VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

O víkendu 27. a 28. října obohatí repertoár Východočeského divadla nová inscenace, která bude ve stávající divadelní sezóně jedinou novinkou Malé scény ve dvoře. Režisérka Linda Dušková, působící v posledních letech převážně v Paříži, si ke svému hostování v Pardubicích zvolila text současného francouzského autora Frédérica Sonntaga George Kaplan, který zde sice na počátku roku 2017 v české premiéře již představila, tehdy však „pouze“ formou scénického čtení. „Když jsme společně uvažovaly o vhodném titulu pro naši komorní scénu, velikým obloukem jsme se nakonec vrátily zpět k Sonntagově špionážní komedii, jak ji sám autor s oblibou označuje, která se nejen setkala s ohromným diváckým ohlasem, ale také vůči které jsme s Lindou vnímaly jistý dluh. Po roce a půl jsme se k ní tedy mohly vrátit, znovu do pečlivě upraveného textu vtělit motivy, jichž jsme se u scénického čtení musely zbavit, a obohatit ji o funkční a zároveň si troufám říct osobitou scénografii,“ uvádí dramaturgyně Anna Hlaváčková.

V komedii o jméně, které by mohlo změnit svět, se diváci dozvědí, co spojuje tajnou skupinu aktivistů před rozpadem, tým scenáristů pracujících na novém konceptu televizního seriálu a neviditelnou vládu, která je nejspíš nebezpečnou hrozbou pro zemi. „Hra je rozdělená na tři části a všechny se točí kolem tématu identity záhadného George Kaplana, který představuje dosud neuchopenou hrozbu, příležitost, revoluci. Téma sledování se vyskytuje napříč celým textem v různých podobách: postavy jsou sledovány, nebo si to alespoň myslí, či někoho sledují. Nejedná se ale ani tolik o známé „Big brother is watching you“ jako spíš o anekdotickou obměnu „Big brother is watching you and he is bored“. Interpretujeme text tedy především z pohledu lidí, kteří si paranoidně myslí, že je někdo někde neustále sleduje a má vliv na jejich životy. Tato představa dodává jejich životům důležitost, atraktivitu, chovají se neustále tak, jak by se chovali, kdyby je někdo sledoval. Co mě ale hlavně zajímá, je to, co se stane, když si uvědomíme, že za tou sledovací obrazovkou nikdo nesedí nebo že třeba právě usnul nudou. A právě s principem bezpečnostních kamer a sledovacích obrazovek v inscenaci pracujeme,“ prozrazuje režisérka Linda Dušková, „scénografie vypadá na první pohled komplikovaně, ale je vlastně velmi intuitivní. Používáme tři kamery a několik monitorů za účelem sledování a přenosu příběhu z různých úhlů pohledu. Celý prostor je přitom koncipován jako zasedací síň, kde se na schůzi sejdou diváci s herci, všichni za stejným účelem. Dát si spolu kafe a najít George Kaplana.“

Herecké obsazení se oproti scénickému čtení radikálně změnilo, jedna mužská role byla dokonce přepsána na ženskou. Z původního obsazení zůstali Petra Janečková a Milan Němec (ztvární ale jiné role), které doplnili Štěpánka Fingerhutová, Martina Sikorová a Jan Musil. „Změnu postav považuji za výhodu. Vlastně bych nad ní přemýšlela i v případě, že by obsazení zůstalo stejné. Sama jsem se snažila na text podívat novýma očima, takže je dobře, že do této pozice byli přivedeni i herci,“ říká Linda Dušková, která si ke spolupráci na scénografii přizvala kolegyni z Paříže Laru Hirzel a Jana Nečase, jenž zároveň navrhl kostýmy. Hudbu k inscenaci složil Filip Šebšajevič.