VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Jan Dinga (19. října - 5. prosince 2013)
Novou výstavní sezónu v naší divadelní galerii zahájí výstava malíře Jana Dingy s výstižným názvem Zastavení. Vernisáž se uskuteční v sobotu 19. října před premiérou komedie A je to v pytli!, úvodního slova se ujme historik umění Mgr. Jan Škvára. Obrazy si ve foyer můžete prohlédnout do 5. prosince.
JAN DINGA – žijící a tvořící v Kladně – o sobě říká: „Zájem o malování ve mně probouzela matka. Ukazovala mi výtvarné publikace a mě upoutalo, jak zajímavě lze vyjádřit a přetvořit skutečný svět. Zkoušel jsem malovat sám, kopíroval jsem naše i světové malíře.
Na výtvarnou školu jsem se nedostal. Studoval jsem na univerzitě v Ústí nad Labem výtvarnou výchovu. Zde jsem poznal vynikajícího učitele akademického malíře Miroslava Proška, který mě uvedl do tajů techniky malby a probouzel můj vztah k malířství. Vyznávali jsme hlavně Šímu, Medka, Muziku, Miróa, Klee a Picassa. Už na studiích jsem projevoval lyrické sklony, určitou básnivost. Zpočátku jsem se vzhlédl v surrealismu Muzikově, Ernstově, pak jsem začal tíhnout k tradici Šímovské poetické malby.
V současné době vycházím z ohromení nad vnímáním přírody jako celku i jejích detailů. Jedná se o úžas z existence, o ustrnutí v okamžiku, o vnitřní zření. To vše se pak otiskne v srdci. Snažím se vytvářet obrazy, které by člověk přehlédl najednou a postupně byl vtažen ke čtení případných detailů. Vytvářím tajemné prostory, volná místa, kde by se člověk cítil šťastně. Všemu napomáhá i barevnost většinou monochromní, s drobnými barevnými akcenty. Když maluju, mám pocit, jako by vzácný motýl poletoval. Když maluju, jako bych na tomto světě chvíli nebyl, anebo byl v jiném vnitřním světě. Krása vzniká jen zcela ponenáhlu, když se vnitřní bytí odhaluje. Všechna skutečná krása je neuchopitelná. Člověk si ji může přiblížit jedině láskou a tím, že se stane její součástí. Že jedinou třpytící se kapku zachytí na dlani a pozoruje v jejím chvění odlesk slunce, měsíce a hvězd. Krása je na světě proto, aby se jí člověk snažil přiblížit tím, že k ní něco přidá. Tak vznikla a tak žije dál. Nevědomá květina mezi tisíci květy. Snažím se, aby moje obrazy byly pro diváka neznámým zázrakem.“
JAN DINGA – žijící a tvořící v Kladně – o sobě říká: „Zájem o malování ve mně probouzela matka. Ukazovala mi výtvarné publikace a mě upoutalo, jak zajímavě lze vyjádřit a přetvořit skutečný svět. Zkoušel jsem malovat sám, kopíroval jsem naše i světové malíře.
Na výtvarnou školu jsem se nedostal. Studoval jsem na univerzitě v Ústí nad Labem výtvarnou výchovu. Zde jsem poznal vynikajícího učitele akademického malíře Miroslava Proška, který mě uvedl do tajů techniky malby a probouzel můj vztah k malířství. Vyznávali jsme hlavně Šímu, Medka, Muziku, Miróa, Klee a Picassa. Už na studiích jsem projevoval lyrické sklony, určitou básnivost. Zpočátku jsem se vzhlédl v surrealismu Muzikově, Ernstově, pak jsem začal tíhnout k tradici Šímovské poetické malby.
V současné době vycházím z ohromení nad vnímáním přírody jako celku i jejích detailů. Jedná se o úžas z existence, o ustrnutí v okamžiku, o vnitřní zření. To vše se pak otiskne v srdci. Snažím se vytvářet obrazy, které by člověk přehlédl najednou a postupně byl vtažen ke čtení případných detailů. Vytvářím tajemné prostory, volná místa, kde by se člověk cítil šťastně. Všemu napomáhá i barevnost většinou monochromní, s drobnými barevnými akcenty. Když maluju, mám pocit, jako by vzácný motýl poletoval. Když maluju, jako bych na tomto světě chvíli nebyl, anebo byl v jiném vnitřním světě. Krása vzniká jen zcela ponenáhlu, když se vnitřní bytí odhaluje. Všechna skutečná krása je neuchopitelná. Člověk si ji může přiblížit jedině láskou a tím, že se stane její součástí. Že jedinou třpytící se kapku zachytí na dlani a pozoruje v jejím chvění odlesk slunce, měsíce a hvězd. Krása je na světě proto, aby se jí člověk snažil přiblížit tím, že k ní něco přidá. Tak vznikla a tak žije dál. Nevědomá květina mezi tisíci květy. Snažím se, aby moje obrazy byly pro diváka neznámým zázrakem.“
