VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

Krzysztof Bartnik (* 1964) – malíř, pedagog, animátor kultury spojený s uměleckým prostředím v Lublinu – je absolventem státního Lycea výtvarných umění Józefa Chełmońského v Nalęczowě. Ve studiu pokračoval na Fakultě výtvarných umění Univerzity Mikuláše Koperníka v Toruni (diplomová práce v ateliéru prof. Stanisłava Borysowského v roce 1988). Kvalifikace I. a II. stupně v oblasti výtvarných umění (malířství) získal na Akademii výtvarných umění Władislawa Strzemińského v Lodži. Od roku 1989 pracuje na Fakultě umění Univerzity Marie Curie-Skłodowské (UMCS) v Lublinu, v současnosti v hodnosti profesora.

Svou tvorbu prezentoval na desítkách individuálních a společných výstav. Zúčastnil se mnoha malířských plenérů a uměleckých sympozií v Polsku i v zahraničí. Byl kurátorem řady výstav v uměleckém centru v Lublinu, mimo jiné i českého umění.


„Už je tomu skoro čtyřicet let, kdy jsem se vydal na cestu, na které každá moje volba předznamenávala budoucnost a její uskutečnění bylo výrazem odvahy možná i nerozvážnosti. O cestě, na kterou se vydávám, jsem ale nevěděl nic. Možná jen tolik, že bude spojena s obrazy, které se mi už tehdy zdály být něčím nadmíru důležitým. S obrazy, kterým patří úcta a pro které se staví muzejní budovy. Ale dokonce ani kýče zavěšené nad gaučem pro mne nebyly nějakou nedůležitou dekorací. Obrazy pro mne představovaly autentické světy, plné tajemných hlubin, které mne přitahovaly.
Na začátku byla lekce z přírody – pozorování, jak příroda tvoří svoje obrazy, a pokusy o jejich zachycení. To, co mi dala a čím mě stále obdarovává, není jen dovednost namalovat podle pravidel řemesla obraz, ale hlavně příležitost dospět od okouzlení jejími prostorovými, barevnými, strukturálními jevy, zvuky a pohyby k plnému prožitku fenoménu, jakým je život.
Dnes považuji za podstatnou ještě jinou vlastnost přírody, než je její bohatost a krása. Příroda je pro mě i médiem podněcujícím hlubší úvahy o obecných pravdách. Moje zkušenost s okolní realitou tedy není jen jakýsi letmý pohled. Je to ponoření do nezměrné hloubky nesčetných tvarů, barev a zvuků spojených do harmonie. Obraz, který pokládám stále za velmi důležitý, je podle mého přesvědčení výsledkem tohoto ‚pohroužení se’. Mou odpovědí.“