VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Klára Klose (7. ledna - 24. února 2012)
Prostor divadelní galerie v letošní sezóně patří umělcům spjatým s Pardubicemi, proto po Jindřichu Hegrovi, jenž se nedaleko Pardubic narodil, a Blance Bohdanové, která v pardubickém divadle zahájila hereckou kariéru, zde svá díla vystaví i akademická sochařka KLÁRA KLOSE. Vernisáž její výstavy se uskuteční v sobotu 7. ledna před premiérou soudního dramatu Dvanáct rozhněvaných mužů, obrazy, sochy a fotografickou dokumentaci díla si budete moci ve foyer prohlédnout do 24. února.
Když jsem na internetu hledal životopisná data Kláry Klose, narazil jsem na rozhovor, ve kterém mě zaujala pasáž, v níž o sobě autorka říká: „Mluvené či psané slovo není často nejsilnější zbraní sochaře, který se vyjadřuje tím, co vidí oči a ne tím, co slyší uši. A tak přemýšlím, co by mohlo zajímat lidi, kteří budou tyto řádky číst. Asi to, jak vypadám, kolik je mi let a kde žiji. Tak by to bylo, mám hnědé oči a hnědé vlasy a celé dětství jsem si přála být modrookou blondýnkou. V tomto dětství jsem běhala s klackem kolem paneláku a dělala „ta ta ta“ vždy na straně ruského vojáka a zásadně proti německé armádě. To bylo ve městě Kroměříž, kde můj pradědeček chodil natahovat hodiny na radniční věži a dědeček znovu vyprojektoval zámeckou věž, kterou němečtí vojáci zapálili, když museli opustit mé rodné město. Městem mládí a studií bylo Uherské Hradiště a poté Praha – v těchto městech jsem potkala spoustu významných osobností a výtvarníků, kteří mi dali výtvarně dozrát a rozšířili mé výtvarné obzory. Následovalo město Olomouc, ve kterém jsem měla svůj první ateliér a stala se samostatným sochařem, avšak mám dojem, že už je to pro vás nezáživné a taky nudné, vezmu to zkrátka: teď je mi čtyřicet, ještě stále mám hnědé vlasy a oči a žiji v Pardubicích, kde mám svůj druhý sochařský ateliér a dávno už netoužím být modrookou blondýnou.“
Figurální sochařská tvorba Kláry Klose zaujímá v uměleckém světě neobvyklou, samostatně se rozvíjející pozici, kdy funkčním a zároveň ojedinělým způsobem navazuje na tvorbu světových autorů kubismu. Figurální motiv je zastoupen nejen v třírozměrných plastikách, ale i v malířském díle, které slouží ve většině případů jako studie k dílům sochařským. Pro tvorbu plastik používá soudobých materiálů v méně obvyklých materiálových kombinacích, za zmínku stojí oblíbené použití kovu, pálené hlíny, dřeva i sádry.
Z její výstavní činnosti jmenujme alespoň úspěšné výstavy v Praze, holandské Bredě, Lübecku, Athénách a Madridu.
Když jsem na internetu hledal životopisná data Kláry Klose, narazil jsem na rozhovor, ve kterém mě zaujala pasáž, v níž o sobě autorka říká: „Mluvené či psané slovo není často nejsilnější zbraní sochaře, který se vyjadřuje tím, co vidí oči a ne tím, co slyší uši. A tak přemýšlím, co by mohlo zajímat lidi, kteří budou tyto řádky číst. Asi to, jak vypadám, kolik je mi let a kde žiji. Tak by to bylo, mám hnědé oči a hnědé vlasy a celé dětství jsem si přála být modrookou blondýnkou. V tomto dětství jsem běhala s klackem kolem paneláku a dělala „ta ta ta“ vždy na straně ruského vojáka a zásadně proti německé armádě. To bylo ve městě Kroměříž, kde můj pradědeček chodil natahovat hodiny na radniční věži a dědeček znovu vyprojektoval zámeckou věž, kterou němečtí vojáci zapálili, když museli opustit mé rodné město. Městem mládí a studií bylo Uherské Hradiště a poté Praha – v těchto městech jsem potkala spoustu významných osobností a výtvarníků, kteří mi dali výtvarně dozrát a rozšířili mé výtvarné obzory. Následovalo město Olomouc, ve kterém jsem měla svůj první ateliér a stala se samostatným sochařem, avšak mám dojem, že už je to pro vás nezáživné a taky nudné, vezmu to zkrátka: teď je mi čtyřicet, ještě stále mám hnědé vlasy a oči a žiji v Pardubicích, kde mám svůj druhý sochařský ateliér a dávno už netoužím být modrookou blondýnou.“
Figurální sochařská tvorba Kláry Klose zaujímá v uměleckém světě neobvyklou, samostatně se rozvíjející pozici, kdy funkčním a zároveň ojedinělým způsobem navazuje na tvorbu světových autorů kubismu. Figurální motiv je zastoupen nejen v třírozměrných plastikách, ale i v malířském díle, které slouží ve většině případů jako studie k dílům sochařským. Pro tvorbu plastik používá soudobých materiálů v méně obvyklých materiálových kombinacích, za zmínku stojí oblíbené použití kovu, pálené hlíny, dřeva i sádry.
Z její výstavní činnosti jmenujme alespoň úspěšné výstavy v Praze, holandské Bredě, Lübecku, Athénách a Madridu.
Radek Smetana
