VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

MŮJ ÚČET
6. únor 2024

Kdo je tady ředitel?, ptá se AMINATA KEITA

Režisérka Aminata Keita na zahajovací zkoušce inscenace Kdo je tady ředitel?, foto Petr Šedivý

Komedie Larse von Triera KDO JE TADY ŘEDITEL? je prvním titulem, kterým VČD vstupuje do roku 2024. Diváci se mohou těšit na absurdní komedii z prostředí prestižní dánské IT firmy, jejíhož ředitele nikdo nikdy neviděl. Řada bizarně komických situací na sebe nenechá dlouho čekat, jednoho dne je totiž potřeba ředitelova fyzická přítomnost. A tak si Ravn (Josef Pejchal), který do té doby vládne firmou v utajení a tváří se jako řadový zaměstnanec, aby mohl bez problémů zavádět jakákoli nepopulární rozhodnutí, najme herce pochybných kvalit Kristoffera (Josef Láska), jenž má ředitele zahrát.

S režisérkou AMINATOU KEITA jsme si nejen o této budoucí inscenaci povídaly v prvním lednovém týdnu, tedy ještě před začátkem zkoušení. Když nepočítám práci na výběru titulu, následné textové úpravy a tvorbu dramaturgicko-režijní koncepce, nebylo to samozřejmě naše první setkání. Naše první spolupráce začala před třemi lety, když byla Aminata v absolventském ročníku oboru režie na pražské DAMU. Tehdy jsme spolu připravovaly scénické čtení hry Někdo přijde norského dramatika Jona Fosseho, nyní čerstvého laureáta Nobelovy ceny za literaturu. Od té doby jsem pečlivě sledovala Aminatiny další režijní počiny, především v Národním divadle Brno, kde lze nyní vidět hned čtyři její inscenace: dvě klasické komedie (Molièrův Amfitryon, Corneillův Lhář) a dvě současné hry (Mayenburgova Noční krajina a Šindelkův Feminista, jehož text vznikl na zakázku přímo pro NdB).


Scénické čtení Někdo přijde jsme zkoušeli za pro divadlo ne zcela obvyklých okolností. V nešťastné době vládních omezení jsme hru nejprve uvedli v, řekněme, filmové verzi a až po půl roce jsme mohli připravit inscenaci tak, jak jsme zvyklí, a do hlediště pozvat i diváky. Jaká to pro tebe byla zkušenost? Setkala ses od té doby s něčím podobným?
Nesetkala. Pamatuju si hlavně tu ponurou atmosféru všeobecné novoroční depky v kombinaci se strachem z propukající epidemie, mrazivým počasím, ranní tmou a horečnatými stavy mé dcery. Z toho všeho jsem poprvé vyrážela do Pardubic s pocitem vzrušení a odhodlání, že přes veškerou nepřízeň to všechno zvládneme. Ačkoli šlo „jen“ o scénické čtení, pro mě to tehdy znamenalo velký projekt, protože to byla práce v divadle. Vážila jsem si té příležitosti, protože to byla jedna z prvních nabídek, kterou jsem po škole a během rodičovské „dovolené“ dostala.

Během následujících tří let jsi získala hodně zajímavých režijních příležitostí především v činohře Národního divadla Brno. Na repertoáru této přední české scény máš nyní hned čtyři tituly. To na první pohled vypadá, jako bys byla tamní kmenovou režisérkou. Jak vnímáš pravidelnou spolupráci s jedním souborem?
Kmenovou režisérkou činohry NdB opravdu nejsem, nicméně k hereckému souboru mám velice blízko. S mnoha herečkami a herci jsem během zkoušení zažila intenzivní momenty a je vždy jedině výhodou mít možnost na ně navazovat. Kontinuálně pracovat s jedním souborem je pro mě i pro soubor příležitostí růst, prohlubovat své schopnosti a posouvat se kupředu. V současné době plné stresu a rychlých změn jsou takové podmínky vzácné. Nicméně jde o jednu inscenaci ročně, proto je pro mě důležitá spolupráce s různými divadly, mezi které s velkou radostí počítám i Východočeské divadlo. Baví mě ladit se na rozličné soubory a technické složky, protože každé divadlo má svůj specifický rytmus, svou atmosféru a smysl pro detail. Těším se, co mě tu potká.

Ve všech čtyřech zmíněných inscenacích NdB je nějakým způsobem přítomen humor. Pro tvůj vstup na jeviště našeho Městského divadla jsme společně vybraly komedii Kdo je tady ředitel?. Co obecně musí komedie splňovat, aby tě zaujala? Jaký druh humoru na divadle máš ráda?
Potřebuji nejspíš přesnost a trefnost – takové situace a postavy, ve kterých vidím sama sebe nebo své blízké, a můžu se tak od srdce, někdy s husí kůží, zasmát vlastní hlouposti nebo domýšlivosti. Taková komedie mi pak dává smysl. Každopádně si ale humor nevybírám – ten tam pro mě buď je, nebo není. Určitě mě ale nebaví zesměšňování a cynismus, které někteří autoři a režiséři za humor zaměňují.

Co dalšího bylo pro tebe při výběru tohoto konkrétního titulu podstatné?
Baví mě, že se vlastně jedná o adaptaci filmu, což je vždy otázkou, jestli se to podaří převést na jeviště – věřím, že podaří.

Když se řekne Kdo je tady ředitel?, některým našim divákům se možná vybaví Trierův film z roku 2006, anebo úspěšná inscenace Švandova divadla, kterou VČD v roce 2010 hostilo na GRAND Festivalu smíchu a kterou soubor Švandova divadla uváděl s velkým úspěchem 12 let. My se nicméně pokusíme o trochu jiný pohled na věc. V čem je pro tebe tahle komedie zábavná, a v čem naopak vnímáš její hlubší smysl?
Baví mě ten žánr „trierovské” absurdní komedie s její situační i konverzační komikou, do které tu a tam vpadne prvek dramatu, nebo rovnou tragédie. Hlavními postavami jsou Kristoffer, mizerný herec, který se bere strašně vážně, a Ravn, manažer a v podstatě také režisér, člověk, kterému na nikom a na ničem ve skutečnosti nezáleží – nemá žádné hodnoty. Už z toho jde cítit, že je to sranda jen dokud jsou tihle dva v bezpečí hry nebo filmu, ale v reálu byste je potkat nechtěli. Sám Trier tuhle svou komedii označuje za neškodnou, pravděpodobně je v tom ale jistá dávka ironie.

Právě teď jsme ve fázi, kdy máme pro herce připravený text a měli bychom se za týden vrhnout na zkoušení. S většinou herců se setkáš poprvé. Jak se těšíš?
Na spolupráci s herci a herečkami se těším vždy ze všeho nejvíc. Hned po výběru titulu se vlastně zabývám spíš obsazováním a promýšlením různých variant a variací než samotným textem, ke kterému se vracím zase až těsně před zkoušením. V tomto případě se navíc budeme zabývat textem, který je tvárný a je nutné do něj zasahovat. Jakmile má herec text skutečně pod kůží, může si toho mnohem víc dovolit. Například Josefa Lásku bude čekat práce vymyslet si vlastní monolog Kominíka z města bez komínů – smyšlené postavy ze smyšlené hry smyšleného autora. Krása.

Já osobně se také velmi těším na výzvu v podobě role Islanďana Finnura, kterou jsme připravily Petru Dohnalovi a s níž mu přijede pomoct přední česká tlumočnice z islandštiny Marta Bartošková…
Myslím, že to bude velká legrace. A nejde jen o to, že islandštinu většina z nás neslýchá každý den, a že se ji pan Dohnal bude muset naučit za necelých sedm týdnů. Postava Islanďana Finnura je navíc doprovázená postavou tlumočníka, takže se vlastně bude jednat o komickou dvojici. Navíc se nemusíme obávat, budeme rozumět všemu.

Ještě mě napadá: Jak moc se orientuješ ve světě IT? Protože pro mě je to podobně jako pro postavu herce Kristoffera španělská vesnice.
Jsem na tom dost podobně. (smích)

Divadelní dílny nyní pracují na výrobě scénografie a kostýmů, jejichž autory jsou mladí výtvarníci – Michal Spratek a Ján Tereba, který s naším divadlem spolupracuje už potřetí. Jak vznikala vizuální podoba „Ředitele“, jaké jsou její základní principy?
Vycházíme z vizuálů počítačových softwarů Windows Vista (smích), který aplikujeme na interiér kanceláře. Těchto kanceláří projdeme hned několik, ale brzy zjistíme, že se liší jen ve velice malých detailech a že se jedná v podstatě o monokulturu, ve které když člověk stráví život, pravděpodobně mu hrábne. Všechna patra propojuje výtah, který samozřejmě působí různé nepříjemnosti – zlobí a otevírá či zavírá dveře v nejméně vhodnou chvíli. Můžete se těšit na vážnou hudbu a na současné, barevně zajímavé kostýmy.

Jaká další režijní práce tě čeká po únorové premiéře naší komedie?
V říjnu mě opět čeká spolupráce s NdB. Budu dělat pro mě neskutečně zajímavý titul Like Lovers Do od německé dramatičky a divadelní režisérky s izraelskými kořeny Sivan Ben Yishai o domácím a sexuálním násilí. Vzápětí se chystám do Ostravy, kde pro Národní divadlo moravskoslezské budu zkoušet titul Birds of a Kind, jehož autorem je kanadský Libanonec Mouawad. Oba výše zmíněné tituly zatím nejsou přeložené, proto neuvádím jejich české názvy. A nakonec se chystám do Plzně do Divadla Josefa Kajetána Tyla, kde se dočkám inscenace Beaumarchaisovy Figarovy svatby, kterou mám na svém wish listu od chvíle, kdy jsem začala režírovat. Počínaje inscenací Kdo je tady ředitel? mě čeká, troufám si říct, skutečně nabitý rok. Už se moc těším.
Anna Zindulková Hlaváčková

Aminata Keita s dramaturgyní Annou Zindulkovou Hlaváčkovou a scénografem Michalem Spratkem, foto Petr Šedivý