VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

V lednovém čísle Sezóny jsem slíbila rozhovor s hercem JOSEFEM PEJCHALEM, představitelem titulní role našeho nejnovějšího muzikálu Mladý Frankenstein. Jeho premiéra byla pro diváky takovým pomyslným vánočním dárkem, velkou porcí zábavy, kvalitní hudby a skvělých hereckých výkonů, to vše v režii Petra Gazdíka. A protože sliby se mají plnit (nejen o Vánocích), můžete si nyní přečíst, jak jsme si, především o zkoušení náročného muzikálu a jeho premiéře s Pepou mezi svátky popovídali.

Pomalu se ti blíží takový pomyslný pracovní milník – čtvrt století tvého angažmá ve VČD. Za sebou máš spoustu krásných rolí a já bych si dnes chtěla popovídat hlavně o té tvé nejčerstvější. Ředitel divadla a tvůj herecký kolega Petr Dohnal označil roli Fredericka Frankensteina za jednu z těch, o kterých se později mluví jako o životních rolích. Co myslíš, je, nebo bude to tak?
To je pohled Petra Dohnala, já takto role nenazývám. Je to role krásná a já děkuji Petrovi Gazdíkovi i Petrovi Dohnalovi za příležitost a důvěru. Přesto „životní role“ beru jen v životě, ne v práci.

Brooksův muzikál je pro činoherní soubor opravdu velké sousto, ale troufám si říct, že se zkušenostmi, které máme, s velkou pomocí režiséra Petra Gazdíka, a hlavně s vašimi hereckými kvalitami jsme obstáli na jedničku. Jak to celé vnímáš teď po premiéře ty?
S výzvou velkých muzikálů pardubické divadlo koketuje už mnoho let a je to něco, co se mi na pestrosti nabídky titulů zde líbí. Vlastně od mých prvních dnů, kdy jsem přišel a nastoupil do muzikálu Šumař na střeše a Sugar. Taktéž jsem zde v té době mohl vidět velmi zdařilý muzikál Pokrevní bratři. V našich činoherních možnostech se snažíme o co nejlepší provedení těchto náročných muzikálových titulů i nadále.

Jak si vede Frederick Frankenstein ve srovnání s jinými tvými muzikálovými výzvami, jako byl například Don Lockwood ve Zpívání v dešti nebo Clifford Bradshaw v Cabaretu, případně Limonádový Joe či jedna z tvých nedávných velkých rolí – František Kašpar, otec slavného aviatika v diváckém hitu Do nebes!?
Za každou z těchto rolí byla pro mě obohacující spolupráce a každá z těchto rolí pro mě byla milá a velmi rád si zpětně vzpomenu. Pokud si rádi vzpomenou i někteří diváci, budu jen potěšen.

Jsi velmi zodpovědný, a proto jsi možná na začátku trochu váhal, jestli takový úkol zvládneš. Po několika reprízách na tebe slyším ale jen samou chválu. Co bys řekl ty sám, byly ty obavy z dnešního pohledu zbytečné?
Určitě bych dovedl být ještě zodpovědnější a staral se o své tělo a hlas více, protože to tyto role vyžadují. Na druhou stranu mám také svůj další život v činohře i mimo divadlo a na tyto své „životy“ bych nerad pozapomněl, což se mi v průběhu zkoušení Mladého Frankensteina několikrát přihodilo. Vše šlo stranou kvůli této roli, ale bylo to nutné, protože to, a i mnohem více, po herci sama vyžaduje.

Po premiéře se ke mně zatím dostávají jen samé dobré ohlasy, co říkají lidé tobě? Například přátelé, kteří už Frankensteina viděli, rodina? Vzal jsi, nebo vezmeš děti?
Část rodiny už mě zahlédla, další se na to chystají. Ale s dětmi na to pospíchat nebudu, klidně si mohou trochu počkat a později některé situace více ocení.

V jednom rozhovoru jsi řekl, že se snažíš udělat z každé role svoji nejoblíbenější. Jak je to v případě Fredericka?
Přistupuji k ní úplně stejně a jen doufám, že bude bavit i diváky?!

Tak o tom nepochybuji. Jak ti sedí místy specifický humor autora Mela Brookse?
To jsou právě ty věci, které naše děti ocení později. Ale své diváky si to jistě najde.

Myslím, že standing ovation na premiéře byla důkazem, že jich nebude málo. Co bylo pro tebe při zkoušení tím nejtěžším úkolem? Písně, choreografie, step? Protože ve všech disciplínách působíš naprosto přesvědčivě.
Některé role bývají náročné více pěvecky, jindy herecky a někdy více fyzicky. U mnoha je to kombinace všeho, víceméně. A v tomto kontextu mi přijde role Fredericka Frankensteina kombinací všech složek, a to spíš více než méně. A rozhodně zde nemohu polevit, nebo dokonce něco podcenit. Vše v rámci mých schopností a síly. Někdy i nadto.

Celé zkoušení náročné inscenace probíhalo v laskavé atmosféře, kterou je režisér Petr Gazdík pověstný. Jeho kolegové choreograf Michal Matěj a Karel Škarka, který se postaral o vokální nastudování, jsou taky velcí pohodáři. Navíc se vše stihlo skutečně včas a na tak velký projekt vlastně v klidu. Trošku s nadsázkou by se dalo říct, že jsme už v generálkovém týdnu neměli co dělat. Jak se na to díváš ty?
Rozhodně chci ocenit celý tvůrčí tým, kde bych vyzdvihl opravdu všechny. Zkoušení jednoduché nebylo, text jsme dostali až v den jeho zahájení. Také hudba a hudební „vampy“ nebyly sladěny s textem, a to zkoušecí náladě nepřidá. Taktéž většina brněnského týmu měla v průběhu zkoušení mnoho povinností na své domácí scéně – třeba samotný Petr Gazdík zkoušel hlavní roli v muzikálu Bídníci několik týdnů před naší premiérou v Pardubicích. Taktéž naše pardubická četnost představení v měsíci nebyla snadná v kombinaci s časově náročným zkoušením. Všichni byli skvělí a obětaví, ale určitě bych si dovedl představit klidnější zázemí pro zkoušení tohoto muzikálu. Teď záleží i na tom, jak často budeme moci toto představení hrát, aby bylo stále živé, protože není nic horšího, když takto náročný muzikál musíte hrát po dlouhé době a jen občas. To by nebylo šťastné pro nikoho, pro diváky ani pro nás.

Často jezdíš do Prahy dabovat. Jak lze dabing skloubit s profesí herce na plný úvazek v Pardubicích?
Dabing, a nerad bych zapomněl na práci pro rozhlas, je krásná herecká disciplína, a pokud mi zdraví, divadlo a příležitosti dovolí, rád bych v něm pokračoval a pracoval na této nekonečné práci s hlasem. Na plný úvazek ale tuto práci dělat nemohu a ani nechci, protože bych nemohl hrát a žít v Pardubicích. Je to jednoduché. Kdo chce dělat dabing, musí být tam, kde se dělá. Takto je to pro mne krásné pracovní osvěžení a jsem vděčný rodině a divadlu, že ve svém volném čase mohu jezdit i nadále.

Například dabování zahraničních seriálů ovšem vyžaduje jistou kontinuitu, dabing na tebe nepočká, i když zrovna zkoušíš náročný muzikál, kterému věnuješ skoro veškerý svůj čas…
Pokud chci dělat svou práci pořádně, vyžaduje to čas. Je to stejné pro zkoušení i dabing. A protože jsem věděl, že ten svůj volný čas v době zkoušení tohoto náročného muzikálu pro dabing nabídnout nemohu, musel jsem leccos odmítnout. Protože právě průběžné dabování seriálu, kdy se musí dabovat každý týden několik dílů a nejde vše natočit dopředu nebo zpětně, jsem přijmout nemohl. A zrovna v době intenzivního zkoušení jsem musel natočit něco, co nešlo odložit, a nebyla to proto radost, ale starost. A tomu jsem se snažil vyhnout.

Co je pro tebe při herecké práci nejdůležitější a kde čerpáš inspiraci?
Život – můj, rodiny i přátel. Rád se podívám na něco hezkého nebo si poslechnu něco zajímavého. Snažím se vyslechnout si mnoho pohledů a názorů, které pak v sobě procházím a zvažuji. A často se u toho zvažování nevědomky trochu mračím, ale není to osobní, jen taková vnitřně vnější samota. Spíš vypadám směšně.

Vím, že především u větších rolí rád využíváš toho, že máme v divadle profesi nápovědy, která ti pomáhá při nastudování textu. Znamená to, že si práci nenosíš domů? Tvoje žena Dája ti doma takzvaně „nahazovat“ nemusí?
Práci si domů opravdu brát nechci, a pokud je některá z kolegyň nápovědek k tomu svolná a je to potřeba, oslovím ji a někdy se domluvíme na nějaké formě pomoci. To vše v průběhu zkoušení a učení se textu. Při menších rolích mám po ruce svůj notýsek – nápovědníček. Ale s rolí jako takovou stejně musí pracovat každý sám, a je to tak dobře.

Jaký žánr je pro tebe jako herce nejzajímavější, nejlákavější? Drama? Komedie? Nebo na tom nesejde?
Na tom u mne opravdu nesejde. Ocením skvělou komedii i drama, a nemusím v ní ani hrát. Rád se jdu podívat na kolegy a mám radost, když se hra vyvede a diváci jsou plni silných dojmů a zážitků z představení. A pokud mám příležitost i v takové hře zkoušet, je to čirá radost!

Máš nějaký herecký sen, který by mohl aspirovat na (další) životní roli?
Sny mám. Ale nechám si je snít – ne „literárně sníst“. (smích)