VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
instagram
facebook
Vizionářský Bradburyho román očima Jiřího Lišky
Režisér JIŘÍ LIŠKA se v Pardubicích představil před rokem v Poediu scénickým čtením z veršů Radka Malého, které nazval #tajuuu#plna#zahradka. Letos u nás chystá scénické čtení prózy z kultovní knihy Raye Bradburyho 451 STUPŇŮ FAHRENHEITA.
Vystudoval činoherní režii na Janáčkově akademii múzických umění v Brně a studium zakončil úspěšnou inscenací Velkého Gatsbyho v Divadle na Orlí roku 2020. Věnuje se zejména divadlu pro děti a mládež a divadlu rodinnému. Na sklonku loňského roku jsme se jeli podívat do Šumperku na jeho novou inscenaci komedie Pane, vy jste vdova. Od počátku letošního roku je uměleckým šéfem souboru pro děti a mladé publikum HD-Jéé v Horáckém divadle v Jihlavě, kde krátce před svou tvůrčí návštěvou Pardubic inscenoval dramatizaci bestselleru Davida Walliamse Příšerná teta.
Jirko, jak ti nové profesní zakotvení změnilo život?
Přineslo mi to nejdřív pár bezesných nocí, dezorientaci ve struktuře divadla a snahu o dokonalost. Když jsem si uvědomil, že si v této pozici můžu dovolit být chvíli nováčkem, opadlo to ze mě a dostavilo se nadšení a motivace.
Divadlu pro děti a mládež se věnuješ soustavně. Teď máš k dispozici „vlastní“ soubor. Jaké s ním máš plány?
Budeme dělat divadlo víc autorské, výtvarné, metaforické. Chceme se zabývat tématy, kolem kterých se točí světy našich diváků. Záměrem je, aby se diváci setkávali s různými divadelními žánry a formami, abychom je „vychovali“ pro přechod na „velké“ divadlo. Chceme, aby naši diváci měli pocit, že na nic nejsou sami. S tím souvisí i snaha budovat komunitu kolem souboru.
V HD-Jéé ses před dvěma lety představil inscenací Velkolepá expedice Emila Holuba. V létě ji hrajete v jihlavské ZOO. Máš nějaké další nápady, jak dělat divadlo jinak nebo jinde?
Do ZOO se určitě někdy vrátíme s novou tvorbou. Dále se nabízí další místa na Vysočině, jako třeba hrad Kámen, kde občas hrává HD_J inscenaci Utrpení mladého Werthera. V příští sezóně se budeme mimo jiné věnovat i naší nové scéně na divadelním dvorku.
Máš zkušenost jak s pohádkami pro malé děti, tak s divadlem pro náctileté. Čím je specifické a co je na něm těžké?
Myslím si, že tvořit pro děti je stejné jako pro dospělé, jen se zabýváme tématy, která zajímají právě cílové publikum. Vzhledem k pohádkovému vnímání světa si asi občas dovolíme víc popustit uzdu fantazii a hravosti. Těžké je to někdy asi spíš pro herce, protože různé divácké skupiny někdy reagují různě.
Knihu 451 stupňů Fahrenheita už četlo několik generací čtenářů. Co říká té dnešní, za kterou můžeš mluvit?
Je to o manipulaci, o totalitě, o hloupnutí populace, ale i o neskonalém hladu po vědění. V kontrastu postav Guye a Mildred Montagových vidíme člověka, který odmítá přijmout dogmatické informace, které mu předkládá kdosi bez relevantního kontextu, a člověka, který je zmanipulovaný masovými médii ovlivňujícími veřejné mínění přes „telestěny“ bez nutnosti zapojit kritické myšlení podložené znalostmi. To je v dnešním světě víc než aktuální. Současně je to o tom, že moudrost, ukrytá třeba právě do knih, nikdy nevymře.
Scénické čtení je specifický žánr. Když se scénicky čte divadelní hra, tak se její divadelní potenciál nevyužije plně. Scénické čtení literatury naopak přináší něco navíc. Co to bude v případě 451 stupňů Fahrenheita?
Láďa Nunvář knihu hezky zdramatizoval a udělal z ní tak v podstatě divadelní hru. Domluvili jsme se ale, že ve hře zachováme i pasáže v er-formě, abychom udrželi literární charakter předlohy. Vždyť právě o literatuře to z velké části je.
Vystudoval činoherní režii na Janáčkově akademii múzických umění v Brně a studium zakončil úspěšnou inscenací Velkého Gatsbyho v Divadle na Orlí roku 2020. Věnuje se zejména divadlu pro děti a mládež a divadlu rodinnému. Na sklonku loňského roku jsme se jeli podívat do Šumperku na jeho novou inscenaci komedie Pane, vy jste vdova. Od počátku letošního roku je uměleckým šéfem souboru pro děti a mladé publikum HD-Jéé v Horáckém divadle v Jihlavě, kde krátce před svou tvůrčí návštěvou Pardubic inscenoval dramatizaci bestselleru Davida Walliamse Příšerná teta.
Jirko, jak ti nové profesní zakotvení změnilo život?
Přineslo mi to nejdřív pár bezesných nocí, dezorientaci ve struktuře divadla a snahu o dokonalost. Když jsem si uvědomil, že si v této pozici můžu dovolit být chvíli nováčkem, opadlo to ze mě a dostavilo se nadšení a motivace.
Divadlu pro děti a mládež se věnuješ soustavně. Teď máš k dispozici „vlastní“ soubor. Jaké s ním máš plány?
Budeme dělat divadlo víc autorské, výtvarné, metaforické. Chceme se zabývat tématy, kolem kterých se točí světy našich diváků. Záměrem je, aby se diváci setkávali s různými divadelními žánry a formami, abychom je „vychovali“ pro přechod na „velké“ divadlo. Chceme, aby naši diváci měli pocit, že na nic nejsou sami. S tím souvisí i snaha budovat komunitu kolem souboru.
V HD-Jéé ses před dvěma lety představil inscenací Velkolepá expedice Emila Holuba. V létě ji hrajete v jihlavské ZOO. Máš nějaké další nápady, jak dělat divadlo jinak nebo jinde?
Do ZOO se určitě někdy vrátíme s novou tvorbou. Dále se nabízí další místa na Vysočině, jako třeba hrad Kámen, kde občas hrává HD_J inscenaci Utrpení mladého Werthera. V příští sezóně se budeme mimo jiné věnovat i naší nové scéně na divadelním dvorku.
Máš zkušenost jak s pohádkami pro malé děti, tak s divadlem pro náctileté. Čím je specifické a co je na něm těžké?
Myslím si, že tvořit pro děti je stejné jako pro dospělé, jen se zabýváme tématy, která zajímají právě cílové publikum. Vzhledem k pohádkovému vnímání světa si asi občas dovolíme víc popustit uzdu fantazii a hravosti. Těžké je to někdy asi spíš pro herce, protože různé divácké skupiny někdy reagují různě.
Knihu 451 stupňů Fahrenheita už četlo několik generací čtenářů. Co říká té dnešní, za kterou můžeš mluvit?
Je to o manipulaci, o totalitě, o hloupnutí populace, ale i o neskonalém hladu po vědění. V kontrastu postav Guye a Mildred Montagových vidíme člověka, který odmítá přijmout dogmatické informace, které mu předkládá kdosi bez relevantního kontextu, a člověka, který je zmanipulovaný masovými médii ovlivňujícími veřejné mínění přes „telestěny“ bez nutnosti zapojit kritické myšlení podložené znalostmi. To je v dnešním světě víc než aktuální. Současně je to o tom, že moudrost, ukrytá třeba právě do knih, nikdy nevymře.
Scénické čtení je specifický žánr. Když se scénicky čte divadelní hra, tak se její divadelní potenciál nevyužije plně. Scénické čtení literatury naopak přináší něco navíc. Co to bude v případě 451 stupňů Fahrenheita?
Láďa Nunvář knihu hezky zdramatizoval a udělal z ní tak v podstatě divadelní hru. Domluvili jsme se ale, že ve hře zachováme i pasáže v er-formě, abychom udrželi literární charakter předlohy. Vždyť právě o literatuře to z velké části je.
Jana Pithartová
Vstupenky k prodeji ZDE
