VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
instagram
facebook
VLADIVOJNA LA CHIA o Erbenových baladách
Když jsme s režisérkou Jankou Ryšánek Schmiedtovou začaly uvažovat o KYTICI, daly jsme si za cíl, že z ní uděláme velkolepou hudebně-vizuální podívanou, že vznikne moderní inscenace, která ale zároveň ctí tradici. Lví podíl na tom, že jsme vytyčeného cíle dosáhly, má skladatelka a zpěvačka VLADIVOJNA LA CHIA, kterou Janka přizvala k vytvoření hudební složky inscenace. Nejednalo se o jejich první spolupráci, naopak Kytici předcházely výrazné inscenace jako oceňovaná Marie Antoinetta v Divadle F. X. Šaldy Liberec (2023) nebo Sen noci svatojánské ve Slováckém divadle Uherské Hradiště (2025). V posledních letech tvoří Vladivojna pro divadlo stále víc – jmenujme alespoň spolupráci s Městským divadlem Brno a režisérem Dodo Gombárem na inscenaci Bílá voda (2024) nebo s menšími nezávislými divadly, jako je například pražské D21, kde pracovala v týmu režisérky Barbary Herz na inscenaci Kuchařka pro disidenty (2025). Tvoří napříč divadelními žánry, nezalekne se klasiky ani současných divadelních textů, které se odvážně vyjadřují ke společenským tématům.
Vladivojna působí jako nezkrotný živel a citlivá duše v jednom. Její hudební fantazie a kreativita nezná hranic, dokáže vás donekonečna překvapovat. Umí vytvořit dokonale atmosférickou scénickou hudbu a do podoby písně zhudebnit jakýkoli text. Vždy vznikne naprosto originální skladba, která v rámci celku inscenace velmi přesně a silně funguje. Byla s námi v průběhu celého zkoušení, korepetovala s herci, což není u hudebního skladatele zcela obvyklé. A to všechno je na Kytici opravdu znát – velký kus dobře a poctivě odvedené práce.
Jaká byla tvoje první myšlenka, když tě Janka přizvala ke spolupráci na Kytici? Jaký je tvůj vztah k téhle literární klasice?
Moje reakce bylo jedno velké nadšení! Kytice je látka, která mě stejně jako Janku nesmírně přitahovala. Mám moc ráda celý kraj, kde se Kytice odehrává. Šla jsem Erbenovou stezkou nespočetněkrát. Ráda chodím také na Byšičky, což je poutní místo, kostelík s hřbitovem, kde se odehrává Svatební košile.
S Jankou jsi nepracovala poprvé. Jak obyčejně probíhá vaše spolupráce ještě před začátkem samotného zkoušení? Ponechává ti tvůrčí svobodu, nebo ti nastavuje mantinely, do kterých se musíš vejít? Potřebuješ mít například i jasnou představu o vizuální podobě budoucí inscenace?
Janka do těch témat jde vždycky hodně hluboko, takže mi je schopna říct dost zásadní věci ještě před první čtenou. Zde hudba musela vznikat hodně dopředu před první zkouškou. Janka všechny hlavní profese, jako je hudba, výprava či choreo, bere jako partnery. Rozhodně svou vnitřní představu má, ale myslím si, že je pro ni důležité, abychom tu představu a emoci měly i my, abychom jí měly co nabídnout, i za tu cenu, že ji můžeme překvapit nebo zaskočit. Pokud něco nefunguje, tak hledáme jinou cestu. Janka má dobrý radar na to, co by mohlo fungovat a co ne. Je to o vzájemné důvěře a otevřenosti, kterou k sobě máme. Představa o vizuální podobě inscenace včetně kostýmů je pro mě důležitá kvůli nacítění se.
Balady Kytice mají v sobě silný rytmus, jejich verše jsou velmi melodické a zvukomalebné. Bylo to pro tebe při komponování výhodné?
Já vlastně nevím. Nad tím moc nepřemýšlím, jsem zvyklá a baví mě zhudebňovat i naprosto nerytmické texty. Zhudebňovala jsem básně, prózu, dokumentární texty i vlastní lékařskou zprávu.
Jak se ti dařilo propojovat svět folkloru s tvým vlastním hudebním vyjádřením? Jak by se hudba v Kytici dala žánrově zařadit?
Snažila jsem se zachovat důstojnost v pojetí melodiky, aniž by to postrádalo hravost. Ale přiznám se, že sama svou hudbu neumím moc dobře žánrově zařazovat.
Už jsi někdy v rámci divadla pracovala s literární klasikou ve verších? Bylo to pro tebe v něčem svazující, nebo ti naopak ta silná, mnohokrát divadelně zpracovaná látka dala absolutní tvůrčí svobodu?
No napadá mě hned má spolupráce s Jankou na Snu noci svatojánské, a to mě taky hodně bavilo, i když Kytice mě velmi přitahuje už ze své hororové podstaty. To téma je mi bližší. Zveršovaná literární klasika mě nesvazuje. Já skutečně zbožňuju zhudebňování textů. Čím hůře zhudebnitelné texty jsou, tím víc mě to vzrušuje.
Která z Erbenových balad tě emočně nejvíc zasáhla a jak se to propsalo do jejího hudebního motivu? Která naopak kladla největší odpor?
Trošku oříšek bylo zhudebňování Pokladu kvůli jeho rytmu a rozlehlosti. Nejlépe se pracovalo s ucelenými krátkými baladami jako Polednice nebo Dceřina kletba. Nicméně právě Dceřinu kletbu jsem si nechala nakonec a musela ve mně déle zrát, protože je to velká emoční kláda. To téma je strašně silné. Věděla jsem také, že v ní budu mít skvěle hlasově vybavené herečky, a tak jsem jim naložila. :-)
Jak moc se liší tvoje přemýšlení, když píšeš „jen“ atmosférický podkres k budoucí inscenaci, a když tvoříš ucelenou píseň, která musí mít jasnou strukturu a pointu?
Mě baví víc ty ucelené skladby s pointou, je to pro mě větší zábava a dobrodružství. Atmosférické podkresy si nechávám nakonec a dělám jich víc do foroty. Inscenace si během zkoušení řekne sama, na jakých místech potřebuje ještě podpořit.
Hudbu do Kytice jsi nejen složila, ale i sama nahrála, je to tak? Jaké hudební nástroje jsi použila a proč?
Ano, pracuju ve svém studiu v Praze. Mám už celkem velký arzenál nástrojů a efektů. Hodně při tvorbě zapojuju i vlastní hlas. Živé housle a kvinton mi nahrála kolegyně Gabriela Vermelho.
Co obecně pro tebe tvorba pro divadlo znamená?
Je to pro mě zásadní obživa. Divadelní hudba mě poslední roky živí asi nejvýrazněji. Takže je mi velmi drahá.
Jaké to je pracovat s herečkami a herci jako interprety tvých písní? K hudebnímu nastudování jsi přizvala také pomocnici – Karolinu Šustovou…
Tady v Pardubicích je moc šikovný herecký soubor. Už mě i rozbrečeli. Na těžší věci si vždycky beru právě Karolinu. Je to moje velká kamarádka a kolegyně z kapely. Poprvé jsem ji přizvala do své opery Šípková Lulu, aby ji nastudovala, znotovala, zkorepetovala i oddirigovala. Také mi udělala notace třeba pro živý smyčcový kvartet, který jsem složila k Bílé vodě v Brně. Je nesmírně šikovná, mám k ní důvěru a mohu se na ni absolutně spolehnout. Já nemám klasické hudební vzdělání, jsem samouk tvořící intuitivně a bez Karoliny by korepetice mezi mnou a herci probíhaly asi jako setkání medvěda s mimozemšťanem.
Kytice, ve které jsi nechala kus tvůrčí energie, už žije svým vlastním divadelním životem. Co si z téhle zkušenosti odnášíš zpátky do své čistě autorské tvorby?
Ha, tanec umrlců budu hrát i na svých koncertech! Udělala jsem si z toho techno remix. :-) Divadelní tvorba se mi do té sólové prolíná hodně, poslední dobou víc a víc.
Vladivojna působí jako nezkrotný živel a citlivá duše v jednom. Její hudební fantazie a kreativita nezná hranic, dokáže vás donekonečna překvapovat. Umí vytvořit dokonale atmosférickou scénickou hudbu a do podoby písně zhudebnit jakýkoli text. Vždy vznikne naprosto originální skladba, která v rámci celku inscenace velmi přesně a silně funguje. Byla s námi v průběhu celého zkoušení, korepetovala s herci, což není u hudebního skladatele zcela obvyklé. A to všechno je na Kytici opravdu znát – velký kus dobře a poctivě odvedené práce.
Jaká byla tvoje první myšlenka, když tě Janka přizvala ke spolupráci na Kytici? Jaký je tvůj vztah k téhle literární klasice?
Moje reakce bylo jedno velké nadšení! Kytice je látka, která mě stejně jako Janku nesmírně přitahovala. Mám moc ráda celý kraj, kde se Kytice odehrává. Šla jsem Erbenovou stezkou nespočetněkrát. Ráda chodím také na Byšičky, což je poutní místo, kostelík s hřbitovem, kde se odehrává Svatební košile.
S Jankou jsi nepracovala poprvé. Jak obyčejně probíhá vaše spolupráce ještě před začátkem samotného zkoušení? Ponechává ti tvůrčí svobodu, nebo ti nastavuje mantinely, do kterých se musíš vejít? Potřebuješ mít například i jasnou představu o vizuální podobě budoucí inscenace?
Janka do těch témat jde vždycky hodně hluboko, takže mi je schopna říct dost zásadní věci ještě před první čtenou. Zde hudba musela vznikat hodně dopředu před první zkouškou. Janka všechny hlavní profese, jako je hudba, výprava či choreo, bere jako partnery. Rozhodně svou vnitřní představu má, ale myslím si, že je pro ni důležité, abychom tu představu a emoci měly i my, abychom jí měly co nabídnout, i za tu cenu, že ji můžeme překvapit nebo zaskočit. Pokud něco nefunguje, tak hledáme jinou cestu. Janka má dobrý radar na to, co by mohlo fungovat a co ne. Je to o vzájemné důvěře a otevřenosti, kterou k sobě máme. Představa o vizuální podobě inscenace včetně kostýmů je pro mě důležitá kvůli nacítění se.
Balady Kytice mají v sobě silný rytmus, jejich verše jsou velmi melodické a zvukomalebné. Bylo to pro tebe při komponování výhodné?
Já vlastně nevím. Nad tím moc nepřemýšlím, jsem zvyklá a baví mě zhudebňovat i naprosto nerytmické texty. Zhudebňovala jsem básně, prózu, dokumentární texty i vlastní lékařskou zprávu.
Jak se ti dařilo propojovat svět folkloru s tvým vlastním hudebním vyjádřením? Jak by se hudba v Kytici dala žánrově zařadit?
Snažila jsem se zachovat důstojnost v pojetí melodiky, aniž by to postrádalo hravost. Ale přiznám se, že sama svou hudbu neumím moc dobře žánrově zařazovat.
Už jsi někdy v rámci divadla pracovala s literární klasikou ve verších? Bylo to pro tebe v něčem svazující, nebo ti naopak ta silná, mnohokrát divadelně zpracovaná látka dala absolutní tvůrčí svobodu?
No napadá mě hned má spolupráce s Jankou na Snu noci svatojánské, a to mě taky hodně bavilo, i když Kytice mě velmi přitahuje už ze své hororové podstaty. To téma je mi bližší. Zveršovaná literární klasika mě nesvazuje. Já skutečně zbožňuju zhudebňování textů. Čím hůře zhudebnitelné texty jsou, tím víc mě to vzrušuje.
Která z Erbenových balad tě emočně nejvíc zasáhla a jak se to propsalo do jejího hudebního motivu? Která naopak kladla největší odpor?
Trošku oříšek bylo zhudebňování Pokladu kvůli jeho rytmu a rozlehlosti. Nejlépe se pracovalo s ucelenými krátkými baladami jako Polednice nebo Dceřina kletba. Nicméně právě Dceřinu kletbu jsem si nechala nakonec a musela ve mně déle zrát, protože je to velká emoční kláda. To téma je strašně silné. Věděla jsem také, že v ní budu mít skvěle hlasově vybavené herečky, a tak jsem jim naložila. :-)
Jak moc se liší tvoje přemýšlení, když píšeš „jen“ atmosférický podkres k budoucí inscenaci, a když tvoříš ucelenou píseň, která musí mít jasnou strukturu a pointu?
Mě baví víc ty ucelené skladby s pointou, je to pro mě větší zábava a dobrodružství. Atmosférické podkresy si nechávám nakonec a dělám jich víc do foroty. Inscenace si během zkoušení řekne sama, na jakých místech potřebuje ještě podpořit.
Hudbu do Kytice jsi nejen složila, ale i sama nahrála, je to tak? Jaké hudební nástroje jsi použila a proč?
Ano, pracuju ve svém studiu v Praze. Mám už celkem velký arzenál nástrojů a efektů. Hodně při tvorbě zapojuju i vlastní hlas. Živé housle a kvinton mi nahrála kolegyně Gabriela Vermelho.
Co obecně pro tebe tvorba pro divadlo znamená?
Je to pro mě zásadní obživa. Divadelní hudba mě poslední roky živí asi nejvýrazněji. Takže je mi velmi drahá.
Jaké to je pracovat s herečkami a herci jako interprety tvých písní? K hudebnímu nastudování jsi přizvala také pomocnici – Karolinu Šustovou…
Tady v Pardubicích je moc šikovný herecký soubor. Už mě i rozbrečeli. Na těžší věci si vždycky beru právě Karolinu. Je to moje velká kamarádka a kolegyně z kapely. Poprvé jsem ji přizvala do své opery Šípková Lulu, aby ji nastudovala, znotovala, zkorepetovala i oddirigovala. Také mi udělala notace třeba pro živý smyčcový kvartet, který jsem složila k Bílé vodě v Brně. Je nesmírně šikovná, mám k ní důvěru a mohu se na ni absolutně spolehnout. Já nemám klasické hudební vzdělání, jsem samouk tvořící intuitivně a bez Karoliny by korepetice mezi mnou a herci probíhaly asi jako setkání medvěda s mimozemšťanem.
Kytice, ve které jsi nechala kus tvůrčí energie, už žije svým vlastním divadelním životem. Co si z téhle zkušenosti odnášíš zpátky do své čistě autorské tvorby?
Ha, tanec umrlců budu hrát i na svých koncertech! Udělala jsem si z toho techno remix. :-) Divadelní tvorba se mi do té sólové prolíná hodně, poslední dobou víc a víc.
Anna Zindulková Hlaváčková
