VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Tomáš Sejkora (23. března – 2. května 2019)
Surrealistický symbolismus
Královéhradecký malíř a muzikant TOMÁŠ SEJKORA (1981) a jeho do všech detailů, až puntičkářsky propracovaná malba…
„Kreslení a umělecké činnosti jsem se začal věnovat během studia na střední škole, ale zájem o výtvarné umění jsem měl již od dětství. Několik let jsem docházel do lidové školy umění. Surrealismus jsem si vybral pro jeho možnost symbolicky reagovat na současné sociální, environmentální a vědecké dění v lidské společnosti a pro jeho iluzivní způsob vyjádření. Obrazy jsou pro mě otevřenými dveřmi do vesmíru a mým cílem je odkrýt pozoruhodný svět, který se skrývá za nimi. Vše, co se jeví jako nereálné, je odrazem světa skrytého v tajemstvích abstrakce. Svět dává smysl teprve ve chvíli, kdy se v duševním procesu dostaneme za horizont toho, co jsme pojmenovali realitou. Hledáním významu věcí kolem nás se nechám unášet myšlenkami a volnými asociacemi své obrazotvornosti, abych dosáhl vyjádření přesahujícího běžnou skutečnost, a tím ke stejné hře přiměl i diváka. Smysluplná odpověď se nachází v každém z výjevů a je jen na pozorovateli, aby si ji nalezl sám podobným způsobem, jakým je ve svém životě v menší či větší míře ovlivněn možnostmi filosofie,“ říká Tomáš „Sejky“ Sejkora.
Když se rozhlédneme po obrazech Tomáše Sejkory, na první pohled by se mohlo zdát, že leitmotivem jeho tvorby je vesmír. „Podle mě je oním leitmotivem spíše místo, výsek určité krajiny – ať už z tohoto, nebo z jiného světa. Tomášovy výhledy do krajiny nejsou vždy krásné a idylické, často jsou temné až znepokojující. Ve svých obrazech vyzdvihuje estetiku romantické přírody i estetiku továren, sídlišť, strojů. Toto vnitřní dilema vzniklo už možná v jeho dětství. Tomáš vyrůstal v Hradci Králové ze tří stran obklopen průmyslovou zónou a ze čtvrté strany oddělen od centra města rušnou silnicí. Temná krása městských periferií, krása hnusu ho odmala fascinovala, ale současně měl vždy tendenci od ní utíkat do přírody, do lesů, do skal. To napětí mezi obdivem města, civilizace a jejích výdobytků a obdivem přírody na druhé straně se zrcadlí právě i v Tomášově tvorbě. Kromě dichotomie kultura vs. příroda jeho díla postihují i jiné dichotomie – všednost vs. velkolepost, ratio vs. intuice, realita vs. sen, ale také věda vs. víra. Do kontrastu s výjevy z oblasti exaktních věd dává Tomáš odkazy na prvky z jiného světa, na něco transcendentního, na něco, co nás přesahuje,“ uvádí Michaela Horynová, publicistka a básnířka – laureátka 42. ročníku Literární soutěže Františka Halase, kde zároveň získala Zvláštní cenu Klementa Bochořáka.
Více na www.sejkoratomas.cz.
