VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Aleš Formánek (26. dubna - 13. června 2014)
Monochromy a kruhy malíře Jaroslava Jebavého ve foyer vystřídaly fotografie, které jsou z autorské dílny fotografa Aleše Formánka. Vernisáž výstavy s názvem KAPITOLA O DIVADLE se uskutečnila v sobotu 26. dubna před premiérou hry Králova řeč. Fotografie si ve foyer budete moci prohlédnout až do 13. června.
Pardubického rodáka Aleše Formánka (* 1968), který se fotografování začal naplno věnovat koncem 90. let v začátcích éry digitálních fotoaparátů, nejlépe charakterizují slova Tomáše Mazala:
"Aleš Formánek patří do té čeledi fotografů, kteří svůj fotoaparát nikdy neodkládají z dosahu ruky. Podezírám jej, že když se odebírá pozdě za noci do intimity lože, fotoaparát má stále v pohotovostní poloze. Co kdyby spící tvář jeho ženy ozdobil třpyt hvězdy a celou situaci zajímavě prokreslil měsíc?
Aleš, tak jako mnozí z dříve narozených, stačil se ještě naučit fotografovat (na tehdy v zemích vzájemné hospodářské pomoci laciným a dostupným) bakelitovým přístrojem Smena 8M sovětské výroby. Cele se fotografování začal věnovat až s razantním nástupem digitálních technologií s fotoaparátem provenience i kvality diametrálně odlišných jeho začátkům.
V posledních letech se Aleš převážně věnuje několika tematickým okruhům – divadlu, hudbě, událostem s nejbližšími a rok od roku košatějšímu souboru z jeho cest nejen po Asii.
Na divadle, ke kterému má Aleš velmi blízko, jej zajímá přeměna postavy na scéně, mimika hercovy tváře, dramatický výraz přílivu či odlivu emocí, prchavé gesto, pohyb v relativně omezeném prostoru, kontrast téměř černobílého prostoru mezi jevištěm a hledištěm. Divadlem je Aleš prosáklý zcela. Miluje okamžiky ze zákulisí, líčení a proměnu herců v postavu dramatu, očekávání diváka čtoucího před představením program, odpočívající a svačící šatnářku, jevištním technikům se plete pod nohy při bourání kulis…"
Pardubického rodáka Aleše Formánka (* 1968), který se fotografování začal naplno věnovat koncem 90. let v začátcích éry digitálních fotoaparátů, nejlépe charakterizují slova Tomáše Mazala:
"Aleš Formánek patří do té čeledi fotografů, kteří svůj fotoaparát nikdy neodkládají z dosahu ruky. Podezírám jej, že když se odebírá pozdě za noci do intimity lože, fotoaparát má stále v pohotovostní poloze. Co kdyby spící tvář jeho ženy ozdobil třpyt hvězdy a celou situaci zajímavě prokreslil měsíc?
Aleš, tak jako mnozí z dříve narozených, stačil se ještě naučit fotografovat (na tehdy v zemích vzájemné hospodářské pomoci laciným a dostupným) bakelitovým přístrojem Smena 8M sovětské výroby. Cele se fotografování začal věnovat až s razantním nástupem digitálních technologií s fotoaparátem provenience i kvality diametrálně odlišných jeho začátkům.
V posledních letech se Aleš převážně věnuje několika tematickým okruhům – divadlu, hudbě, událostem s nejbližšími a rok od roku košatějšímu souboru z jeho cest nejen po Asii.
Na divadle, ke kterému má Aleš velmi blízko, jej zajímá přeměna postavy na scéně, mimika hercovy tváře, dramatický výraz přílivu či odlivu emocí, prchavé gesto, pohyb v relativně omezeném prostoru, kontrast téměř černobílého prostoru mezi jevištěm a hledištěm. Divadlem je Aleš prosáklý zcela. Miluje okamžiky ze zákulisí, líčení a proměnu herců v postavu dramatu, očekávání diváka čtoucího před představením program, odpočívající a svačící šatnářku, jevištním technikům se plete pod nohy při bourání kulis…"
Radek Smetana
