šikovné, takže na základě mých připomínek zvládají s postavami velmi dobře pracovat. V tuto chvíli se nám již daří v rámci online zkoušek projíždět celou pohádku, už jsme připraveni pro jeviště a klasické zkoušení, až to tedy bude možné. S „pátečníky“ pak pracujeme na monolozích postav, které si sami napsali. Je to velmi zajímavá práce nejen v tom, že sledujeme, jak se ztotožňují se svou postavou, ale navíc jak nad celou problematikou hry přemýšlejí.
Zkoušení online s tolika dětmi musí být velmi náročné. Jak to zvládáte?
Situace určitě není jednoduchá, ale já si ji snažím nepřipouštět. Práce s dětmi mě baví, a i když je to teď komplikovanější, přesto mě stále naplňuje. Ze začátku bylo složité zvyknout si na všechny náležitosti online zkoušení. Byl to trochu boj. K tomu teď navíc zkouším inscenaci Jako břitva, čeká mě zkoušení Noci na Karlštejně a situace kolem nás se stále nelepší. Ale protože mě má práce baví a jsem na jevišti rád, tak se na každé zkoušení těším. A to zatím i na to online. Dodává mi to v téhle době energii! Ale samozřejmě se už nemůžu dočkat, až budeme moct být všichni znovu na jevišti!
Má online práce nějaké výhody oproti normální zkoušce?
Hlavní výhodu bych viděl v tom, že mi v téhle době vůbec umožňuje zkoušení, i když v omezeném smyslu. Podle mě je velkou výhodou, že se děti udržují v pozornosti. Že je můžeme povzbudit a nakopnout k herecké práci, aby neztrácely nejen kontakt s divadlem, ale především aby neztratily kontakt s rolí. Během online výuky se navíc objevuje mnohem více času a prostoru pro práci s postavou než během běžného zkoušení. Z toho teď hodně těžíme a věřím, že se nám to následně při zkoušení na jevišti zúročí.
A co vám v online výuce nejvíc chybí?
Jeviště a osobní kontakt! Divadlo není uzpůsobeno k tomu, aby se dělalo online. A i když je hezké zkusit to touhle formou, přeci jen ten kontakt mezi hercem a divákem nic nenahradí. Vidím to i na našich dětech, jak je to pro ně náročné. Jediný kontakt, který teď se společností a vrstevníky mají, je přes počítač, mobily… – to máte online výuka, online tréninky, online zkoušení LAIKu a nevím, co ještě dalšího. Úplně se vytrácí tolik potřebný sociální kontakt. Proto se také snažíme dělat kolektivní zkoušky, aby na sebe děti nepřestaly slyšet a neztratily kontakt se svými kamarády i jejich postavami.
Co vás osobně online výuka naučila?
Díky ní jsem se seznámil s moderním online světem, který je pro mě úplně nový. Objevil jsem nové programy. Beru to jako další zkušenost. Trochu jako práci v rozhlase nebo v dabingu, kdy se herec naučí pracovat s mikrofonem, melodikou a intenzitou hlasu, a tím dál rozvíjí své schopnosti.
Na co se nejvíc těšíte, až tohle období skončí?
Na děti! Na jeviště! Na normální zkoušení! Až se konečně budeme moci plnohodnotně pustit do práce. A pak taky na diváky. Těším se, až uvidím jejich reakce na naše inscenace.
LAIK se se současnou situací pere stejně jako všechna divadla a školy. Přestože jeho členové také nemají možnost zkoušet osobně na zkušebně, zkoušky i nadále probíhají. A to online. Jak tedy funguje LAIK v době koronavirové? Jaké to je virtuálně zkoušet s téměř šedesáti začínajícími herci? A jaké projekty během koronavirové přestávky vzniknou? To nám v rozhovoru přiblížil vedoucí souboru ZDENĚK RUMPÍK.
Pane Rumpíku, jak je to s LAIKem v době koronavirové?
Fungujeme na systému online zkoušek. S „pondělníčky“ procházíme text pohádky, kterou zkoušeli před uzavřením divadel a škol. Opakujeme si a upravujeme repliky a rozebíráme jejich postavy. Děti jsou šikovné, takže na základě mých připomínek zvládají s postavami velmi dobře pracovat. V tuto chvíli se nám již daří v rámci online zkoušek projíždět celou pohádku, už jsme připraveni pro jeviště a klasické zkoušení, až to tedy bude možné. S „pátečníky“ pak pracujeme na monolozích postav, které si sami napsali. Je to velmi zajímavá práce nejen v tom, že sledujeme, jak se ztotožňují se svou postavou, ale navíc jak nad celou problematikou hry přemýšlejí.
Zkoušení online s tolika dětmi musí být velmi náročné. Jak to zvládáte?
Situace určitě není jednoduchá, ale já si ji snažím nepřipouštět. Práce s dětmi mě baví, a i když je to teď komplikovanější, přesto mě stále naplňuje. Ze začátku bylo složité zvyknout si na všechny náležitosti online zkoušení. Byl to trochu boj. K tomu teď navíc zkouším inscenaci Jako břitva, čeká mě zkoušení Noci na Karlštejně a situace kolem nás se stále nelepší. Ale protože mě má práce baví a jsem na jevišti rád, tak se na každé zkoušení těším. A to zatím i na to online. Dodává mi to v téhle době energii! Ale samozřejmě se už nemůžu dočkat, až budeme moct být všichni znovu na jevišti!
Má online práce nějaké výhody oproti normální zkoušce?
Hlavní výhodu bych viděl v tom, že mi v téhle době vůbec umožňuje zkoušení, i když v omezeném smyslu. Podle mě je velkou výhodou, že se děti udržují v pozornosti. Že je můžeme povzbudit a nakopnout k herecké práci, aby neztrácely nejen kontakt s divadlem, ale především aby neztratily kontakt s rolí. Během online výuky se navíc objevuje mnohem více času a prostoru pro práci s postavou než během běžného zkoušení. Z toho teď hodně těžíme a věřím, že se nám to následně při zkoušení na jevišti zúročí.
A co vám v online výuce nejvíc chybí?
Jeviště a osobní kontakt! Divadlo není uzpůsobeno k tomu, aby se dělalo online. A i když je hezké zkusit to touhle formou, přeci jen ten kontakt mezi hercem a divákem nic nenahradí. Vidím to i na našich dětech, jak je to pro ně náročné. Jediný kontakt, který teď se společností a vrstevníky mají, je přes počítač, mobily… – to máte online výuka, online tréninky, online zkoušení LAIKu a nevím, co ještě dalšího. Úplně se vytrácí tolik potřebný sociální kontakt. Proto se také snažíme dělat kolektivní zkoušky, aby na sebe děti nepřestaly slyšet a neztratily kontakt se svými kamarády i jejich postavami.
Co vás osobně online výuka naučila?
Díky ní jsem se seznámil s moderním online světem, který je pro mě úplně nový. Objevil jsem nové programy. Beru to jako další zkušenost. Trochu jako práci v rozhlase nebo v dabingu, kdy se herec naučí pracovat s mikrofonem, melodikou a intenzitou hlasu, a tím dál rozvíjí své schopnosti.
Na co se nejvíc těšíte, až tohle období skončí?
Na děti! Na jeviště! Na normální zkoušení! Až se konečně budeme moci plnohodnotně pustit do práce. A pak taky na diváky. Těším se, až uvidím jejich reakce na naše inscenace.
Kristýna Plešková
